K hokeji určitě patří neodmyslitelně jako číslo na dresu nebo diváci na tribuně. Ve svém dalším článku nahlédnu trochu pod pokličku, jaké rituály, návyky a drobnosti jsem se snažil dodržovat jako hráč a později i jako trenér.
Jako hráč jsem dodržoval dvě základní věci, bez kterých bych si nedokázal zápasový den představit. Vždy jsem před zápasy jedl kuře s rýží, z čehož se stal můj obědový rituál. Když jsem kuře neměl, dostalo se mi do hlavy, že je něco špatně a bude mi něco scházet.
Druhý zvyk souvisel s fungováním v šatně. Při oblékání výstroje jsem vždy začínal na levé straně. Nejprve jsem si nasadil levý chránič holeně, až potom pravý. Nejprve levý chránič lokte, pak zase pravý. To stejné u rukavic. Začínal jsem zleva, hezky od srdce. Dodávalo mi to pocit, že do zápasu vlétnu a pomůže to mému výkonu.
S tímhle rituálem se mi občas stávaly humorné scénky. Například jsem měl velkou část výstroje oblečenou, ale v hlavě mi šrotovalo: Kurnik, nenasadil jsem si dřív pravou stranu? Často jsem se vysvlékl a vrátil se o krok zpět, abych měl jistotu, že jsem vše udělal podle mých pravidel. Nejčastěji se mi takové omyly stávaly, když jsem se zaposlouchal do písničky nebo jsem při oblékání prohodil pár slov se spoluhráči, což mě paradoxně vykolejilo.
Každý hráč je jiný, má odlišnou povahu i přípravu na zápas. Já například nechtěl být rozrušován. Já byl typ, který se potřeboval soustředit před zápasy sám na sebe. Často jsem se zaposlouchal do tónů hudby. Naopak znám ale také spoustu kluků, kteří si celou dobu v šatně vesele povídali. Zdálo se mi, že se pořádně ani nerozcvičili. Místo zahřátí si v klidu vypili kávičku, obalili si hokejku a šli do zápasu, ve kterém podali perfektní výkon.
Žádné rozbruslení i talismany v kapse
Některé návyky jsem si přenesl i do mé trenérské kariéry. Zůstal mi základ, že se snažím obědvat před zápasy v přesnou nebo velice podobnou dobu. Dál u mě platí, že jsem považoval za důležité, abych se kvalitně najedl. Už si samozřejmě nehlídám, že musím mít na talíři kuře s rýží. 🙂
Po obědě jsem dodržoval, že jsem se posadil do křesla nebo ulehnul na pohovku, zapnul televizi nebo snažil jakkoli jinak odreagovat a vypnout hlavu.
Postupně jsem začal zjišťovat, že pro trenéry je několik hodin do zápasu to nejnáročnější. Víte, že vás čeká ohromná zátěž, ale už se nacházíte v situaci, kdy toho před úvodním buly nemůžete ovlivnit moc. Přeci jen záleží hlavně na výkonu vašich svěřenců a vyhrávání osobních soubojů v utkání. Občas se mi stalo, že jsem si někdy i na hodinku schrupnul. V určitý čas jsem se vydal na stadion, kde míváme rituál s trenéry, při kterém si společně vypijeme kávu a dáváme si i něco sladkého „na nervy“. 🙂
Měl jsem také rituál, že jsem si jako trenér před zápasy dal vlažnější sprchu, abych se cítil svěží a „ready“. Už od trénování mládežníků jsem se naučil, že při předzápasovém rozbruslení nechodím na střídačku, ale maximálně jsem si chvilku stoupl za plexisklo. Mé hráče by má přítomnost na střídačce mohla rozrušovat. Mohli by mít pocit, že je kontroluji. Také jsem nechtěl okoukávat soupeře, protože by se trenér měl především soustředit na vlastní tým, soupeře již sledoval v rámci přípravy na utkání dostatečně.
Také se přiznám, že při trénování dospělých týmů, jsem na rozbruslení přestal chodit úplně. Bylo pro mne někdy zavádějící, když některý z našich hráčů nezpracoval při rozcvičce puk, který měl, nebo mu to zkrátka nelepilo, dokázal ztrácet balance a často padal. Jsou to maličkosti, které by také mohly ovlivnit náš úsudek. Trenéři by neměli při hodnocení zápasového výkonu používat věty: Ty ses ani pořádně nerozehřál. Bylo to poznat už od rozcvičky. Hráči jsou profesionálové a vědí, co obnáší příprava na vrcholný výkon.
Při trénování občas v kapse mého saka naleznete dárek nebo drobnost, kterou mi vyrobily děti. Například mi dcerka pro štěstí upletla náramek z nití, udělala mi obrovskou radost. Také se snažím dodržovat zvyk, že po vítězném utkání si vezmu na střídačku stejné oblečení. Nechodím do extrémů jako jiní trenéři, které jsem ještě zažil v hráčské kariéře. Stane se, že ošacení zapáchá nebo si umažu rukávy košile, když kreslím fixem taktickém pokyny.
Starou košili dám vyprat a vezmu si takovou, která vypadá stejně.
Jak ale říkám, každý hráč i trenér je odlišný. Každému vyhovuje něco jiného a každý hledá k úspěchu jiné cestičky.
