Přijde mi až úsměvné, když si vybavím, s čím jsem jako dorostenec skákal na led. Hokejové vybavení se postupem let až neuvěřitelně změnilo. V mém dalším článku budu trochu vzpomínat, ale také přemýšlet o tom, jak vylepšené hokejové propriety ovlivňují i samotnou hru.
Hokejka
Když mi bylo čtrnáct let, stále jsem byl v Kopřivnici, kde se v týmu Tatry, hrálo na pomezí mužských kategoriích první a druhé národní ligy. Z áčka se k nám do mládeže nebo dorostu dostávaly pouze vyřazené a nebo nalomené hokejky. Sami jsme si je hřebíčky sbíjeli a opravovali, hrát s takovou holí z A-týmu, bylo něco. 🙂 Dodnes si vzpomínám, jak mi poškozené hokejky doma slepoval lepidlem i taťka. A opravené hokejky slušnou službu udělaly i nám. Kdo měl vlastní a novou hokejku, byl výjimka, těžký luxus na tu dobu. Dnešní děti a vyrůstající hokejisté si to možná ani neuvědomují.
Frčely Titanky a značky Torpso, Koho nebo sovětský Vostok. Takzvané vostočky byly těžké a nešly v podstatě zlomit. Titanky vydržely dva tři měsíce, ale bylo to něco, když se k ní někdo dostal. Stávalo se, že se prosilo u kluků s lepšími hokejkami, aby je půjčovali ostatním na střídání přímo na střídačce. Dodnes mi zní v hlavě věty jako: „Dej mi hokejku, když stejně sedíš. Jakmile se vrátím z ledu, vrátím ti jí do ruky a můžeš s ní hrát své střídání zase ty.“
Ve chlapech se tehdy hrávalo s dřevěnými hokejkami, montrealkami. Samozřejmě dřevo pokrýval laminát. Dnešní hokejky už jsou z kompozitu. Výběr je diametrálně odlišný a neuvěřitelně široký. Hokejky se rozdělují i podle jakosti.
Současné hole jsou lehounké, neomezují v pohybu. Je senzační, když v podstatě necítíte, že něco držíte v rukách. Udržíte ji vyváženou na jednom prstě. V minulosti bývala lopata velice těžká, přitom držadlo a štýlek, byl lehoučký, čímž se hůl převažovala.
Dnešní hokejisté jsou také mimořádně chytří a využívají načiní při střelbě. Zakončení se současnými hokejkami je pohotovější, přesnější a kotouč letí z hole prudší střelou. Dá se kvalitně vystřelit, když je puk v místě, odkud se v minulosti těžko zakončovalo. Hokejky se kolikrát prohnou jako luky, jak jsou pružné.
Brusle
V mých mladých letech byly v módě žluté nebo zelené nože. Oblibě se těšily i celokloubové brusle, se kterými se proslavil například Vladimír Růžička. Podobaly se spíš lyžákům. Nejprve jste si nasadil na nohu vložku a až s ní jste vklouzli do brusle. Často se k nám žádné zahraniční modely bruslí ani nedostaly. Nyní už hokejisté v mládežnických kategoriích mají veliké možnosti.
Vývoj v bruslích je znát, neexperimentuje se tolik s barvami. Řeší se spíš tvar, materiál nebo váha, která stále neustále snižuje. Kdysi bývala zpevněná pouze špička nebo kotník, nárty a boční strany boty nebyly tak zpevněné a hodně bolelo, když jste dostali pukem. Dnešní brusle chrání před ranami daleko více a lépe. Někteří dodavatelé nabízejí brusle, které mi připomínají až kosmické boty. Materiály jsou speciální a lehké, přitom bytelné. Vyrábí se brusle na míru dle tvaru nohy nebo požadavků hráčů. Klenba neplandá. Řeší se drobnosti, dá se dát speciální vložka, aby pata byla výš než špička. Je až kouzelné, co vše se dá vymyslet. Brusle bývá více vypolstrovaná, až mnohdy ani necítíte, když vás do chodidla trefí puk.
Je pravda, že všichni hráči často neblokují střely nebo se o to ani nesnaží. Mají jiný styl hry a přednosti. Existují i hráči, kteří při nápřahu soupeře raději trochu uhnou nebo se vychýlí, ale jako na potvoru se stane, že je puk stejně trefí do hůře chráněného místa na brusli. Na lepší utlumení rány lze na nohu umístit chrániče ze speciálních materiálů. Používají je hráči, kteří chodí na oslabení nebo se často pohybují v před-brankovém prostoru. Při fyzickém souboji jeden na jednoho nebo při přetahování u brány se často ztratí dokonalý přehled o kotouči a jeho dráze.
Helma
Jako kluk si pamatuju, že kdo měl modrou hranatou Jofu, ten byl za frajera. Přitom to byla hranatá helma, která trochu připomínala krabici. Já dlouho hrál s Okulou – českou přilbou, která měla napodobovat Jofu. Tu originální jsem dostal až v šestnácti při přechodu do Vítkovic. Upřímně už nevím, zda mi ji tehdy zařídil klub nebo koupili rodiče. Určitě ale vím, že jsem si moc vážil, že ji mám!
Dnešní helmy jsou lehčí, pevnější a daleko lépe chrání před otřesy. Se současnými typy by v minulosti určitě bylo méně nepěkných zranění hlavy, které trpí na otřesy mozku. Hokej je tvrdý sport, který neustále zrychluje, a ani helma stoprocentně neuchrání od úrazů.
Výrobci helem se předhánějí v nejnovějších typech. Myslím, že u nich se už dostáváme k tomu, že si hráči vybírají podle komfortu a jak dobře se v ní cítí.
Jako hráč jsem patřil mezi ty, kteří nemění často vybavení. Například jsem dohrával kariéru u třineckých Ocelářů s vestou, kterou jsem v NHL nafasoval snad v roce 2000. Jakmile mi v ní nějaký chránič nebo komponent praskl, vyměnil jsem ho za nový.
Určitě bych se o vestách, rukavicích, chráničích předloktí a dalších pomůckách mohl rozepsat. O tom ale zase třeba někdy jindy.
Sám jsem zvědavý, když budu tvořit podobný text za několik let, jak se vybavení zase změní. Svět a hokej kráčí kupředu.
