Jak jistě víte, počínaje uplynulým víkendem, odstartovalo čtvrtfinále extraligového play-off. Osud nám nakonec přisoudil do cesty regionálního rivala z Vítkovic. V tuto chvíli za sebou máme dva odehrané zápasy, po kterých držíme v sérii náskok 2:0 a chystáme se k odvetám na půdě soupeře.
Vstup do série hodnotím velmi kladně. Něco podobného jsme si jako trenéři představovali a s tím jsme do play-off také šli. Během pauzy jsme poctivě a tvrdě potrénovali, postupně se připravovali. Původně jsme přitom až do posledního termínu nevěděli, s kým vlastně budeme hrát. Bylo to i vzhledem k tomu, že se téměř všechny série natáhly až do pátého zápasu, ale tak nějak jsme se průřezově chtěli dobře nachystat na všechny potenciální soupeře.
Komentář nad 2. zápasem s Vítkovicemi
Jak bylo vidět už během úvodních bitev s Vítkovicemi, v play-off se hraje přece jenom jiný hokej. Nepadá tolik branek, týmy nehrají tak ofenzivně a sází především na kvalitní obranu. Bylo to vidět i během souběžně hrané série mezi vítězem základní části Hradcem Králové a Mladou Boleslaví, kde těch branek také mnoho nepadlo. Obecně platí, že ve vyřazovací části soutěže rozhodují především drobné chyby a jejich využití, společně se speciálními týmy a dobrou obrannou hrou.
Ve čtvrtfinále s Vítkovicemi
Zastavím se ještě na chvíli u Vítkovic. Je to regionální soupeř, což tuto sérii ovlivňuje v několika úhlech pohledu. Nemusíme daleko cestovat, to je pro nás samozřejmě vítaný komfort. Jedná se o derby, takže jsou oba týmy o to více nahecované a už úvodní duely nabídly velmi napínavou a vyrovnanou podívanou před skvělou diváckou kulisou. Sice úplně neřeším, kdo je naším soupeřem v cestě za naším vytouženým cílem, ale tady je vidět, že to pomáhá regionu i celé kulise a rozhodně je na co se dívat.
A jestli jsem si Vítkovice přál? To nemohu říct. Vlastně jsme dlouho čekali na to, jak to nakonec bude a na koho se v závěrečné fázi budeme detailně připravovat. Je to možná paradoxně trochu nevýhoda pro týmy na prvním a druhém místě po základní části, neboť ty vlastně ještě dva dny před úvodním čtvrtfinále nemusí vědět, s kým vlastně budou hrát. Nakonec z té skupiny možných soupeřů vypadly Vítkovice a my to přijali jako neměnný fakt.
Vzhledem k předkolu jsme poměrně dlouho stáli. Během přestávky jsme ale poctivě trénovali a snažili se připravovat co nejlépe. To, že proti vám naskočí soupeř po dlouhé sérii v předkole přitom může mít dvě mince. Tou první je, že je rozjetý, plný emocí a má ze sebe trochu stažený tlak postupem do čtvrtfinále, čímž částečně splnil dílčí cíl. Na druhé straně se ale zase může projevit únava, byť tomu tak nebývá vždycky. Přece jenom program pěti zápasů během sedmi dnů je velmi náročný, ale někdy se únava z náročného zápasového rytmu může projevit až později než třeba ve čtvrtfinále. Osobně musím říci, že jsem v prvních dvou utkáních série na vítkovické straně neregistroval únavu. Obě mužstva hrají nadoraz tak, jak to má v play-off být.
Památný rok 2011
K Vítkovicím se jinak váže i poměrně podstatná část mé hráčské kariéry. Přišel jsem sem z Kopřivnice v nějakých patnácti letech do juniorky, odehrál zde několik sezón a následně jsem odešel dál za svým snem – stát se NHL hráčem. Je to pro mě možná trochu speciálnější než třeba proti jiným klubům, ale nijak bych to nedramatizoval. Není to nic, co by mě mělo v mé práci nějak zásadně ovlivňovat.
Přesto si ale vzpomenu na finálovou sérii v roce 2011, kdy jsme s Třincem slavili mistrovský titul. Tehdy jsme ve finále narazili právě na Vítkovice a já tady měl předtím poměrně zajímavou historii. V roce 2010 jsem byl trenérem a manažerem v jedné sobě, A. Hadamczikem, vyměněn do Komety Brno, ale před startem další sezóny 2010/2011 jsem se chtěl opět do Vítkovic vrátit. Zájem a představy ze strany klubu a také mé, už ale nebyly takové, jaké bych si představoval a domluvil jsem se na pokračování své hráčské kariéry u rivala v Třinci, s nímž jsme posléze sezónu a ligu vyhráli. Speciální pro mne po finálové sérii pak bylo, že jsem si mohl po přebrání zlaté medaile a titulu, podat ruce s vedením klubu a činovníky Vítkovic, kterým jsem gratuloval ke druhému místu. To byl pocit, na který si dodnes vzpomínám.
S Třincem chceme zlatý hattrick
V Třinci bych nyní rád i se svými kolegy navázal na práci let minulých a vybojoval pro Oceláře v roli hlavního trenéra třetí titul v řadě. Cíl máme od začátku jasný a jdeme si za ním od prvních kol této sezony. V play-off k tomu ale potřebujete vyhrát dvanáct zápasů. Dva už máme odmakané za sebou, ale dalších deset, věřím, jich ještě čeká. Uvědomujeme si, že ta cesta bude hodně těžká a jsme připraveni sáhnout si opět až na dno sil. Jiným způsobem titul v tak těžké soutěži prostě nevybojujete. Můžete mít sice k dispozici zkušený a těžkými duely obouchaný tým, ale vždy se rozhoduje pouze na ledě.
Po očku se samozřejmě zajímám i o ostatní série. Včera jsem sledoval část zápasu mezi Hradcem Králové a Mladou Boleslaví. Východočeši měli v základní části skvělou formu a dokázali ji opanovat. Leč ukazuje se, že v play-off není slabých soupeřů a Mladá Boleslav zatím Hradci zle zatápí. Samozřejmě se těším i na další série, budu sledovat jednotlivé soupeře, zda něco změnili, upravili, případně to, jak se v play-off prezentují a jak to moc chtějí.
A jaký byl náš program po domácích zápasech? Po neděli jsme pro hráče naordinovali povinnou regeneraci tak, aby si po dvou náročných utkáních odpočinuli. Ve středu se už totiž opět hraje. Lépe se samozřejmě regeneruje se dvěma výhrami v kapse. V Ostravě se pochopitelně rovněž těšíme na plnou halu. Do dějiště utkání pojedeme až ve středu, přičemž předtím budeme trénovat v Třinci. Ač obě města nejsou nějak výrazně vzdálená, v Ostravě následně ze středy na čtvrtek přespíme z důvodu pozdního startu zápasu (19:00), potrénujeme v místní hale a večer odehrajeme druhý duel na soupeřově půdě.
Play-off extraligového ročníku 2021/2022 je tedy v plném proudu a já věřím, že nám podobně jako v minulých úspěšných sezonách držíte palce a budete nás táhnout za zopakováním předchozích výsledků. Mějte se fajn a věřím, že se s mnohými z vás brzy uvidíme opět na tribuně.
