Určitě jste tu zprávu v médiích zaregistrovali. Novým trenérem národního hokejového týmu se poprvé v historii stal cizinec – Fin Kari Jalonen. Pomůže české reprezentaci, zlepší se pod ním výsledky a herní projev týmu nebo by měl stát na lavičce nějaký český trenér? O tom více v mém dalším blogu.
Na úvod bych začal osobou finského trenéra. Jedná se o velmi zkušeného kouče, který prošel ve své kariéře kvalitními evropskými soutěžemi. Uspěl ve švýcarském Bernu, který se řadí mezi špičku švýcarské ligy NLA a dokázal s ním dvakrát za čtyři roky působení získat mistrovský titul. Vedl rovněž pražského Lva i finskou reprezentaci. Jedná se nepochybně o trenéra s velkou zkušeností a špičkovými hokejovými znalostmi.
Něco se změnit muselo
Jsem přesvědčený o tom, že nějaká změna v realizačním týmu u českého národního týmu, byla po posledních dvou letech nevyhnutelná. Navíc trenéru Filipu Pešánovi končila po nadcházejícím květnovém MS smlouva a myslím si, že napříč celou hokejovou společností bylo jasné, že realizační tým by se po minulých neúspěších měl obměnit.
Jalonen působil po většinu své kariéry jako klubový trenér, byť se také objevil v krátké anabázi u finského národního týmu. Teď ho u českého týmu čeká spoustu práce. Tým na MS se v reprezentaci skládá během několika týdnů před startem turnaje a během té doby je také do něj potřeba vštípit to, co chcete, aby hrál, případně, jak by se měl na ledě projevovat. Je to nepochybně jiný typ práce než trénovat klub na dennodenní bázi. Určitě to bude náročné. Připravit, poznat tým i nominované hráče, dát mu důvěru a herní tvář. Já bych si přál, aby se povedlo vrátit český hokej tam, kde byl před několika lety.
Na lavičce by měl stát podle mého Čech
Jestli je ale volba cizince do čela realizačního týmu českého národního mužstva optimálním řešením, to podle svého posoudili lidé z výkonného výboru ČSLH, kteří jsou za tu volbu zodpovědní. Já jsem však přesvědčený o tom, že bychom u nás v České republice měli mít českého trenéra, neboť těch zkušených a kvalitních je tady dostatek. Zajímavým trenérským životopisem oplývá například Miloslav Hořava. Je to zkušený „bard“ ostřílený spoustou zápasů za národní tým v roli skvělého obránce. Je to člověk, který se stále posouvá ve svých znalostech a zkušenostech formou zahraničních stáží. K jeho angažování však navzdory prvotním proklamacím v médiích z nějakého důvodu nedošlo.
Myslím si, že my Češi často mluvíme o jisté národní hrdosti, která by měla být součástí každého z nás, ale v hokejovém projevu a celkové společnosti nám pomalu schází více a více. Jenže pro to ve výsledku moc neděláme. Nakonec to dopadne tak, že máme na lavičce národního týmu cizince. V tuto chvíli se s tím nemohu úplně ztotožnit a podle toho, co jsem zaregistroval i v jiných reakcích na angažování p. Jalonena u jiných legend českého hokeje, jsem přesvědčený, že nejsem sám.
V roce 2024 v Praze se bude konat MS. Vnímám to a jsem smutný z toho, že náš tým povede cizinec. Určitě je odrazem naší národní hrdosti ve společnosti, že náš tým nepovede někdo s kořeny a vztahem k České republice, který není čistě a pouze pracovní. Působí to na mě trošičku podivně. Pokud tedy na MS nepřijde úspěch, je nejjednodušší vinu svalit na někoho, kdo zmizí za hranicemi, než na Čecha, který je tady doma a reprezentuje svou zemi srdcem a vášní.
Osobností má přitom český hokej několik. Kromě Miloše Hořavy je to třeba Pavel Gross, který sbírá úspěchy a v Německu (a možná i celé Evropě) patří k nejuznávanějším trenérům. Je tady také Martin Straka, bývalý asistent národního týmu, což je velký odborník a osobnost českého hokeje ve zlaté éře na přelomu století. Jedním z asistentů Jalonena se nakonec stal i Libor Zábranský. Toho vnímám jako neskutečného hokejového fanatika, který hokej miluje a českému hokeji chce jakkoliv pomoci. Stará se o svůj klub v Brně na dennodenní bázi, shání a pracuje na zvedání podpory a značky Kometa Brno, i když v posledních měsících už nikoliv v trenérské pozici, což je samo o sobě těžkou prací. Nicméně s Kometou dokázal jako hlavní trenér vyhrát v minulosti dva tituly v extralize a udělal z tohoto klubu jednu z hokejových tuzemských bašt.
Kéž by se i jemu povedlo probudit v našich hokejistech větší touhu a vášeň po vítězství, úspěchu. Často to na velkých turnajích poslední doby vypadá, že hráči nemají dostatek víry a národní hrdosti, v důležitých utkáních na velkých turnajích jim dochází dech a ztrácí krok. To nám na posledních velkých akcích chybělo a pokud se to nezmění, medaile dál vozit určitě nebudeme. Uvidíme, jak se to ale povede novému realizačnímu týmu, jehož šéfem je teď finský trenér.
Jalonena si jako trenéra vážím
Není to ale rozhodně nic proti Karimu Jalonenovi, kterého za odborníka považuji. Určitě bude do práce hlavního trenéra české reprezentace zapálený a dávat jí bohaté zkušenosti, které za svou trenérskou kariéru získal. Bude se do naší hry snažit vložit aspekty, o kterých je přesvědčen, že nás přivedou k úspěchu. Nepochybně se k hráčům bude chovat jako profík, ale jde o to, jak to oni posléze přenesou na led, protože se rozhoduje vždy na ledě a ne v kanceláři trenéra. Věřím tomu, že se celý realizační tým bude snažit pro úspěch udělat maximum, protože ho český hokej potřebuje nyní více než kdy předtím.
Myslím si, že s nástupem nových pořádků se věci v českém hokeji dají přece jenom do pohybu. Libor Zábranský má nyní na starosti svou odpovědnost za složení realizačních týmů s průřezem jednotlivými mládežnickými reprezentacemi. K áčku si navíc přizval Martina Erata, kterého dobře znám. Je to ostřílený borec z NHL, určitě má hráčům co dát, ač na pozici trenéra zatím příliš zkušeností neposbíral. Libor Zábranský mu však důvěřuje a sám jsem zvědav, i přes jeho velké nezkušenosti s trénováním dospělých, jak jejich spolupráce bude vypadat v reálu. Podobně jako některé ikony českého hokeje ale stále cítím a jsem přesvědčen, že ač se uskutečnily poměrně výrazné změny v národním týmu směrem k MS ve Finsku, na lavičce národního týmu by měl stát hlavní trenér z České republiky.
Švýcarská cesta by mohla být inspirací
Proč se tomu nakonec nestalo, je ale otázkou spíše na Libora Zábranského nebo potažmo generálního manažera národního týmu Petra Nedvěda.
Jako příklad uvedu působení Patricka Fischera u švýcarské reprezentace. Začínal vlastně „ z fleku “, ihned po konci své aktivní kariéry hráče, na lavičce národního týmu v nějakých 36 letech jako asistent a hlavní trenér švýcarského výběru U20 společně s trénováním a praxí ve švýcarském týmu Lugano po dobu tří sezon. Nyní už ale vede národní tým sedmým rokem. Za tu dobu si postupně vybudoval silnou pozici, dostal důvěru a tu zatím splácí vedení tamního hokeje dobrými výsledky a progresem výkonnosti národního týmu. Přitom Švýcarsko je zemí, která disponuje velkým množstvím kvalitních kanadských či finských trenérů, které by si mohlo v klidu dosadit na pozici hlavního kouče nároďáku a dobře je i zaplatit. Nicméně je vidět, že sázka na plod domácí trenérské výchovy se jim vyplatila. Fischer svůj tým posouvá, neustále sleduje hráče v rámci švýcarské ligy, navštěvuje domácí soutěž a je s ní a s jejími týmy a hráči v neustálém kontaktu. Toto je mně osobně bližší varianta. Nicméně z rozhodnutí o angažování K. Jalonena jsem vyvodil, že český hokej by opravdu potřeboval zaznamenat úspěch pokud možno hned.
Nový trenér a s ním i celý realizační tým dostanou konečně na práci dostatek času. Jejich smlouva by měla vyvrcholit domácím šampionátem v Praze 2024, takže do té doby zbývá ještě poměrně dost času. To vnímám velmi pozitivně i vzhledem k tomu, že se během tohoto období uskuteční spousta vrcholných akcí. Kromě tří světových šampionátů se plánuje rovněž zařazení světového poháru a reprezentační program by tak mohl být o něco nabitější.
Plánuje se ale prý také změna na trenérských postech i u mládežnických reprezentací U18 a U20. Hovoří se v médiích přitom o Václavu Prospalovi, jemuž by měl být po ruce právě Martin Erat. To by mohlo zajistit lepší propojení mezi A týmem a naší dvacítkou, které tu v předešlých letech chybělo. Libor Zábranský dokázal koncepční prací vytvořit z Komety klub s velmi silným zázemím, který se může opřít o stabilní a dlouhodobou podporu města Brna.
Přál bych si, aby podobně dobře propojil i realizační týmy uvnitř českého reprezentačního mládežnického hokeje. Je jisté, že do toho dá to svoje „know-how“ a půjde za tím tvrdě. V žádném případě se nejedná o nějakého „nazdárka“ bez zkušeností a přál bych si, abychom i díky tomu byli v následujících letech úspěšnější.
Český hokej potřebuje nutně koncepční proměnu
Jestli tato změna odstartuje nějaké dalekosáhlejší změny v českém hokeji, je však zatím ve hvězdách. Na blížící se výroční schůzi by měl odstoupit předseda svazu Tomáš Král. Uvidíme, jak se nově rozloží kompetence i v rámci výkonného výboru či na úrovni místopředsedů, ale jisté je v tuto chvíli to, že nemáme patent na to teď pravidelně vyhrávat nebo vozit medaile. Postupné reformě našeho hokeje rozhodně pomohou změny v soutěžích, zejména snížení počtu účastníků v mládežnických (ale i dospělých) soutěžích. Jaké další změny se chystají, s tím už snad přijde nové vedení.
Mistrovství světa začíná už za pár měsíců a do té doby se těžko něco změní. Snad jen to, že oproti olympijskému turnaji dorazí hráči z NHL a sám jsem v očekávání, co se v našem týmu nastolí. To znamená, jakým herním systémem se budeme prezentovat, zda to bude například podobné jako u finského národního týmu, nebo nás čeká něco jiného. Bez dobré obrany a kvalitních výkonů nominovaných hráčů se ale vyhrávat nedá a nám se to na posledních šampionátech nedařilo. Uvidíme, zda se ta změna projeví už v květnu na turnaji ve Finsku, nebo až v dalších letech.
Tolik tedy můj další pohled na aktuální události, které hýbou českým hokejem. Nezbývá než si přát, aby se novému realizačnímu týmu, jemuž bude poprvé v historii šéfovat cizinec, povedlo po dlouhých letech půstu konečně přivést medaili. Mějte se krásně a třeba na hokeji opět na viděnou!
