Jak cestují ty nejlepší hokejové kluby v NHL? A jak se na zápasy dopravují Oceláři z Třince? Úplně poprvé jsem letadlem letěl v roce 1994, bylo mi 18 let a cestoval jsem přes Amsterdam do Minnesoty na hokejový camp mladých hráčů. Už ten první let z Prahy měl zpoždění, a tak jsem navazující let do Ameriky zmeškal. Anglicky jsem neuměl, takže děj se vůle boží. Noc jsem přečkal v hotelu v Amsterdamu a druhý den už jsem navazující let stihnul.
Je libo krevetu?
Když jsem se o několik let později probruslil do vysněné NHL, bylo poměrně běžné, že jsme vzhledem k velkým vzdálenostem cestovali většinou na zápasy letadlem. Vždycky jsem se do letadla těšil, protože klubová letadla poskytují cestujícím neskutečný komfort. Letadlo je upravené do kategorie první třídy, takže se na palubu oproti běžným 150 cestujícím vejde jenom cca 60. Pro mě bylo létání v NHL vždy velkým zážitkem, na který moc rád vzpomínám.
Během letu jsme měli neustále k dispozici velmi dobré a kvalitní jídlo. Přesně takové, které vrcholoví sportovci potřebují. Steak s fazolkami, kuřecí s bramborami nebo plody moře. Alkohol žádný, to je jasné. Zato mimořádně pohodlná sedadla, která umožňovala se prospat, načerpat energii a celkově si již den před zápasem taky odpočinout.
Nejdelší lety měly v NHL kolem 5 hodin, takže časový posun a tělo vyhozené z režimu jsem nikdy řešit nemusel. Odlétali jsme zpravidla den předem po kratším dopoledním tréninku, oběd už jsme měli v letadle. Zápasy obvykle začínají až kolem osmé hodiny večerní, takže na aklimatizaci jsme vždy měli celý jeden den, což je ideální.
Jednotlivé kluby NHL mají svá vlastní letadla, která ale nevyužívají výhradně. Je celkem běžné, že majitel hokejového klubu vlastní třeba i nějaký basketbalový klub, takže se tyto dva kluby o letadlo podělí. Stejně tak pokud některé hokejové kluby sídlí na mapě poblíž sebe navzájem, mají jedno sdílené letadlo.
A jak cestují současné top kluby? Tak například vancouverští Canucks (pozn. canuck je slangový výraz pro Kanaďana) mají pro mimořádně dlouhé trasy k dispozici možná vůbec nejluxusnější letadlo současnosti – Boeing 777 společnosti Crystal Skye. Boeing, který normálně pojme 350 pasažérů, je upravený do verze pro 88 sedadel, která se dají rozložit na komfortní postele. Šestnáctidenní cesta kolem světa, kterou si v tomto letadle může zaplatit i běžný smrtelník, začíná na bezmála dvou milionech korunách.
Křížem krážem ocelářským autobusem
Oceláři zpravidla cestují autobusem společnosti SPETRA, se kterou jsme moc spokojení. Přes rok toho nacestujeme hodně a tím, že cestujeme až z východního cípu země, trávíme v autobusu spousty hodin. Pro mě je autobus druhá kancelář, pojízdná a plně vybavená k tomu, abych mohl i po cestě pracovat.
Co naopak vnímám opravdu velmi negativně, je systém cestování v rámci české extraligy. Na druhou stranu republiky, třeba do Karlových Varů nebo Litvínova, to máme klidně 7 hodin jízdy, takže musíme jezdit den předem. Už se nám stalo, že jsme ve čtvrtek jeli do Litvínova, kde jsme odehráli páteční zápas, a v sobotu k nám jely Vary (které jsou vedle Litvínova), aby s námi následně hrály v neděli.
Měsíc nato jedou Litvínov i Vary k nám, ale už třeba nehrají s Vítkovicemi, které jsou přitom od nás ani ne hodinu cesty. Takže to ve finále vypadá tak, že sice proběhne oficiální losování zápasů, ale interně se pak mezi sebou kluby domlouváme, jak to bude logisticky snazší a proveditelnější, protože nikdo pořád nechce jezdit z jedné strany země na druhou.
Playoff jedině vlakem
Playoff je finální část sezóny, ve které se hraje o všechno. Proto absolutně nic neponecháváme náhodě. Po ranním tréninku nabalíme věci a vybavení do autobusu, a sami potom jedeme vlakem, protože dálnice umí být mimořádně nepředvídatelné. V tomto období s námi jezdí i náš vlastní kuchař, protože kvalitní a nutričně vyvážené jídlo je pro nás strašně důležité, obzvlášť ke konci sezóny, kdy už docházejí síly.
Prakticky to funguje tak, že se náš kuchař Michal Kuczera (pozn. šéfkuchař beskydského hotelu Vitality) předem domlouvá s hotelem, jaké menu nám budou podávat. Dohlíží na výběr surovin i samotnou přípravu jídla. Jeho služby jsou pro nás neocenitelné a my si opravdu moc vážíme toho, že s námi Michal jezdí.
Jestli mi chybí luxusní letadla NHL? Popravdě, ani ne. Létání jsem měl vždycky rád, ale od té doby, co mám rodinu a děti, si při každém letu víc a víc uvědomuji, co všechno se může stát. A přestože statistiky hovoří jasně ve prospěch letadel (co se bezpečnosti týká), stejně mám větší pocit bezpečí v autě, kde jsem aspoň do určité míry svým vlastním pánem.
