Když máte doma malého hokejistu

Kdy začít s hokejem u dětí, kolik stojí výbava a kdo pere všechny ty zpocené dresy?! V dnešním příspěvku jsem dal dohromady základní info pro budoucí hokejové rodiče.

 

Školčátka na ledě

Je poměrně běžnou praxí, že na první organizované plavání chodí děti už ve školce. Stejně tak u nás roste zájem o předškolní kurzy bruslení. Netřeba zmiňovat, že děti jsou mnohem učenlivější než dospělí, a u sportu to platí dvojnásob. Do lední přípravky můžete vzít svou ratolest klidně ve čtyřech letech, primárním cílem je seznámit dítě s pohybem na ledě a potlačit v něm přirozený strach z pádu.

Začínáme chůzí na ledě, válením se a vstáváním, opičími dráhami, stojem na jedné noze nebo třeba dřepy. Zkrátka pěkně postupně až k základnímu postoji a dobré stabilitě na ledě. V dalších třídách už je dané, co by mělo dítě zvládat. Jízdu vpřed a vzad, překládání, některé obratnostní prvky nebo spolehlivé brždění.

Důležité je, aby dítě hokej bavil. Pokud si do syna promítáte své vlastní neuskutečněné hokejové fantazie, dřív nebo později vás to dožene. Děti, které mají hokej rády a chtějí se mu věnovat, by neměly opomíjet trénink dalších sportů, protože všestrannost je v hokeji naprosto klíčová. Součástí hokejových kurzů proto není jen jízda na ledě, ale také gymnastika nebo atletika.

Tréninky za tmy? Minulost.

Strašákem mnoha rodičů jsou brzké ranní tréninky, na které budou muset děti 2-3x týdně vozit. Tak už to (naštěstí!) ve většině měst nefunguje. Přípravka zpravidla trénuje o víkendu třeba od devíti, mladší žákovské kategorie hned po škole.

Dalším velkým strašákem rodičů bývají peníze. Je hokej drahý sport? Pravděpodobně je dražší než šachový kroužek, ale minimálně v začátcích se nejedná o nic neúnosného. Třeba lyžování je na tom s finanční zátěží úplně někde jinde. Na náborových akcích Českého hokeje mohou rodiče obdržet poukaz na nákup základního vybavení ve výši 1500 Kč. Není nezvyklé, že v hokejové přípravce má dítě brusličky a další vybavení vyjma helmy zapůjčené.

Starším dětem se běžně pořizuje zánovní vybavení z druhé ruky, protože máloco dítě unosí několik sezón vzhledem k rychlému růstu. Pokud chcete dětem „dopřát“ nové náčiní, cenově líp vycházejí sety. Jejich nevýhodou je to, že všechny části nemusí dokonale sedět, tou nejoptimálnější (ale nejdražší) variantou je proto koupě každého dílu hokejové výstroje zvlášť.

Osobně jsem vždy kladl největší důraz na výběr bruslí, které musí dokonale sedět a zároveň nesmí tlačit – ani na palci, ani kolem kotníku. Takové brusle nemusejí být nutně ty nejdražší. Hokejoví rodiče si pak velmi často chválí chrániče holení a hokejové kalhoty se všitými chrániči. Dítě se pak tolik nebojí pádu a lépe snáší karamboly, ke kterým během hry místy dochází.

 

Rodič vs. trenér

Z pohledu hokejového trenéra bych rád v závěru dnešního příspěvku zmínil, že mezi trenérem a rodičem místy dochází ke třecím plochám. Je tomu tak především u velmi ambiciózních rodičů, kteří by své dítě třeba už rádi viděli ve vyšší třídě i přesto, že na to podle trenéra ještě nemá. Rodič i trenér mají svoji pravdu, ale je to trenér, kdo by měl mít poslední slovo. Za svůj život se potkal se stovkami, možná tisíci dětí, které pozoroval, koučoval a pomáhal jim posunout se dál. Pokud je vaše dítě talent, pozná to. K hokejové kariéře vede dlouhá a strastiplná cesta. A jak už jsem zmiňoval v předchozích příspěvcích, talent není samospásný. Stejně důležitá je píle, pevná vůle a odhodlání samotného dítěte.

…a kdo teda pere ty dresy?

Záleží. Často se maminky domluví a střídají se v praní dresů pro celý tým, jindy si pere každý sám. Profesionálové mají svého vlastního kustoda, který se hráčům o vybavení stará – brousí brusle nebo právě zajišťuje odvoz a dovoz dresů z prádelny.