Hra v nerovnovážném počtu hráčů na ledě bývá tradičně alfou a omegou úspěchu vašeho týmu. Týmy, které mají výborné zvládnuté přesilovky nebo oslabení získávají oproti ostatním velmi významnou výhodu, která může rozhodovat důležité zápasy.
Při současné vyrovnanosti soutěží a týmů v nich je kvalitní hra v přesilovkách nebo při oslabeních velmi důležitá. Jsou to faktory, které rozhodují důležité zápasy. A nehovoříme přitom jen o zápasech play-off, ale také o těch v základní části, kde už i letos jde poměrně o hodně.
Každému týmu jde pochopitelně o to, aby si v těchto situacích počínal co nejlépe. V přesilovkách si zatím u nás v Ocelářích vedeme dobře. Trénujeme je, nacvičujeme různé herní situace. Někdy jdou ale zápasy rychle po sobě a v tréninku pak už není tolik prostoru se jim věnovat, ale pokud to jde, tak si to vynahradíme a jsem rád, že nám to aktuálně přináší kýžené ovoce.
Rád bych dal gól v každé přesilovce
Aktuálně jsme zhruba pod třiceti procenty využití, což je super. Moc si toho vážím, protože vím, že to v žádném případně není samozřejmost a ne každému týmu se přesilovky daří tak, jak by si sám představoval. Jsem pochopitelně rád, že jsme statisticky nahoře. Rád bych sice dal gól v každé přesilovce, ale to se pochopitelně neslučuje s realitou. I využití kolem třetiny nabídnutých šancí považuji ale za velmi dobré.
Přesilovka obecně musí být složena ze širšího okruhu hráčů. Musí tam samozřejmě být dva typičtí střelci. To je základ všeho. Já se obecně snažím upřednostňovat formace s jedním obráncem a čtyřmi útočníky a pokud to jde, mám připraveny tři různé lajny, které jsou schopny do přesilovky naskočit. Ne vždy je ale v týmu dobrá pohoda a mám proto připravenou i situaci se třemi útočníky a dvěma obránci.
Pak je samozřejmě důležité mít dalšího hráče v uvozkovkách řečeno na spojce. Aby tedy uměl přijmout a odevzdat přihrávku, případně ustát osobní souboj a podržet kotouč. Na spojku tradičně potřebujete šikovnějšího, techničtějšího hráče, který může být zároveň i mozkem vaší přesilovky. Pak je samozřejmě důležité mít na ledě jednoho hráče, který jde na brankoviště. Zde soupeřovu brankáři cloní, případně doráží odražené kotouče, poradí si v soubojích a chodí do míst, kde to takzvaně v hokeji trochu více bolí. Věřím, že bez takového hráče by přesilovky fungovaly o poznání méně.
Jak už jsem říkal, do přesilovky mám připravené tři formace. Nasazení počtu útočníků a obránců se přitom snažím měnit podle toho, jaká je aktuálně situace. Trochu jiné jsou pochopitelně přesilovky 4 na 3 nebo 5 na 3. Zde není výjimkou ani nasazených celé formace složené pouze z útočníků, což se v poslední době často aplikuje zejména při přesilovce 5 na 3. Záleží ale pochopitelně i na aktuálním rozpoložení týmu a stavu daného utkání. Samozřejmě v průběhu sezony se přesilovkové formace obměňují ať už z důvodu poklesu formy nebo též případného onemocnění.
Tápeme především ve hře 5 na 5
Hodně se hovoří o tom, jestli je právě využívání přesilovek jedním ze základních problémů současného českého hokeje. Já si myslím, že ani tak moc ne. Pořád je to situace, v níž se jsme schopni prosadit a vstřelit případně nějaký ten gól. Na turnajích tradičně v přesilovkách k nejhorším týmům nepatříme, máme poměrně šikovné hráče. Kde ale vidím problém především je jednak hra 5 na 5, kde je ten rozdíl oproti ostatním velmi patrný, jednak v oslabení, kde v posledních letech inkasujeme až příliš mnoho branek a nebráníme tyto stavy na ledě tak, jak bychom měli. Zde je zaostávání za světovou špičkou výrazné.
Co se týká oslabení, je to pochopitelně různé v návaznosti na daného soupeře. Na straně soupeře existují pochopitelně různé varianty rozjetí přesilových her, na které se snažíme při analýze zaměřit. Věnujeme se tomu společně s dalšími členy realizačního týmu, plánujeme na co přesně si dát pozor, ale i na jaké hráče a jak se v daných situacích chovají. Zde bych ale vypíchnul důležitost rolí jednotlivých hráčů. Když je někdo kdobrý v ofenzivě, je zbytečné ho zbytečně unavovat ve vlastním pásmu při bránění přesilovky. Musíte si přesně vybrat typy hráčů, kteří se do hry ve čtyřech případně ve třech hodí nejlépe. Vy jako trenér zkrátka musíte vědět, kdo je v čem jak dobrý a jak ho tím pádem můžete využít. Speciální formace, ať už ty přesilovkové nebo ty na oslabení, slouží k tomu, aby daní hráči vynikli v tom, v čem tkví jejich hlavní přednosti. Musíte zkrátka vytáhnout jeho přednosti ve prospěch týmu.
Ve speciálních formacích musíte mít správné typy hráčů
Co se týká přípravy na soupeřovy přesilovky, snažíme se zaměřit především na náš poslední vzájemný zápas a pak minulé dvě utkání našeho protivníka v extralize. Sledujeme vybrané situace a snažíme se být připraveni. Pochopitelně nechceme pouze zkoumat pouze na přesilovku, protože při přípravě na zápas věnujeme čas i několika dalším důležitým aspektům, ale tento vnímáme jako jeden z nejdůležitějších.
Oslabení považuji primárně za situaci, v níž je cílem za každou cenu neinkasovat. Samozřejmě sem tam vznikají situaci, kdy třeba už nezbývá mnoho času a vy ztrácíte jeden gól, tak pak je možné zkusit štěstí směrem dopředu, ale jinak to vnímám tak, že je potřeba především neinkasovat a následně opět zaútočit při rovnovážném počtu hráčů.
A koho si v takové formaci na oslabení osobně představuji? Určitě by tam měli být dobří bruslaři, kteří umí pracovat holí v defenzivně a při napadání. Na tomto místě bych zmínil také skutečnost, že by se měli vyvarovat dalších faulů, které by naši situaci na ledě mohly ještě více zhoršit. Samozřejmostí by měla být obětavost, odvaha lehnout si do střely a blokovat je. Plusem je i schopnost v dobrou chvíli vytvořit tlak na soupeře a trochu mu znesnadnit rozehrávku. Snažím se jako trenér nezahlcovat rozdílové hráče nad rámec hry 5 na 5 případně v přesilovkách a věřím, že každý má v týmu svou roli, kterou plní v různých fázích zápasu.
Často jsou situace v přesilových hrách nebo oslabení rovněž srovnávány u nás v Evropě a v zámoří. Co se týká práce případně bránění ve středním pásmu, zde je to v obou případech velmi podobné. Rozdíl je určitě v rychlém přístupu na kotouč v útočném pásmu. U nás se to tolik na tom velkém hřišti nedaří, koneckonců prostor je tu výrazně větší. Musíme si také uvědomit, že v NHL je kvalita hráčských kádrů obrovská. Týmů je tam v tuto chvíli lehce přes 30 a každý z nich má do přesilovky 10 top hráčů. Mají neskutečné nahrávky a tvrdou, přesnou, skoro bych až řekl světovou střelbu. My se potýkáme u nás se zakončením, což je právě v přesilovkách obecně hodně vidět. Laicky řečeno, nevyužijeme tu šanci, kterou by hráč v zámoří proměnil nekompromisně.
V oslabeních jsem si liboval
Já osobně jsem v letech své aktivní kariéry chodil spíše na oslabení. Sám jsem si sice přesilovky také přál hrát, ale nebylo to mojí doménou. Možná jsem to tehdy vnímal od trenéra jako křivdu, ale byl jsem hold lepší v něčem jiném a byl jsem stylizován do role, v níž mě tým potřeboval přece jenom více. Když už jsem se do přesilovky dostal, moc jsem si toho vážil. Nebál jsem se chodit na brankoviště, clonit gólmanovi, dorážet odražené kotouče. Ale byl jsem si vědom toho, že v kádru je dvacet hráčů a v zásadě všichni chtějí přesilovku hrát.
V oslabení jsem si naopak liboval. Rád jsem vystavoval tělo nárazům a měl radost z každé zablokované střely nebo jiného povedeného defenzivního zákroku. Bral jsem jako jedno z hlavních ocenění, když v pozápasovém reportu byla v kolonce vstřelených gólů během přesilovky na straně soupeře 0. Věděl jsem, že jsme to byli schopni dobře ubránit a tohle pro mě hrálo velkou roli.
Tolik tedy můj další text k přesilovkám a oslabením. Věřím, že i u nás v Ocelářích budeme stále v těchto situacích pracovat dobře, případně ještě lépe než teď!
