Vážení fanoušci našeho týmu, ledního hokeje a také čtenáři mého blogu. Určitě mnoho z vás z médií zaregistrovalo zprávy o mé osobě a o mém konci působení na lavičce třineckých Ocelářů po skončení tohoto extraligového ročníku. Dovolte mi prosím pár slov, kterými bych rád nabídl svůj pohled na věc.
Hokej miluji a vždycky jsem ho dělal a dělám na sto procent. S klidným svědomím proto mohu říct, že jsem třineckým Ocelářům pomohl ke stabilitě a růstu. To samé chci samozřejmě po hráčích a dalších lidech kolem sebe. Bez úlev nebo bez výjimek. Mám svou vizi, jak hokej dělat a nikdy z ní nechci uhnout.
Jsem přesvědčený, že tento přístup vede nejen k týmovým úspěchům celé organizace, ale že zároveň posouvá individuálně všechny hráče a pomáhá jim v dalším osobnostním i sportovním růstu, který může vyústit třeba i k zahraničnímu angažmá.
Aby se dařilo tuto vizi naplňovat, vyžaduje to soulad všech. Tedy vedení a představitelů klubu, zahrnující sportovní úsek od trenérů dětí a mládeže. Vizi musí vzít za svou také hráči, trenéři a realizační týmy celé organizace. Teprve pak do sebe vše zapadne a výsledkem bude úspěch, lepší výkonnost hráčů, naplnění jejich potenciálu a výchova budoucích extraligových hráčů pro organizaci HC Oceláři Třinec. Mé stanovisko a vizi již klub dlouhodobě zná a nejedná se proto v žádném případě o unáhlený krok, ale jen o vyústění přetrvávající situace.
Nicméně jsem v posledních měsících cítil, že více energie musím spotřebovávat na přesvědčování okolí o tom, že je tato vize správná. Je to místo, kde je přesvědčení, komunikace a strategie rozvoje nastavena jinak, než jsem s ní ztotožněn já. Tím pádem chybí prostor na její samotné naplňování. Přišel jsem na to, že dozrál čas posunout se dál. Kam, to zatím nevím, žádná nabídka mi na stole k podpisu neleží.
Věřím však, že štěstí přeje připraveným, a že tvrdá práce se vždycky vyplatí. Mým snem zůstává zkusit si angažmá ve světové zahraniční soutěži. Aktuálně se však chci maximálně koncentrovat na rozdělanou práci v Třinci, kterou bychom rádi dotáhli ke třetímu mistrovskému titulu v řadě.
Třinec mi každopádně navždy zůstane v srdci. I proto, že pánové Jan Moder a Jan Czudek mají lidský a rodinný přístup, byli mi vždy oporou a jsem přesvědčený o tom, že se jednou v klubu opět objevím. Nesmírně si vážím také podpory našich fanoušků a věřím, že jsme společně s hráči posunuli tuto organizaci zase o velký kus dál a stabilizovali ji v popředí českého hokeje. Cítím však, že musím jít dál. Ve vašem důležitém rozhodnutí vám vždy napoví hlas srdce, kterému rád naslouchám a ten mi nyní přichystal další výzvy, na které se těším.
Mějte se krásně, užijte si závěr roku a těším se na brzké shledání v novém, snad ještě úspěšnějším roce 2022 – Václav Varaďa
