Zdravím vás po nějaké době! O mé stáži ve Finsku už na blogu visí první článek, ve kterém se dozvíte trochu víc jak o týmu HIFK Helsinki, který mě přijal mezi své, stejně jako o mé úloze v průběhu stáže.
Pro dnešek jsem sepsal, co mi můj pracovní pobyt v severské zemi dal, co mě překvapilo, pár slov je tu ale také o zápasu s týmem Jukurit, kde bratři Kovarčíci, kteří pode mnou trénovali v Třinci, vstřelili své vůbec první góly na finském ledě.
Co jsem se naučil
Toho bylo nepočítaně! Protože jsem měl přístup úplně všude a účastnil jsem se všech meetingů, mohl jsem dopodrobna sledovat, jak funguje jeden z předních evropských týmů. Inspirativní pro mě bylo, jak realizační tým pracuje. Kondiční trenér se například účastní i porad, což třeba v českém hokeji není příliš obvyklé, já to mám ale ve svém týmu nastavené podobně. Hráči jsou buď se mnou na ledě, anebo při suchém tréninku s ním, proto je důležité, aby je i on znal co nejlépe. O hráče musí být dobře postaráno, a tak je třeba, aby byl i kondiční trenér také částečně mentálním koučem. Finové mi zkrátka ukázali, že moje trenérská cesta vede správným směrem.
Z praktických věcí to byla třeba různá cvičení, jak budovat kondici nebo jak a kdy do cvičení přidávat taktické prvky. A protože se hodně soustředím na psychologii týmu i jednotlivce, bylo pro mě nesmírně zajímavé vidět, jak to dělá Ville. On si hodně zakládá na rozvíjení skrytého potenciálu hráčů, což velmi rád vyzkouším i ve svém týmu.
Co mě překvapilo
Některé taktické a herní prvky a také zvyky, které v HIFK Helsinki hráčům vštěpují, bych se svým týmem asi nedělal. Věřím filozofii svého hracího systému, která hráčům přináší zjednodušení. Finští trenéři od hráčů například vyžadují a nacvičují i tři až čtyři varianty taktického řešení pro jednu herní situaci, já jsem zvyklý pro sjednocení taktiky, trvat na dodržování jedné varianty, a pokud nefunguje, následují korekce a v podstatě to pokračuje „šachovou partií“ mezi námi a naším soupeřem.
Překvapilo mě také to, jak Finové tvrdě pracují. S Třincem jsem měl dvoufázový, a pro kluky tedy velmi náročný trénink první dva týdny s tím, že víkendy byly volné. Pak následovala první utkání, kdy už se z tréninkového zápřahu ubíralo. HIFK Helsinki má oproti tomu dvoufázový trénink po dobu tří týdnů a třeba v období, kdy probíhala má stáž, ještě měli dvě utkání.
V neposlední řadě mě překvapilo, jak Finové striktně dodržují pravidla, a to nemluvím jen o vztahu trenér – hráč, ale celkově. Během konzultace s trenérem brankářů mi třeba řekl, že nesmí používat kamery za brankou, což je pro mě upřímně dost nepředstavitelné. Hodně to usnadňuje práci jak trenérům, tak i hráčům – v tréninku při rozboru brankářského pohybu a situací nebo při rozboru zápasu, hráčského clonění brankáři a podobně. Když jsem se ho ptal, jak s tímto omezením může pracovat, řekl, že mu nic jiného nezbývá. Rozhodně by ho ale nenapadlo nařízení jakkoliv obcházet – pravidla tu zkrátka platí pro všechny.
Jak jsem si užil zápasy
Jak už bylo řečeno, v průběhu mé stáže absolvoval tým HIFK Helsinki celkem dva přípravné zápasy. Pro mě byl zážitkem hlavně ten, který sehráli s týmem Jukurit a bohužel pro ně prohráli. Trenérem vítězného týmu je bývalý hráč NHL Olli Jokinem, se kterým se ze zámořské ligy také znám. Když mě potkal v tričku HIFK, byl překvapený, ale moc rádi jsme se po letech znovu viděli.
K vítězství Jukuritu významně přispěli i bratři Kovarčíci, mí bývalí svěřenci z Třince. A skvělé bylo, že jsem také mohl být přítomen u jejich prvních gólů na finském ledě. V týmu je ale také Libor Zábranský, o kterého jsem se staral ve dvacítkách. Olliho jsem se na kluky samozřejmě ptal a on je moc chválil, říkal, že makají a že jsou dobře připraveni, takticky vyspělí a evropsky „hotoví“ hráči, což pro mě bylo velké zadostiučinění.
Jací jsou Finové
Celý život jsem žil v přesvědčení, že jsou Finové proti nám dost chladní a uzavření, je to ale jenom první dojem a já si svůj názor v průběhu stáže musel výrazně upravit. Jak hráči, tak i realizační tým mě přijali velmi vřele, už od počátku jsem se cítil vítaný. A i přes jejich velmi náročný program, který jsme všichni absolvovali, si ostatní členové týmu našli na konci dne několikrát čas na společné povídání u večeře, kafe nebo zmrzliny.
Jaké jsou Helsinki
V hlavním městě Finska jsem nebyl poprvé, tentokrát jsem měl ale o dost víc času metropoli poznat, než když jsem tu byl dřív kvůli zápasu na omezený čas. A musím říct, že jsou Helsinki hrozně fajn město. Po celou dobu mého pobytu bylo nádherné počasí, když jsem tedy zrovna nebyl v hale, snažil jsem se co nejvíc času trávit venku. Běhal jsem kolem nedalekého jezera a nemohl jsem si nevšimnout, jak tu mají perfektně vybavenou infrastrukturu běžeckých i cyklistických tras, kolik tu mají veřejných sportovišť a jak velké množství lidí je využívá.
Měl jsem navíc to štěstí, že v Helsinkách byl zrovna můj bývalý švýcarský agent a kamarád Juho Sintonen, se kterým jsme si zašli na večeři nebo na pivo. Byli jsme spolu v české restauraci Vltava a protože mě vždycky zajímá i jídlo dané země, navštívil jsem místní trh, kde jsem vyzkoušel finský streetfood. Ochutnal jsem ale i koprovou polévku s lososem, a i když kopr normálně moc nemusím, musím říct, že byla polévka výborná.
Taková byla moje stáž ve finském klubu HIFK Helsinki. Za čas, který jsem tu mohl strávit, i za spoustu nových vědomostí a dovedností, které mě zcela jistě jako trenéra posunou, musím poděkovat celé řadě lidí. Předně mému kamarádovi a hlavnímu trenérovi Ville Peltonenovi, ale i GM týmu Tobiasovi Salmelainenovi a celému realizačnímu týmu. Skvělí ale byli i jednotlivý hráči, kteří mě překvapovali tím, jak tvrdě dokáží pracovat. Velký respekt!
Už brzy vyrazím na další stáž, na kterou se také obrovsky těším. Zatím víc neprozradím, jen řeknu, že bude minimálně stejně zajímavá jako ta v HIFK Helsinki. A vám přeji, ať se i v průběhu babího léta máte skvěle!
