Závěr roku tradičně patří nejen hodování, užívání si svátků Vánočních či bujarým oslavám příchodu nového roku, ale po hokejové stránce také velmi sledovanému světovému šampionátu do dvaceti let, na kterém by česká reprezentace ráda po dlouhých hubených letech přivezla nějaký medailový výsledek. Právě na to bych se rád zaměřil ve svém dalším článku.
Samozřejmě jsem vnímal nominaci, která proběhla v médiích před několika dny. Jsou tam hráči ostřílení a zkušení, kteří už třeba mají za sebou několik povedených turnajů, ale i jména, která zas tolik osobně neznám. Trenéři každopádně nepochybně budou chtít z té skladby hráčů vytvořit ideální mix, abychom dokázali bojovat o co nejlepší výsledek.
V nominaci nechybí ani jméno Jana Myšáka. Ten už absolvoval dva mládežnické světové šampionáty a nyní ho čeká třetí. Očekávám od něj a nebudu nejspíš v tomto směru osamocen, že bude lídrem týmu. On sám, jak ho znám, si na sebe určitě bude klást ty nejvyšší nároky. Koneckonců je nejzkušenějším hráčem tohoto výběru a myslím, že i od jeho výkonů, nasazení a rozpoložení se bude odvíjet výsledek českého týmu. Vzhledem k ostatním soupeřům si budeme muset samozřejmě zakládat především na týmovém pojetí, ale příkladné výkony tahounů budou rovněž velmi důležité.
Jinak vždy záleží jen a pouze na trenérech, koho v té finální nominaci budou mít. Určitě tam nedají někoho, o němž by byli přesvědčeni, že by týmu nepomohl. Jsou tady hráči, kteří se prezentují dobře v domácí soutěži, jako například David Jiříček nebo Jiří Kulich, ale také ti, kteří zkouší už v mladém věku prorazit v zámořských soutěžích. U nás ale zas až tak široká základna, jako třeba v Rusku, Švédsku nebo ve Finsku není a úkolem trenérů je i z tohoto počtu vytvořit tým, který by byl konkurenceschopný.
Rozhodnutí hráče nejet
V médiích se také během posledních dnů hodně psalo i o Nicku Malíkovi, který se místo účasti na juniorském mistrovství světa rozhodl působit dál ve finském KooKuu. Jsem sám zvědav, do kolika utkání během doby konání MS-J ve finské soutěži naskočí. Určitě ale toto rozhodnutí respektuji, je to dospělý plnoletý hokejista. Ve Finsku má aktuálně skvělou sezonu a po roce v Česku, kdy se spíše trápil, udělal velký posun vpřed a vydobyl si zde výbornou pozici. Dost možná jeho čas v české reprezentaci ještě přijde. Trenérům reprezentace sice svým verdiktem určitě neposlal dobrou zprávu, ale šanci dostane zase někdo jiný a o dobrý výsledek se musí kluci poprat i bez něj.
Po dlouhých letech se také hovoří o slušných nadějích jindy celkem podceňovaného slovenského týmu do 20let. Už na letošním Memoriálu Ivana Hlinky se slovenská osmnáctka prezentovala velmi dobrými výkony a je na první pohled patrné, že mají ve svém středu celou řadu šikovných talentovaných hráčů. Někteří z nich už přitom dostali šanci i v mužském mezinárodním hokeji. Dost možná bude pár z nich také v předních kolech nadcházejícího draftu NHL.
Je ale potřeba si také uvědomit, že hokej netvoří jen pět nebo šest rozdílových hráčů, ale hraje ho dvacet lidí. Slováci mají každopádně letos velmi slušný tým, ale na druhou stranu i těžkou skupinu s USA, Švédskem, Ruskem nebo Švýcarskem. Mají však velmi dobrou šanci někoho z favoritů na postup ze skupiny potrápit a sám jsem zvědav, jak se jim bude v průběhu turnaje dařit. Dobré predikce budou muset potvrdit i v samotných zápasech.
Čechy zase bude čekat klíčové čtvrtfinále
A jaké jsou šance českého týmu? Samozřejmě věřím tomu, že postoupíme do čtvrtfinále. Pokud ne, bral bych to vzhledem k aktuálnímu stavu a skupině v níž jsme, jako zklamání. Máme vcelku obstojný výběr. Jsou tam hráči s potenciálem a navíc na rozdíl od minulého ročníku, všichni hrají, sezony se všude rozběhly. Ve čtvrtfinále se tak jako vždy rozhodne, jestli půjdeme dál nebo ne, ale jisté je to, že na nás bude čekat velmi silný soupeř, ať už to bude kdokoliv. I kdybychom ale čtvrtfinále zvládli, zase to bude těžké v závěrečných kolech turnaje. S postupem do čtvrtfinále se počítá a pak už je to buď anebo.
Největší favority samozřejmě hledám u tradičních mládežnických velmocí. Tedy ve výběrech Spojených států amerických, Kanady nebo Švédska. Otázkou je s čím vyrukují Rusové, kteří oznámili, že se turnaje budou účastnit pouze s hráči působícími v Rusku. Na druhou stranu i tak už nejednou ukázali, jak obrovský potenciál a sílu hráčského výběru, v jejich zemi mají. V mixu favoritů bych pak nerad opomenul i Finy, kteří také v posledních letech sbírali úspěchy. V minulých letech měli zajímavé jedince také Němci, ale uvidíme, jak je na tom tento jejich ročník. Přál bych uspět našim, ale víme, že cesta je hodně těžká.
Na naši dvacítku se rád podívám. Obecně jsem typem člověka, který toho moc nenaspí, takže je možné, že se budu dívat i v nočních hodinách. Kluci si určitě jistou dávku podpory budou přát i takto na dálku. Už dlouho se u nás mluví o tom, že je potřeba udělat nějaký úspěch, který by třeba posloužil jako motivace do další práce i pro další nastupující generace. Věřím, že jakmile na sebe všichni nasadí dres národního týmu, nechají na ledě všechno, protože jedině tak, můžeme uspět.
Tolik tedy další příspěvek. Rád bych vám opět popřál krásné Vánoční svátky, plno rodinné pohody a hodně úspěchů v novém roce 2022. Mějte se krásně a užívejte si závěr roku.
