Mění se pravidla, dispozice i dovednosti hráčů a také se posouvá celý hokej. Stále častěji se vyskytují i otázky, zda do něj patří agresivita a fyzická hra. Ve svém dalším článku nabídnu můj názor na téma, které ještě silněji rezonuje momentálně i v play-off.
Při působení v týmu Bufallo Sabres jsem měl za spoluhráče trojici, na kterou určitě nikdy nezapomenu. Patřil do ní Rob Ray, Brad May a Paul Kruse, který k nám přišel z New York Islanders. Byli to kluci, kteří nikterak nevynikali dovednostmi nebo rychlostí, bruslením. Byli to ale houževnatí a urputní útočníci, rváči a bojovníci, kteří dokázali strhnout spoluhráče i fanoušky na tribunách. Jakmile se jejich formace objevila na ledě, nikomu ze soupeřů se za proti nim na led nechtělo.😊
Stalo se mi, že jsem měl tu možnost také nastoupit ve čtvrtém útoku s Robem Rayem. Do hry se naše útočná trojice dostávala sporadicky a když jsem skočil na led, věděl jsem, že je možné, že se do 15 sekund něco stane a třeba i já budu muset shodit rukavice. Takřka na tuty nastane rvačka, kterou vyvolá Rob nebo někdo ze soupeřů, když jej na ledě zpozoruje. Já se kolikrát modlil, ať se to nedomlátí, protože potom náš útok už nechodil na led vůbec. Nebyl kompletní kvůli tomu, že někdo z nás, většinou on, seděl na trestné lavici.
Člověk si musel vybojovat, aby dostal šanci v útoku s dovednostně vybavenějšími hráči. O tom ale píšu v jiných článcích. Spíše jsem zábavnou vzpomínkou na svého kamaráda a spoluhráče chtěl ukázat, jaká to v 90. letech byla v NHL řežba.
Snad každý obránce měřil tehdy okolo 190 centimetrů, byl velký, fyzicky zdatný a řezal to. Beci dokázali hrát dost nepříjemně. Někdy až za hranou, ale fauly se tak často nepískaly. Ani zpětně se vedení soutěže nevracelo k zákrokům, které se dnes neustále rozebírají a zpětně i trestají. Každý tehdy podobnou hru nezvládal, čímž nechci tvrdit, že nyní to je v NHL sranda.
Myslím ale, že hokej neuvěřitelně mění rychlost, úroveň dovedností všech hráčů i jejich nastavení. Neskutečně se to posunulo.
Nedávno jsem viděl v televizi film Goon, v češtině se dílo jmenuje Ranař. Jde o film z hokejového prostředí. Mladý kluk se dá na hokej, ač neumí moc bruslit a není ani obdařený technickými a individuálními dovednostmi. Má ale ohromné srdce a odhodlání, neuvěřitelně bojuje a jako bitkař se rve za svůj tým. Moc jsem si příběh užil, ale v současnosti by se stěží zopakoval.😊
Sleduji trendy, že se také bitky nejrůzněji omezují, ale považuji za skvělé, že je to stále možnost, kdy si mohou hráči mezi sebou férově vyřídit účty. Vzpomenu si na nedávné utkání svých Vítkovic s Kladnem, v němž šlo o to, komu skončí sezona a kdo si ji naopak prodlouží předkolem play-off. Po pěti minutách si kapitáni obou týmů vyřizovali účty – kladenský kapitán Radek Smoleňák a na naší straně Marek Kalus. Bylo to férové, po odpykání trestu oba v zápase pokračovali a dohráli ho.
Fyzická hra a řežba už nepřevažuje, což ale neznamená, že se v současnosti hraje na pohodu. Agresivita do hokeje stále patří a patřit bude. A líbí se mi, že hokej v mnoha ohledech zůstává hrou odolných, tvrdých a silných chlapů.
Registruji ale, že se v některých zámořských juniorských soutěžích tvrději trestají bitky. Celkově je jasné, že údery do hlavy mohou být nebezpečné, ale zase je ošemetné se učit hrát fyzický hokej až v pozdějším, mládežnickém věku. Myslím, že v blížícím se dorosteneckém věku už je na to následně pozdě. Z mého pohledu bych na to nesahal. Omezit ano, ale nechat hráče, ať se to naučí. Víc bych však reguloval a trestal zákroky, které budou za hranou. Vyskytovat se v hokeji budou dál, některé zákroky se shodou nešťastných okolností vymknou.
Často ale také záleží na vzájemném respektu a úctě hráčů. Agresivita v hokeji zůstane, nevymizí. Musí se rozlišovat zdravá a nezdravá agresivita. Pokud jde o tu zdravou, pomáhá výkonu celého týmu a organizaci.
Především v play-off stoupá tlak na výkon, jednotlivce i celého týmu. Sebemenší chyba může rozhodovat zápasy nebo i celé série. I proto se může stát, že se nějaký zákrok vymkne kontrole. Od toho se ale zavedly tresty a suspendace.
Vadí mi, že je v řízení extraligových zápasů i rozhodování disciplinární komise stále hodně nejasností. Někdy se udělují tresty, jindy se netrestá, ač je zákrok pro zdraví daleko nebezpečnější. Play-off nejasnosti jen umocňuje a zvýrazňuje pochybení hráčů a třeba i jejich charakterů. Cítím, že věci nejsou ideálně nastavené. Chybí jednotnější metr a posuzování.
Pro kvalitní hokej je určitá míra agrese důležitá a hráči by měli vědět, co je dovolené a zakázané. Jde se nadoraz, ve hře jsou emoce i nasazení. Některé zákroky budou na hraně a rozdílné posuzování neprospěje hokeji a nezvedne důvěru v něj.
Zdroj videa: Youtube hockeyfights.com
