Při návratu ze zahraničí mě nenapadlo, že to bude takhle divoké. Myslel jsem, že to v Česku bude fungovat už trochu jinak a mám takový pocit, že to některého začínajícího trenéra může klidně taky semlít. V tuzemsku totiž dál platí: Co Čech, to trenér. 🙂 A při hokejovém mistrovství světa v Praze a Ostravě, to bude možná platit dvojnásob.
Slyšíte o tom v restauraci, hospodě, supermarketu nebo stačí, když jdete večer vynést odpadkový koš na ulici. U nás to tak prostě je. V Česku je zvykem, že skoro každý má názor na hokej, speciálně v rámci MS u nás. Někdo by tohohle hráče postavil místo toho druhého, jiný by zvolil do utkání a na soupeře raději úplně jinou taktiku.
Kdybych zrovna trénoval a šel na procházku s rodinou nebo se psem doma po Kopřivnici, vsadím se, že by mě určitě lidé nebo známí zastavovali, vyptávali se na hokejovou práci nebo se mi v dobré víře rovnou snažili poradit, jak hrát a koho a proč hrát nechat a koho ne.
Veškeré rady a názory nechci vůbec shazovat, ale vždy si uvědomím, že padají z úst neodborné veřejnost, která například neví, v jakém stavu se zrovna hráči nacházejí. Anebo třeba nemůže vědět, jaký má tým nastavený systém, který by měl dodržovat. Reagují na hokej čistě jako fanoušci, kteří náš sport milují.
Tohle až tak v cizině nezažijete
Hrál jsem v Americe, Kanadě nebo Švýcarsku, ale nemyslím si, že by to tam nebo i někde jinde v zahraničí fungovalo na takové úrovni, v takové intenzitě. I v cizině mají lidé sport rádi, ale daleko víc důvěřují hráčům, trenérům a krokům lidí z vedení organizace. Je naprosto normální, že když hráče někde poznají, chtějí se s ním pozdravit, vyfotit a možná trochu poklábosit. O sestavě určitě například lidé diskutují na sociálních sítích, ale nemyslím si, že by hráče nebo trenéra v zahraničí za jejich kroky až tak kritizovali. Věřím, že dokáží být na hráče, tým a trenéry také velmi nároční, ale myslím, že jinde v cizině není až taková negace a nedůvěra.
Na druhou stranu vnímám, že je skvělé, jak se u nás o hokeji debatuje, a to takřka kdekoliv. Znamená to, že hokej lidi zajímá, mají ho rádi a za svým týmem stojí, neskutečně jej podporují, speciálně v průběhu domácího MS. Bez nich a ostatních fanoušků by vrcholový sport nemohl v žádném případě fungovat. Také si uvědomuji, že tohle k trenérské práci prostě patří a je třeba to takto i přijmout.
Často fandové nebo i experti rozebírají soupeře – sestavu, herní styl nebo výsledky. Sám dodržuji zásadu, že s některými do hlubokých výměn názorů příliš nezabředávám. Když mě však někdo slušně osloví a ptá se na něco z hokeje, snažím se být taktní a v uvozovkách neříct příliš, ale také vyjádřit svůj názor a přesvědčení. Následně poděkovat za zájem a navzájem si popřát hodně štěstí, protože také bez něj, nikdy nic nevyhrajete. 🙂
Samozřejmě vím, že některé názory lidí jsou mimo nebo dokonce scestné. Ale také vím, že jsou lidé, kteří mají dobré oko a pohled na hokej, systém, hru, nasazení a projevenou bojovnost svého týmu i jednotlivých hráčů. Když se mě i oni zeptají na můj názor, nikdy se nesnažím nikomu vnucovat svůj pohled. Nezabředávám nijak do hlubokých detailů, pokud není třeba. Sám si teď v duchu pokládám otázku, co asi nastane v květnu, když v Česku bude hokejové mistrovství světa a naši trenéři se někam půjdou projít na čerstvý vzduch?
Jaké to bude při mistrovství světa
Lidi českou reprezentaci poženou. Vlastně je hezké a milé, jak fandí a záleží jim na hokeji a úspěchu naší země. V Americe jde kolikrát o divadlo a show, která je trochu povrchní. I když se to u nás z našeho herního projevu trochu vytrácí, stále tvrdím, že se hokej v Česku vždycky daleko víc hrál srdcem.
Pro naše trenéry národního týmu bude šampionát z tohoto pohledu velmi náročný, i když budou kluci vyhrávat, hrát pěkný a pohledný hokej. Když se nepodaří start a neuhrají se důležité utkání zpočátku turnaje, může nastat pokles formy nebo i třeba neočekávané výsledky, které se na každém šampionátu objeví. Ty mohou mít velký vliv na náladu fanoušku, jejich víru a podporu ve zbytku turnaje.
Na náš tým bude vyvíjený velký tlak na výsledky a předvedenou hru. Přání všech bude zcela jistě medaile. Určitě i trenéři musí počítat s tím, že k tomu dojde, nepůjde to mimo ně a turnajové období bude na všechny psychicky velmi náročné.
V dnešní době má už každý chytrý telefon, blízké nebo rodinu, která jim může povědět o tom, co se píše nebo říká. Také hráči fungují na sociálních sítích, v tom se doba posunula. Hráči i trenéři to v Praze nebudou mít jednoduché, ale moc si přeji, aby se jim podařilo uspět.
