Nejen hokejem je člověk živ. S manželkou jsme už dlouhé roky snili o návštěvě Japonska a po mém konci v Pardubicích jsme využili volný čas k cestování. Dnešní článek nebude o sportu a trénování, ale o poznání země, její historii, mentalitě tamních lidí i kultuře a chování. Vše mě naprosto uchvátilo a rád bych se o pár zážitků i dojmů s Vámi podělil.
Do Asie jsme v dubnu vyrazili s cestovní kanceláří, která nám nabízela dvanáctidenní zlatou cestu Japonskem. Zájezd jsme si ještě o čtyři dny prodloužili, o poznávačku Jižní Koreje, což byla další destinace, která nás velmi lákala. V zemi je výrazněji cítit západní kultura, má blíže ke Spojeným státům americkým. Byli jsme rádi, že jsme se vyrazili podívat například i do demilitarizované zóny, konflikt se Severní Koreou není zcela zažehnán.
To už jsme ale byli plní dojmů z Japonska.
Hned úvodní čtyři dny v Tokiu nás fascinovaly, poznávali jsme japonskou kulturu, gastronomii, kulturu stolování, nastavení společnosti a třeba i dopravu. Navštívili jsme vulkanické údolí Owakudani, navštívili nejrušnější místo v Tokiu, křižovatku Šibuja, kde v jeden čas přejde na přechodu pro chodce až 2500 lidí. Šinkanzenem jsme vycestovali do Hirošimi, což je místo s velikou historií. Procházeli jsme se kolem Atomového domu, který je zapsán na seznamu UNESCO, což bylo zase významné místo pro světové dějiny.
Prošli jsme si i tamější muzeum. Bylo to smutné a velice emotivní, protože tam zemřela spousta lidí. Poznávali jsme, co se tam v minulosti odehrálo nebo jaká práce se tam odvedla, aby se město znovu vybudovalo. Zpětně člověk začíná víc citlivěji vnímat, jak válka ovlivnila vztahy Japonska s USA.
Místa a zážitky se rychle střídaly, až jsme se s manželkou najednou na sebe podívali: To už jedeme domů? Bylo úžasné, jak nám čas rychle plynul. Sami jsme se mnohokrát zastihli při tom, jak si říkáme: Ještě bychom tu nějaký čas strávili.
Snad jsme v Japonsku nebyli naposled!
Neuvěřitelní lidí. Máme se hodně co učit
Nejspíš nejsilnější dojmy ve mně zanechali místní lidé. Japonci jsou nesmírně vděční, pokorní, vřelí a milí. Ačkoli jsme anglicky mluvili lépe než mnozí Japonci, na ulici nám místní okamžitě dokázali pomoct. K tomu mám i velmi milou historku.
Přes mobilní telefon jsme hledali určitou adresu restaurace, kvůli čemuž jsme zastavili jednoho kolemjdoucího. Dotyčný kráčel úplně jiným směrem, ale patnáct minut se nám věnoval, dovedl nás na dané místo, a přitom jsme z něj vůbec necítili, že to pro něj byla nějaká přítěž. Úsměvné bylo, že nám pomáhal, aniž by věděl, kde vůbec leží nějaká Česká republika. Až při zmínce o středu Evropy, se mu trochu rozjasnilo nebo to jen tak na nás „hrál“. 🙂
Zaujalo mě i další japonské specifikum. Nevěřil jsem, jak dokážou být zejména mladí lidé posedlí anime. Jde o animované seriály, které mladí milují. Ve škole nosí uniformy jako například v Británii, ale ve volném čase dress-code opustí a oblékají se do ulic podle animovaných postav a svých hrdinů. Přišlo mi zajímavé, jak to dokáže lidi pohltit.
Také se mi líbilo, jak si Japonci váží svých předků, ctí své předky a historii. Na atrakcích byly vždy mraky lidí, ale nikdo se nikam netlačil. Nikdo nechtěl předbíhat, byla z nich cítit velká pokora. Přál bych každému něco podobného zažít, abychom si uvědomovali, že naše společnost má daleko k dokonalosti.
Podle mého soudu je důležité stát si za pravidly, ctít a dodržovat je, věřit ve správné nastavení a mít pokoru, to si sebou nesu i ve své trenérské profesi.
V ní bychom si měli vážit tvrdé práce a umění pomoci komukoliv v situacích, kdy to nikdo jiný ani třeba nečeká. Budu z toho určitě čerpat.
V naší skupině spoluúčastníků, byli lidé, kteří navštívili přes osmdesát zemí. Inspirovalo nás to a věřím, že jakmile nastane možnost a prostor, zase se někam podíváme. Teď se ale z cestování zase vracím k milovanému hokeji.
V květnu začalo v Česku mistrovství světa, na které jsem se těšil stejně jako celá země. Přijal jsem také nabídku stát se expertem Sport.cz, kde ve vybrané dny mohu hodnotit projev a výkony všech reprezentací.
Jasná věc je, že po výjimečné cestovatelské exkurzi i můj příští článek, bude zase jako obvykle o hokeji.
