Právě dnes startuje další mistrovství světa, které se letos bude konat ve Finsku. Jsem pochopitelně stejně jako vy velmi zvědav na to, jak se tam bude dařit českému týmu. Pár postřehů nabízím v tomto blogu.
Z přípravných zápasů jsem viděl vzhledem k našemu nabitému programu pouze několik částí zápasů z domácího turnaje v Ostravě, který se povedlo vyhrát. Hrálo se tam před skvělou diváckou kulisou a naši hráči se zde dokázali vybičovat k maximálním výkonům. Pořád je to ale jenom příprava. Jen si vzpomeňme na minulý rok, kdy jsme také před šampionátem vyhráli téměř všechny přípravné zápasy, a pak byly naše výkony a projev matné. Dala by se z toho ale vypíchnout spousta dobrých věcí a určitě bylo důležité, že hráči zase po čase našli cestu k vítězství, i když třeba až tak soupeře v zápase neválcovali.
V nominaci bych si dovedl představit i jiné hráče
Bude to první turnaj pro finského kouče Jalonena. Já jsem ale stále přesvědčený o tom, že by český národní tým měl vést především český trenér, který v sobě má národní hrdost a přenáší ji na své svěřence. Sám jsem zvědav, jak to na mistrovství bude fungovat. Když se daří, jsou výsledky, tak to samozřejmě šlape skvěle, ale přijdou i chvíle, kdy náš výkon nebude optimální a bude téct do bot. Proto jsem zvědav, jaké budou reakce s projevy a charaktery na střídačce.
Nominaci českého týmu na mistrovství světa jsem samozřejmě z médií postřehl. Jsou tam určitě jména, kde bych si místo nich dokázal představit i jiné hráče. Ale jsou za to zodpovědní trenéři. Ti si vybrali hráče do určitých rolí, během šestitýdenního společného fungování si k nim našli cestu a vidí v nich potenciál. Ale jsou tam i ti, kteří si nominaci za měsíc a půl tvrdé práce v přípravě určitě zasloužili. Bude se zcela jistě čekat na nějaké hráče z NHL končících v prvním kole Play-off, která by mohla složením formací a udělením rolí v týmu ještě zamíchat.
Hodně spekulací se točí okolo toho, zda měl jet Filip Chlapík, nebo ne. Za celou sezónu si určitě šanci zasloužil, ale bylo vidět, že mu ke konci Play-off trochu došla šťáva. Ve finále proti mému týmu mu navíc chyběl ve hře dominantní spoluhráč David Tomášek, se kterým si velmi dobře rozuměl a dařilo se jim. Nesledoval jsem turnaj ve Švédsku, takže nevím, jaký tam Filip dostal prostor nebo jakou měl v týmu roli. Ale myslím si, že je to pořád typ hráče s dovednostmi, které někteří jiní nominovaní nemají. Možná by se v týmu spokojil i s menší rolí a nemusel by být za každou cenu v přesilovce, ale to by jej trenéři museli podržet a věřit, že jim na turnaji pomůže.
Od nás z Ocelářů pocestují na turnaj Tomáš Kundrátek a David Musil. Celou sezónu takto hrají spolu v obraně a myslím si, že ten prostor měli oba dva dostat i na únorové olympiádě, což se v případě Davida Musila nestalo. Musím ale oba dva hráče pochválit. Celý ročník prokazují nadstandardní výkonnost, oba od nás dostali velkou roli a odehráli spoustu minut. Účast na mistrovství si zaslouží a jsem přesvědčen, že týmu pomohou, mezi našimi obránci by měli patřit k nejlepším.
Někteří hráči z extraligy mě překvapili
Mezi obránci se objevuje i jméno osmnáctiletého mladíka Davida Jiříčka. Možná mě to trochu zaráží v tom, že letos v podstatě nehrál, a je tedy velkým překvapením, že se nakonec do nominace probojoval. Na druhou stranu ač nemá zkušenosti, je ve hře dostatečně drzý a může tu vyhranost nahradit. Každopádně David ukázal, že je dobrým hráčem s velkým potenciálem. Od trenérů tradičně dostává hodně prostoru, ale sám jsem zvědav na konfrontaci se špičkovými hráči z evropských soutěží nebo hráčů z NHL. V extralize měl trochu problémy se silovějšími typy hráčů, kteří vědí, jak se mají postavit či jak si pomoct tělem. Davidovi zkušenosti scházely, možná, že ještě není jeho čas, ale uvidíme.
Jinak mě také překvapil výběr některých hráčů z extraligy. Ale když už nominaci udělali, je to vizitka jejich dobré a poctivé práce a trenérskému týmu se jejich nasazení v přípravě a zápasech muselo líbit. Ale znáte to, je sto trenérů, sto názorů. Já si každopádně myslím, že se budou všichni snažit odvést maximum a poperou se o výsledek, který snad po dlouhých letech konečně bude znamenat zisk medaile.
Herní projev národního týmu se pod vedením nového realizačního týmu přece jenom změnil. Je vidět, že nedostáváme tolik gólů a velmi spolehlivě se zatím prezentují gólmani. Hraje se hodně zezadu a je to něco, co vlastně v dnešní době vyhrává. V utkáních je vidět, že všichni brání a couvají v době, kdy nemají kotouč pod kontrolou. Když má soupeř puk zpracovaný a pod kontrolou, tak tam již hráči nejedou a hraje se více na jistotu. Chcete zkrátka vyhrát zápas a děláte pro to všechno. Kluci chtěli v zápasech zvítězit za jakoukoli cenu a nechtěli se zběsile nebo lajdácky pouštět do některých nejasných situací, ale správně naopak rozlišili, kdy jít napadat bez kotouče nebo hrát aktivně a kdy si zase na soupeře počkat. Tam vidím podobnost s naším týmem.
Jak to zvládnou mladí gólmani?
Jsem zvědavý na výkony brankářů. Ti zatím nemají moc zkušeností s takto velkými turnaji, ale prezentovali se velmi dobrými výkony. Lukáše Dostála znám velmi dobře. Měl skvělé sezóny ve Finsku a v NHL aktuálně čeká na větší porci minut a pořádnou šanci v A-týmu. V mých očích bude zřejmě jedničkou Karel Vejmelka. Měl velké zatížení v Arizoně a odchytal dobrou sezónu. Musím říci, že mě letos mile překvapil. Langhamer s Dostálem na něj budou ale tlačit. Jinak na turnaj ale nejedeme se zkušeným gólmanem, který by to dokázal zklidnit a který ví, co účast na takto významných akcích obnáší. Jsou to mladší gólmani a věřme, že se jim turnaj povede a klíčové zápasy se zvládnou.
A jaké může mít současný český tým ambice? Vzhledem k základní skupině, kde jsou také Finsko, Švédsko nebo USA, je téměř jisté, že někoho z nich musíme dostat pod sebe, optimálně přitom dva týmy. Je potřeba si připravit takovou pozici, abychom mohli bojovat o postup ze čtvrtfinále s potenciálně slabším soupeřem ze skupiny druhé. Vůbec si nedovedu představit, že s tímto týmem doplněným o hráče z NHL bychom čtvrtfinále nehráli. Je to pro nás jasná meta, a pak v případě dobrého průběhu ve skupině potřebujeme porazit Švýcarsko, Slovensko či Německo, abychom se probojovali do bitev o medaile. Cílem bude určitě dostat se mezi čtveřici nejlepších.
Mezi favority turnaje bude nepochybně domácí Finsko. V poslední době vyhrávají všechno možné, mají systém, kterému hráči věří, a poženou je i jejich domácí příznivci. Upoutala mě rovněž nominace Kanady, která chystá letos velmi slušný tým. Švédové mají zase touhu odčinit poslední nezdary a konečně si zase po čase zahrát o medaili. Skládá se jim velmi slušný tým v podstatě s kompletní obranou vytvořenou hráči z NHL. I když budou na turnaji scházet Rusové, což je v medailových bitvách soupeř, který se vždy počítá, tak i tak je tam pět až šest týmů, které mají velmi reálnou možnost se o konečné vítězství porvat.
Nejspíš jste v minulých týdnech zaregistrovali také světový šampionát hokejistů do osmnácti let. Češi měli štěstí, že porazili Kanadu, a vyhnuli se tak ve čtvrtfinále kvalitním týmům z druhé skupiny. Dalo jim to možnost hrát o medaile. Nějak bych jejich úspěch nepřeceňoval, ale je super, že se postoupilo aspoň mezi top čtyřku. Někteří kluci z tohoto ročníku už mají leccos odehráno v extralize, ale k tomu, aby byli komplexními hráči, budou ještě potřebovat zlepšit celou řadu věcí. Uvidíme, jak se budou vyvíjet dál.
Tolik tedy můj pohled na stávající šampionát. Ač s trenéry národního týmu v otázkách několika nominovaných hráčů nemám jednotný názor, budu našemu týmu přát úspěch tak, abychom se konečně po dlouhých deseti letech mohli opět radovat z nějaké medaile. Mějte se fajn a užívejte jara.
