V Třinci to byly skvěle strávené roky. Od sezóny 2010/2011 jsem tady ať už jako hráč nebo jako trenér společně se svými spoluhráči, kolegy a svěřenci dosáhl na čtyři mistrovské tituly a prožili jsme společně krásné časy.
O celé situaci jsem uvažoval hodně dlouho, druhou půlku roku 2021 jsem absolvoval schůzky s vedením klubu a představiteli sportovního úseku. Snažil jsem se změnit obyčeje a nastavení celé organizace i v otázkách mládeže, a to jak v Třinci, tak také ve Frýdku-Místku. To, aby se dařilo tuto společnou cestu na vrchol naplňovat jak úspěšnými výsledky, tak i lepší výkonností hráčů a naplňováním jejich potenciálu, výchovou budoucích extraligových hráčů, vyžaduje soulad všech.
Koncem loňského roku jsem se vyjádřil v tom smyslu, že už řadu let mám svou vizi, jak si svoji práci trenéra představuji, a na ní trvám. Podle mého názoru jde o jedinou cestu k tomu, aby byl úspěšný tým a hráči a aby se organizace rozvíjela na všech jejich úrovních. Jsem přesvědčený, že vizi musí vzít za svou také hráči, trenéři a realizační týmy průřezem celé organizace. Delší dobu jsem cítil, že musím více energie spotřebovávat na přesvědčování okolí o tom, že je moje vize správná, než na její uskutečňování, a tím pádem chybí prostor na její samotné naplňování. Došel jsem k tomu, že dozrál čas posunout se dál. Na Třinec ale budu vzpomínat jen v dobrém.
Klíčové spojení „hráč-trenér“
Během svého trenérského působení v kádru Ocelářů jsem si vždy zakládal na tom, aby vždy bylo funkční a pro mě nesmírně důležitém spojení na ose hráč-trenér. Určité požadavky musí být vyžadovány a naplňovány z obou stran. Jsem rád, že v Třinci se převážná většina mých hráčů identifikovala s rolemi, které jsme jim jako realizační tým určili. Samozřejmě, že byli i takoví, kteří s nimi nebyli spokojeni, představovali si svou roli jinak a současně měli i větší herní vytížení. Jako trenér jsem proto musel s hráči neustále komunikovat, snažit se, aby pochopili to, co se po nich vyžaduje, a tým od jejich hry potřebuje. Potenciál v hráčích se nám, trenérům dařilo naplňovat a budovat, hráči se neustále zlepšovali a dělali maximum, aby si svými výkony vydobyli lepší smluvní podmínky nebo třeba skvělá zahraniční angažmá.
Třinecká „cesta“
Po mé počáteční tříleté smlouvě jsem v Třinci nakonec od vedení dostal novou smlouvu na dalších sedm let. Chtě bych připomenout, že takový kontrakt jsem si sám přál a byl jsem přesvědčen, že tím získám dostatek času, jak některé věci správně nastavit a nastartovat. Věřil jsem, že své cíle naplním a dokončím, a i z tohoto důvodu mě mrzí, že už nebudu moci dále pokračovat. Když jsem Oceláře přebíral jako hlavní trenér, mou vizí, jak si představuji dělat práci trenéra, bylo dostat klub do popředí tabulky, na vrchol, kde jsem si ho přál stabilizovat. To ostatně Oceláře dovedlo čtyřikrát do finále, z toho třikrát v řadě k výhře Masarykova poháru ELH.
Hrozně nerad odcházím od rozdělané práce, ale cítím, že i tak se už něco povedlo dokončit. Nechci každopádně dělat některé věcí proti svému vlastnímu přesvědčení, a to je jedním z těch důvodů, proč jsem se rozhodl dál v Třinci nepokračovat.
Už po oznámení svého odchodu během sezóny jsem byl kontaktován zástupci klubů z České republiky a také ze špičkových zahraničních soutěží. Chtěl jsem se všem nabídkám ale důkladně věnovat až po skončení sezóny, protože jsme ještě s Třincem neměli dokončenou práci v cestě za třetím titulem v řadě.
Hokej je sport, který jde neuvěřitelně rychle dopředu, a každý trenér je jen tak dobrý, jak pečlivě dokáže nejnovější hokejové trendy sledovat. Tím se řídím celou svou kariéru, mám tak v plánu pokračovat v dalším vzdělávání. Proto bych rád využil čas a své kontakty v Evropě a zámoří a podíval se, jak hokej dělají nejlepší na světě. Nesmírně mne naplňovaly také trenérské semináře, které jsem v minulosti uspořádal, a z reakce účastníků vím, že i oni byli nadšeni. Kurzy, semináře a kempy nejen pro děti, trenéry a odborníky jsou další cestou, kterou zvažuji. Kam budou mé kroky směřovat, zatím není jisté, ale už teď se těším na další výzvy.
Poděkování
V Třinci jsem každopádně měl vedle svých hráčů pravidelně štěstí i na své trenérské kolegy, mnou vybrané asistenty. Když si to tak vezmu, byli jsme spolu prakticky pořád, ať už byl svátek, Vánoce nebo běžný den. U Ocelářů jsem měl k dispozici velmi dobrý realizační tým, se kterým jsem si rozuměl, který pracoval nadstandardně a vždy obětavě.
Pochopitelně si vzpomenu i na všechny hráče, kteří mi v průběhu pěti let v organizaci HC Oceláři Třinec prošli pod rukama. Někdo zapadl v týmu dobře, někdo zase tolik ne, přestup do týmu pod „Javorovým vrchem“, mu nesednul. Ale tak to chodí v každé organizaci.
Mé poděkování rozhodně patří i všem skvělým třineckým fanouškům. Byli naprosto báječní a je škoda, že nemohli v minulých sezónách chodit tak často, jak byli normálně zvyklí. Fandili mému týmu i přesto, že jsme hráli třeba malinko jiný hokej než v letech, kdy jsem u týmu nepůsobil. Tehdy možná byli zvyklí na výhry 6:4 nebo 7:6, ale tady jsme jim zase nabídli jiný hokej, který zdobí i další aspekty hry, co vyhrávají utkání. Kluci lehali do střel, hráli na hranici obětavosti, bojovali a dávali svým příznivcům najevo, že jim výsledek našeho týmu nikdy nebyl lhostejný.
Díky patří také našim sponzorům, kteří stáli vždy při nás. Věřili jak majitelům, tak ocelářské cestě za mistrovskými tituly. I kvůli nim se mi z Třince odchází těžce. Teď se ale naše společné cesty rozcházejí, já ale věřím, že se do klubu jednou vrátím. Rozhodně to není tak, že bych šel někam za lepší finanční nabídkou i vzhledem k prostředí, jaké nám tady všichni vytvářeli, poděkování si zaslouží i celý region. Podporovalo nás vydatně i město Třinec v čele s paní starostkou Věrou Palkovskou. Je toho opravdu hodně, na co budu za ta léta vzpomínat.
Teď je přede mnou krátký odpočinek. Čas udělat si dovolenou, být se svou rodinou. Je skvělé trávit čas s manželkou a dětmi, na chvíli si od hokeje odpočinout. Chci se ale také vrátit k trenérskému řemeslu. Hokej miluji a věřím, že další výzva na mě opět bude brzy čekat. Těším se na další angažmá, ale zároveň chci znovu doplnit, že se jednou do Třince rád vrátím.
Ještě jednou díky vám všem za podporu, byla to další krásná sezóna s mistrovskou tečkou. Klubu chci poděkovat za obrovskou profesionální výzvu trénovat A-tým, kterou jsem si mohl splnit, současně také za krásné roky, které jsem tady strávil.
Užívejte si období teplých dnů, dovolených a odpočinku a brzy se na mém blogu opět sejdeme.
