V minulém měsíci jsme měli opět po roce možnost fandit našemu národnímu týmu na Mistrovství světa ve Finsku. Nakonec se nám po deseti letech povedla získat bronzová medaile, z čehož mám opravdu velkou radost. Níže se k uplynulému šampionátu ještě naposled vrátím.
Byl jsem zrovna na dovolené u moře, kde jsem měl možnost zápasy českého i dalších týmů možnost bedlivě sledovat. Herně to sice nebylo z naší strany nic extra, ale vždy se počítá především finální výsledek, který se po čase opět dostavil. Měli jsme i štěstí na rozlosování a také na fakt, že na turnaji chyběl ruský tým. Tak nějak jsme tím turnajem propluli ne příliš optimálními výkony, ale klíčové zápasy jsme dokázali zvládnout, což nám ve finále přisoudilo bronz.
První útok byl výborný
Kdo se mi v českém týmu líbil? Rozhodně to bylo trio Matěj Blümel, Roman Červenka a David Krejčí. Začali spolu v jedné formace a při drtivé většině svých střídání své soupeře přehrávali, tlačili se do branky a dávali krásné góly. Po příjezdu Davida Pastrňáka došlo k přeskupení formací. Matějova hra poté již nebyla tak výrazná, ale Pastrňákův příjezd týmu ve zbytku turnaje pomohl. Viděli jsme v podání elitního útoku s ním, hlavně skvělou souhru v přesilovkách, ze kterých jsem měl pocit, že můžeme vždycky vstřelit branku. Pastrňák opravdu hru našeho týmu obrovsky zvedl a dodal sebevědomí.
Kromě výše zmiňovaných hráčů si myslím, že se projevovala nevyrovnanost výkonů ostatních. Někteří členové našeho týmu se turnajem víceméně protrápili. Jiní měli slabší a pak zase v některých utkáních lepší chvilky. Počítá se však výsledek a kluci jsou určitě šťastní za bronz. K tomu, abychom mohli hrát o zlato, jsme ale potřebovali, aby se střelecky postupně probudily i další formace.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mezi obránci jsem byl zvědav na výkony Davida Jiříčka. Ukázalo se, že taková úroveň je na něj ještě moc vysoká. V budoucnu však bude jedním z lepších hráčů našeho týmu, tomu věřím. Tomáš Kundrátek si odehrál své, u ostatních to bylo hodně nevyrovnané. Jednou velmi slušně, pak zase průměr. Důležité ale bylo, že si všechno sedlo v zápase s Německem. Soupeř nám v počátku utkání pomohl svými vyloučeními, měli jsme skvělého Vejmelku v brance a také štěstí při tyčkách. Celý národ ale medaili potřeboval a ta se nakonec skutečně dostavila.
Měli jsme téměř to nejlepší, co bylo k dispozici
Na druhou stranu si musíme trochu připomenout realitu turnaje. Měli jsme ve Finsku prakticky to nejlepší, co jsme aktuálně schopni poskládat dohromady. Kanada tam naproti tomu byla s výběrem, z něhož by se třeba do sestavy pro Světový pohár dostali Chabot s Barzalem a možná další dva hráči. My naproti tomu měli spoustu hráčů z NHL, což nám pomohlo. Na turnaji samozřejmě chyběli Rusové, což rovněž naše medailové ambice silně posílilo. Medaili vnímám jako úspěch, ale musíme se na to dívat i střídmým okem.
Výkony Kanady byly přesto skvělé. Mají v sobě neskutečnou vůli vítězit. Viděli jsme, jak se dvakrát na turnaji vyhrabali z těžké situace proti Finům i Švédům, kdy dorovnali v power-play dvěma góly z 1:3 na 3:3. Přitom by mohli takových výběrů postavit třeba šest nebo sedm a všechny by hrály prakticky stejně. Mají v sobě neskutečnou buldočí povahu, věří že vyhrají v každém utkání. Na rozdíl od Rusů jen nemluví o tom, že jsou nejlepší, ale také pro to dělají v rozdílových utkáních vše. Mají můj velký obdiv.
Náš semifinálový zápas s nimi byl takový zvláštní. Vedli jsme po 1.třetině 1:0, bylo to od nás dlouho slušné a soupeře jsme k ničemu zásadnímu nepouštěli. Pak se ale „Davidové“ nechali hloupě vyloučit a kanadský tým vstřelil 2 rychlé góly a získal v utkání převahu. Po čtvrté brance už jsem navíc neviděl u našich vůli se zápasem něco udělat, zápas nevyšel ani našemu brankáři Vejmelkovi. Pak nás čekali Američané v bitvě o bronz. Po celém turnaji už byli hodně „dobouchaní“ a měli k dispozici pouze čtyři obránce. Celkově se nám to letos vše sešlo téměř optimálně a cesta k medaili byla hodně reálná.
Speciální týmy
Zatímco jsme na turnaji měli opravdu vynikající přesilovku, totéž se nedá říct o hře v oslabení. Proti některým soupeřům jsme ho sice zvládali velmi dobře, ale proti top soupeřům to nestačilo. Jejich hráči zkrátka umí pořádně a přesně vystřelit. Místo rány po ledě, nebo do betonů, pošlou puk do horního růžku a je vymalováno. Na druhou stranu totéž si mohli soupeři říct i o našem přesilovkovém komandu Pastrňák – Červenka – Krejčí. Když to špičkoví útočníci dobře sehrají, vždy otevřou pozici pro volného hráče, který posléze uklízí puk do branky. Ale je pravdou, že hra v oslabení je klíčová. Finové v něm za celý turnaj inkasovali jen jeden gól, a to je důvod toho, proč nakonec slaví.
Velkou osobností našeho týmu a celého šampionátu byl Roman Červenka. Turnaj mu neskutečně sedl. Já osobně si nepamatuji, aby český hráč naposled vyhrál bodování MS. To se stalo naposledy před pětadvaceti lety. Roman vyhrál produktivitu i přesto, že náš tým žádného soupeře neválcoval anebo, výrazně nepřestřílel. Moc mě to ale nepřekvapuje. Roman měl ve Švýcarsku skvělou sezonu a už několik let dokazuje, jakým je špičkovým hráčem. Pomohlo mu i to, že pak měl vedle sebe i hráče, který měl letos v NHL čtyřicet branek. Tito kluci i s Davidem Krejčím náš tým jednoznačně táhli.
Sestřih zápasu o bronzové medaile
Celkově byl projev naší reprezentace daleko lepší než v předchozích letech. Sledovat jsme to mohli už při oslavách našich branek. Tým byl soudržný, žil každým momentem, vůbec se to nedá srovnat s tím, co bylo v posledních sezonách. Viděl jsem u hráčů touhu po medaili, i když jsme s USA o bronz prohrávali 1:3, pořád jsem tam cítil ve druhé třetině obrovskou vůli po úspěchu. Nerad bych trénoval tým, který se nechce prát o výhru a jeho výkon je matný. To tady ale nakonec nebylo. Pomohl tomu i nový trenér Kari Jalonen, který nepůsobil nervózně, rozdělil úkoly mezi hráče a ostatní a i tím, že bylo MS ve Finsku, se cítil v dějišti šampionátu evidentně dobře.
Švédové stále čekají marně
Už čtvrtý turnaj za sebou odjížděli bez medaile Švédové. Je sice pravdou, že jim spousta hráčů z NHL účast na turnaji odřekla, přesto měli ze zámoří v sestavě nějakých dvanáct hráčů. Přitom s Kanadou hráli docela slušný zápas. Vedli 3:0, kontrolovali ho, ale nezvládli disciplínu. Nechali se několikrát hloupě vyloučit, udělali zbytečný technický přestupek a najednou bylo vyrovnáno. Za tři roky pod trenérem Garpenlövem nechytili slinu. Švédové teď sáhnou určitě po změně, dojde k úpravám a jinému nastavení hráčů. Ty mají pořád nesmírně kvalitní, ale čekají na to, kdy to opět naplno prodají. Ještě zmíním fakt, že mají úplně odlišnou náturu v porovnání třeba s Finy, kteří se o vítězství rvou daleko důsledněji. A díky tomu vyhrávají v poslední době vše, co se dá.
Snad přijdou v českém hokeji změny
Jestli se bronzem z MS teď v českém hokeji něco změní? To spíše ne. Přijdou změny, možná ve výkonném výboru svazu, dojde konečně k potřebné a správné redukci týmů v soutěžích. Mládežnický hokej u nás rozhodně nemá vzestupnou tendenci a postup do semifinále vrcholných turnajů je často skoro roven zázraku. Stále platí, že pozice ve světovém hokeji spíše vyklízíme. Možná je to ale záblesk, který tady něco nastartuje. Hráči si po dlouhé době osahali, jaké to je zase opouštět nějaký turnaj s medailí. Třeba se tyto pozitivní zážitky projeví i na dalších šampionátech. Pořád jsme měli v kádru řadu mladých hráčů, kteří tady získali cenné zkušenosti.
I letošní světový šampionát přinesl několik opravdu špičkových individuálních výkonů. Z týmu domácích vítězů se mi moc líbili obránci Lehtonen a Heiskanen. Ze švédského týmu pak byla obranná činnost obecně silnou stránkou i vzhledem k tomu, že měli téměř celou defenzivu z NHL. Líbil se mi ale také útočník William Nylander, který přicestoval až v průběhu turnaje z Toronta Maple Leafs. Ve slovenském týmu potvrdil pověst velkého příslibu budoucnosti Juraj Slafkovský. Jinak ale Slováci tak dobří jako na olympiádě tentokrát nebyli a ani nepůsobili. Z dalších týmů už tam tolik osobností nebylo, ale ono to vše víceméně koresponduje s konečným All Stars týmem MS.
Tolik tedy můj další postřeh k nedávno skončenému světovému šampionátu. Věřím, že jsme si ho užili a oslavili společně s českými hokejisty vydřenou bronzovou medaili. V hokejovém světě ale dění nekončí a už brzy se můžete těšit na další články. Mějte se krásně a užívejte blížícího se léta.
