Máme za sebou další veleúspěšnou sezónu, kterou jsme potřetí v řadě korunovali mistrovským titulem. Ne vždy šlo všechno jako po másle, ale v klíčových chvílích jsme vždy byli schopni najít obrovskou vnitřní sílu a vyrovnaný boj překlopit na svou stranu. V mém dalším blogu si ve zkratce celou sezónu ještě jednou projdeme.
Letní příprava
Museli jsme samozřejmě opět počítat s tím, že po minulé sezóně, která končila až počátkem května, budeme mít opět méně času na suchou přípravu než třeba ostatní týmy. Ale to k tomu zkrátka patří – hráli jsme o titul až do posledních dnů. Pro nás, trenéry to není vždy úplně jednoduchá situace. Někteří hráči navíc ještě absolvovali Mistrovství světa v Lotyšsku a musíte v tu chvíli s citem skloubit začátek přípravy s tím, abyste ještě několika hráčům udělili alespoň trochu zaslouženého volna a času na odpočinek se svými blízkými. Hledali jsme zkrátka správnou cestu jak hráče nepřetrénovat, což se nám s kondičním trenérem, povedlo.
Ano, výsledky v srpnové části Champions League nebyly optimální. Začátek domácí soutěže byl ale až v půlce září a na ten jsme potřebovali být připraveni, a tak bylo potřeba i správně načasovat formu.
Jako důležitý tmelící prvek vnímám všechna soustředění, která jsme absolvovali. Ať už v našich domácích podmínkách, nebo v Tatrách. Právě tam si často hráči sáhli téměř až na dno. Teď už na to vzpomínají se smíchem a řeknou si třeba, tamten támhle zvracel, tamten už nemohl, ale to k tomu zkrátka patří taky. Takové těžké situace totiž nejlépe utváří charakter hráčů a dobrou týmovou morálku.
Spokojenost se základní částí
Základní část hodnotím zpětně velmi kladně. Po odchodech několika klíčových hráčů (Stránský, Gernát, Špaček, Rodewald, Freibergs) jsme byli v očekávání, jak se nám začátek sezóny povede, protože dobrý start je vždy nesmírně důležitý. I přesto, že se nám v přípravě nějak zvlášť nedařilo, jsme ho nakonec zachytili. Tvrdě a dobře jsme v letním období potrénovali, udělali jsme ze startu spoustu bodů, měli dlouhou sérii zápasů, v nichž jsme vždy minimálně bod získali. Nikdy v celé sezóně jsme neprohráli tři zápasy za sebou, čehož si nesmírně vážím. Ukázalo se, že jsme v důležitých chvílích vždy schopni zabrat a dostat se zpět do sedla 😊.
Prezidentský pohár nakonec zaslouženě získali hokejisté HC Mountfield HK. Nám v honbě za pohárem příliš nepomohlo, že jsme měli několik českých i slovenských hráčů na únorové olympiádě. Beru ale jako výbornou vizitku našeho týmu, že jsme se do nominace dostali. Spíše mě mrzí vzájemné zápasy s Hradcem ze základní části. Vždy nám něco scházelo, nebylo to z naší strany úplně ono. I přesto jsme ale pevně směřovali za cílem, který jsme si vytyčili už před startem sezóny. Tedy za ziskem dalšího Masarykova poháru. Zajíci se ale vždy počítají až po honu a to jsme si moc dobře uvědomovali.
Pojďme však postupně k Play-off. To jsme odstartovali výborně a v sériích s Vítkovicemi i Mladou Boleslaví jsme neztratili ani jeden bod. Takový vstup do Play-off byl zkrátka skvělý. Hráli jsme to, co jsme potřebovali, a na naší hře to bylo vidět. Sparta Praha musela na své cestě do finále absolvovat ještě jeden zápas navíc s Motorem ČB, čímž měla času na přípravu o trochu méně. Navíc se jim v pátém utkání zranil klíčový hráč David Tomášek a bylo vidět, jak Spartě chybí. Kdyby hráli společně s Filipem Chlapíkem, byla by to pro nás neskutečná hrozba. Jinak ale Pražané prožili také vynikající sezónu a bylo jasné, že nám to ve finále budou chtít co nejvíce znepříjemnit.
Finále rozhodly tři hlavní faktory
V boji o Masarykův pohár byla koneckonců k vidění opravdu skvělá a vyrovnaná série. Rozhodly ji dle mého názoru tři věci. Tou první byl stoprocentně první zápas doma. Půlku zápasu jsme se hledali, spíše si užívali atmosféru finále, ale k tomu správnému výkonu se vybičovali až ve třetí třetině. Otočka v tomto zápase byla pro nás klíčovým faktorem. Jako druhý bod bych vypíchl zápas číslo pět, kdy to bylo hodně otevřené. Stav série byl nerozhodný 2:2, ale my jsme si věřili. Registrovali jsme v médiích, jak si hráči soupeře nepokorně myslí, že už nás převálcují, ale my se právě i proto dokázali zdravě naštvat. Utkání bylo divoké, divákům se muselo líbit. Byl to nejlepší souboj série, po němž jsme jednoznačně a zaslouženě vyhráli.
V šestém zápase v Praze bych pak jako klíčový třetí bod finále označil, že jsme do něj nastoupili naprosto strojově a zodpovědně. Zvládli jsme ho po stránce taktické i dovednostní, soupeře prakticky k ničemu nepouštěli a doslova mu vzali vítr z plachet. Už při cestě do Prahy jsem věřil, že sérii rozhodneme už v O2 aréně. Náš výkon a projev sebedůvěry v tomto utkání byl skvělý.
První rozhovor pro O2 po závěru finále
Celá sezóna pro nás byla náročná. Odehráli jsme 4 přípravné utkání, 56 zápasů v základní části, 14 v Play-off a 6 v Lize mistrů. Navíc tady byli hráči, kteří jezdili reprezentovat ČR a SR. Smeknout chci i před těmi kluky, kteří během této náročné sezóny ještě stihli odehrát zápasy v reprezentaci a účastnili se třeba i olympijských her v Pekingu. Ať už to byl David Musil, Tomáš Kundrátek nebo ze slovenského týmu Martin Marinčin, Marko Daňo nebo Miloš Roman. Odehráli toho spoustu, Slováci navíc vybojovali ke zlatu z extraligy i bronz na Olympiádě a ještě budou mít šanci na Mistrovství světa, kam snad spousta hráčů z Třince bude také pozvána. Chci jim poděkovat za to, že nevyhořeli a ve svém přístupu byli pořád hladoví a zodpovědní.
My jsme navíc specifický tým v tom, že na většinu venkovních zápasů jezdíme už den předem. Postupně jsme si na to ale navykli, bylo to hodně intenzivní a když se na to zpětně podívám, nemám k výkonu a k přístupu našich hráčů jedinou výtku. Trochu jsme si to vynahradili po čtvrtfinále a semifinále Play-off, kdy jsme vyhráli pokaždé 4:0 a měli trochu více času na odpočinek. Hráči se mohli setkat s rodinami, odpočinout si a následně se vrátit k poctivému tréninku. V konečném účtování jsme nakonec měli dostatek rychlosti a síly na to, abychom v klíčových partiích sezóny pokračovali.
Slzy na závěr? Obrovská úleva, ale i pocit štěstí
Povedlo se nám získat zlatý hattrick. Je to naprosto skvělé a věřím, že to takto vnímají i kluci. Rozhodně není automatické takhle neustále vyhrávat a všichni hráči i my, trenéři jsme tomu museli spoustu obětovat. Naši hráči věděli, co to obnáší stát se šampiony. Naší cestě věřili, šli za námi a my zase drželi s nimi. Povedlo se nám každému hráči udělit adekvátní roli, pracovali jsme s každým na dennodenní bázi a snažili se každého neustále posouvat. Spousta z nich udělala letos velikánský pokrok, což je skvělé. Někdo to s námi prožil po všechny roky, ostatní naskočili až do průběhu posledních sezón. Ale všichni měli v hlavách celou letošní sezónu jeden cíl, tedy zisk mistrovského titulu. Jsem na své hráče a realizační tým moc pyšný.
Možná se někteří z vás budou ptát, jak je možné, že jsem měl po závěrečné siréně na Spartě slzy v očích. Abych řekl pravdu, sám jsem od sebe nečekal, že bych se takto projevil. Byl to zkrátka neskutečný nával emocí, štěstí, pocitů, spokojenosti a úlevy z toho, jak to nakonec dopadlo. Obětoval jsem tomu spoustu času a práce a jsem rád, že jsme si mohli všichni užít takovou vítěznou tečku za mými pěti lety u HC Oceláři Třinec. Hrozně si toho vážím, děkuji ještě jednou 😊.
Tolik tedy mé ohlédnutí za uplynulou sezónou. Věřím, že jste si ji s námi užili a v průběhu května se můžete těšit nejen na blížící se světový šampionát v hokeji, ale také na další várku mých blogů, ve kterých vám přinesu další zajímavé náměty. Mějte se krásně a užívejte snad už slunečného jara.
