Jsou to otázky, které neodmyslitelně patří k vrcholovému sportu a které si pokládám i já. Patří alkohol do života hokejového profíka? Jaká úskalí přináší dnešní doba? Nebo jaký mám názor na návykové látky a jiné závislosti? I o tom přemýšlím ve svém dalším článku.
Alkoholu neholduji. Užívání alkoholu má zcela jistě negativní vliv na celé tělo, má na svědomí poruchy kvalitního spánku a odpočinku, je také spouštěčem různých psychických a duševních onemocnění. U sportovců převážně úzkostí nebo depresí. Na druhou stranu si i já příležitostně sklenku dobrého červeného vína nebo i pivo dám.
Trenéři jsou normální lidské bytosti, které mají běžné starosti jako kdokoli jiný na světě. Na druhou stranu se pohybují v profesi, v níž rozhodují detaily a maličkosti. Například je jisté, a to mi věřte, že hokejisté poznají, zda jejich trenér „často slaví“ a holduje alkoholu. Alkohol může ovlivnit jeho rozhodovací procesy, připravenost i trenérovo vystupování. Něco takového na profesionální úrovni a na veřejnosti považuji za ostudné. Trenér byl měl být vždy vzorem pro všechny hráče, ať už ty mladé nebo ty zkušenější, také tak pro jejich rodiče a blízké.
Vnímám také, že i hráči samotní občas potřebují rozptýlit. Vyrazí na večeři, pobaví se, objednají si k tomu něco silnějšího. Když se vše děje v rámci životosprávy, nastavených pravidel a vzájemné důvěry, hráč navíc nestrádá výkonnostně nebo nepoleví v tréninkovém nasazení, beru to jako normální věc a součást života.
Hráči ale i trenéři si ale musí uvědomovat, že k nim vzhlíží spousta fanoušků. Ti mohou nějakého hráče nebo člena týmu zahlédnout v restauraci a všimnou si, že si objednává pivo. Zmíní se o tom známým, ale ti následně už nerozlišují, kolik toho daný člověk vypil, pro ně je zajímavá informace ta, že byl viděn pít alkohol. S hokejistou se může následně táhnout pověst, že byl spatřen, jak holduje alkoholu. Ačkoli se pohyboval v rámci nastavených týmových pravidel, dal si třeba k večeři sklenici vína se svou manželkou a následně i dodržel večerku. Je nutné vnímat, že i tyhle nástrahy doba přináší.
Už se mi v kariéře stalo, že jsem řešil situace některých členů realizačního týmu i hráčů, kteří neměli třeba vždy vzornou životosprávu a nastavení. Měli rodinné nebo psychické problémy a takzvaně se utrhli. Přetrvává u mě pocit a přesvědčení, že pro své hráče a kolegy tady budu vždy. Snažit se pomoci najít klíč k návratu na správnou cestu do profesního a normálního života. Nejsnadnější je se někoho zbavit, nad někým jen tak „zlomit hůl“.
U někoho se to podaří, u někoho ne, což ve výsledku znamená, že se vaše spojení roztrhne.
Alkohol není jediná závislost
Samozřejmě existuje celá řada dalších závislostí a zakázaných látek. Vím, že nejrůznější substance a prostředky jsou pod drobnohledem antidopingového výboru, který se o to stará. Je ovšem otázka, zda není nastaven špatně, což odhalila kauza tří dopujících královohradeckých hokejistů z předminulé sezony v semifinále play-off proti Vítkovicím. Vše se řešilo déle než rok, což je nešťastné a zarážející, k rozuzlení došlo těsně před začátkem letošního ročníku Extraligy.
Hráč je vždy zodpovědný za to, co si do svého těla dává. Nechápu devítiměsíční stopku pro hokejisty, když je ve světě běžné, že za takovýto prohřešek profesionální sportovci dostanou i dvouleté tresty. Toto rozřešení celé kauzy vnímám jako slabé a nedostatečné, postih měl být dle mne daleko razantnější.
Cítím, že v našem sportu by mělo být testování daleko častější a výsledky zveřejňované daleko rychleji. Moc nerozumím, proč trvá výsledek tři měsíce nebo i více. V Extralize se testuje zcela nahodile a náhodně. Pokud by se v Extralize testovalo více a s větší frekvencí, beru to tak, že by se tím Extraliga mohla efektivněji bránit nařčením, že jsou v soutěži podpůrné nebo návykové látky. Vnímám, že v tomhle je velikánský prostor pro zlepšení.
V hokejovém prostředí se také řeší drogy, kokain, kratom, marihuana a další návykové látky nebo prášky na bolest či spaní. I to je zrádné, pokud se navíc do toho zakombinuje alkohol, hráč se z toho nemusí vyhrabat. Doslechl jsem se o různých problémech v různých organizacích, o hráčích, které nešlo nikterak zastavit nebo jim pomoci. Některé týmy jsou v tom trochu typické a nechvalně známé, proslulé v minulosti některými excesy.
Vím také, že existují týmy, které se snaží provádět plošné preventivní testování s několika měsíční frekvencí. Dohlíží na hráče, kteří prochází testovacím procesem, jestli neužívají dlouhodobě nějaké látky.
Jako drogu beru i gambling. Znám dost hráčů z NHL, kteří prošustrovali všechny své těžce vydělané peníze. Případy existují i tady v Česku, kdy daný jedinec dluží spoluhráčům nebo má rodinné problémy, které zahání hazardem nebo již zmiňovanými návykovými látkami. I s tímhle lze do určité míry pomoci. V hokejovém prostředí ale trávíte dvě tři hodinky denně. Hokejisté jsou dospělí lidé, které nemáte pod zámkem. Gambling může dnes probíhat po telefonu. Doba a společnost, kultura, se vážně mění. Hráči ne vždy dělají ideální rozhodnutí v kariéře.
Je velkou výzvou, aby se hokejista, trenér nebo jakýkoli jiný člověk vypořádal s nástrahami, které se v životě objevují. Ale i toto vnímám jako neodmyslitelnou součást svého pohledu na to, jak se má chovat a jednat profesionál ve svém oboru. Problémy se závislostmi se dějí, ale věřím, že s vlastní snahou a správnou pomocnou rukou se dají vyřešit. Zlomit hůl je vždy to nejlehčí.
