K profesionálnímu hokeji to neodmyslitelně patří jako zápasy, tréninky nebo cestování. Vyjednávání, podepisování a dodržování smluv jsou záležitosti, které běžný fanoušek nevidí. Pro hráče a jeho rozpoložení se jedná o nesmírně důležitou věc. Při srovnání fungování NHL a domácích zvyklostí musím konstatovat, že bychom se i v téhle oblasti mohli a měli v lecčems od zahraničí inspirovat.
Často mi při uzavírání a dodržování smluv v Česku schází vzájemný respekt. Je to něco, co celkově postrádám i v naší společnosti a přenáší se to i do hokeje.
V NHL jsou jasně stanovená pravidla. Každý při podpisu kontraktu ví, na čem je. Organizace se k vám chovají fér. Zájem o vás dokládá samotná smlouva. Pokud by něco nefungovalo podle představ, jsou předem nastavené postupy, co se bude dít.
Jako hráč NHL jsem měl problémy s koleny, s nimiž jsem podstoupil i operační zákroky. Kluby NHL povinně ohlašují zranění svých hráčů a umisťují je na listinu zraněných hráčů, z níž se lze okamžitě zapojit zpět do běžného procesu. Jakmile je druh zranění vážnější, přehoupnete se do režimu dlouhodobě zraněných hráčů. Klub je v danou chvíli osvobozen od úhrady vašeho platu. Ten vám platí pojistka, ale hráč to nijak nepocítí. Dostává peníze, na kterých se domluvil.
V Česku bývá praxe odlišnější. Existují kluby, u nichž je délka zranění ve smlouvách s hráči odstupňovaná. Například, při zranění ne delším než čtyři týdny pobírá hokejista sto procent platu. Jakmile se přehoupne přes dojednaný termín, rekonvalescence pokračuje, plat se snižuje na šedesát procent. A postupuje to dál dolů, až například se zraněným ramenem po 2 měsících absence pobíráte třicet procent platu.
Vezměte v potaz, že někteří hokejisté nebo mladší hráči třeba v méně ambiciózních klubech mohou mít smlouvu v řádech desítek tisíc korun. Při dlouhodobějším zranění se dostává na úroveň, která může být až nedostatečná pro živobytí. Často záleží na práci agenta a vašem souhlasu, že do takového kontraktu vůbec půjdete a že šanci hrát dostanete. Jsou organizace, které při odmítnutí jejich podmínek oznámí: Když nechceš, nebudeš tu hrát a navíc, vlastníme tvá hráčská práva, tak budeš mít velmi obtížné se někam jinam z našeho klubu dostat. Hokejisty podobné jednání dostává pod neskutečný tlak.
Hokejisté v NHL mají v zádech hráčskou asociaci NHLPA, která je vybavená skvělými právníky. Ti jsou připravení na nejrůznější vyústění nesrovnalostí ve smlouvách, dohodách a chování, nespokojenosti v případě nesouladu nesouladu, zatímco u nás se na něco podobného moc nemyslí. Spíš se jen hovoří, jak je vše báječné, přitom hráčská asociace v Česku v podstatě nefunguje. Zůstává otázkou, kdo tedy pomáhá hráčům a kdo opravdu myslí na možné sporné situace, které mohou nastat. Hráč je většinou odkázaný na sebe, agenty nebo vlastní právníky, což není vůbec levná záležitost.
Pro hráče je velmi důležité, že má ve svém agentovi oporu, může mu vždy důvěřovat a v kritických chvílích se na něj spolehnout, že tam pro něj vždy bude. Samozřejmě je pro agenta hráče, který s klubem nemůže najít v některých sporných a nevyjasněných otázkách společnou řeč, těžké vytvořit dohodu, kterou by si přál a třeba i zasloužil. Navíc hráčská agentura má třeba hráčů vícero v klubu, každý z nich jim odvádí roční procentuální ohodnocení ze svého kontraktu, musí tedy najít cestu a dohodu, která uklidní situaci s vedením organizace, aniž by agentura přišla o další možná plnění ze strany ostatních hráčů v týmu. Stává se, že hráč je tzv. „v kleštích“ toho, aby přistoupil na nekomfortní dohodu, která znamená ukončení vzájemné spolupráce.
Je férové, že v NHL dopředu víte, co obnáší vypovězení kontraktu. Hráč starší 26 let dostane zaplaceno dvě třetiny stávajícího kontraktu, mladší hráč daného věku obdrží třetinu.
Je to o respektu a úctě k hráči, který může mít například potíže s návykovými látkami. Organizace nehledají kličky nebo způsoby, aby nemusely plnit smlouvu. Naopak jejich první myšlenkou je, aby se hráči nabídla pomocná ruka a vrátily ho na správnou cestu. V Česku je velmi málo organizací, které by se tak zachovaly. Když se daří, poklepávají se hráči po zádech a chlubí se jejich výsledky. Když se nedaří, vypadá to úplně jinak.
Zažil jsem jako hráč situaci, při níž jsem byl v jednom českém týmu předvolán před šéfa klubu. Ten mi oznámil, že kvůli špatným výkonům mi snižuje plat na třicet procent s podmínkou, že jakmile mi to zase na ledě půjde, vrátí se částka do původní výše. Návrh jsem okamžitě odmítl, což mi v následujícím období přitížilo. Nejvíc na celé situaci mě zaráží, že tohle vůbec někdo zkusí.
Stávají se také momenty, kdy hráčům českého týmu nepřijdou peníze nebo dorazí částečně pokrácené. Přitom z vyšších míst nemáte žádné informace, co se děje. Nevnáší to dobrou atmosféru do týmu, trenéři podobné chvíle nemají rádi, protože je nemohou ovlivnit. V NHL si nikdo nedovolí nesplnit smluvní závazky. V Česku bohužel není moc organizací, které včas a vždy plní své závazky. Hokej není levný sport, ale vždy by měla platit vzájemná úcta, důvěra, dohoda, férovost a upřímnost, ze všech zainteresovaných stran.
Autor fotografie/Zdroj: Jana Mensatorová
