Vedl jsem ho dvě sezony a bylo to fantastické. Z Matěje Stránského se v Třinci stal extraligový šampion, z něj se posunul do švýcarského Davosu. Teď už Matěj jako novopečený mistr světa přijal mé pozvání na pravidelný stream. Skvěle jsme si popovídali i zavzpomínali. Na mém Instagramu si můžete celý záznam přehrát znovu, tady nabízím pár témat, na která přišla řeč.
O zlatém mistrovství světa 2024 v Praze
Jak to vidím já: Matějovi jsem v průběhu turnaje psal a moc mu přál. Vnímal jsem, že hrál velmi dobře. Možná to byl nejlepší reprezentační turnaj v jeho kariéře a věřím, že i on z něj má podobný pocit. Na ledě byl cítit v útočném pásmu i v mezihře. V Praze nestřídal světlejší momenty s těmi horšími, výkonnost měl vyrovnanou.
Jak to vidí Matěj: Je to věc, kterou asi docením později. Zlato byl krásný zážitek. Bylo skvělé, že jsem vše mohl prožít se svými nejbližšími, protože se hrálo doma.
O sedmi letech v zámoří a marném čekání start v NHL
Jak to vidí Matěj: Odchod do kanadské juniory bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Osamostatnil jsem se, naučil se jazyk, a i hokejově jsem se zlepšoval. Posunul jsem se na farmu Dallasu a je jen škoda, že jsem se nedostal do NHL. Na farmě to ale byla dobrá zkušenost. Můžu si říct, že jsem dal do toho všechno, ale nevyšlo to. Vše zlé, je k něčemu dobré. Motivovalo mě to, abych byl lepší hokejista.
Jak to vidím já: Každý hráč je jiný. Na někom sezony v zámoří po návratu domů zanechají stopu, někdo to hodí za hlavu a netrápí se tím. Vybavuji si, že Matěj čekal na šanci v NHL. Někdo to řeší výměnou do jiné organizace. Měl někde napsáno, že ho čeká jiná cesta. Dospěl do stadia, že ze zámoří odešel. Byl to ale jen dílčí krok v kariéře, která je skvělá. Hraje ve špičkovém týmu ve kvalitní evropské soutěži. A život není jen o hokeji.
O společném spojení
Jak to vidí Matěj: Pan trenér mě kontaktoval už dřív. Zkusil jsem ještě hrát ve Švédsku, potom už se Třinec stal prioritou. Byl to pro mě restart. Angažmá ve Švédsku a předtím i v Rusku zase tak hrozná nebyla, ale potřeboval jsem nabrat sebevědomí a hrát hokej, který mě baví. A to v Třinci platilo od prvního tréninku.
Jak to vidím já: Matěje jsem sledoval po návratu ze zámoří. Většinou se nejprve spojíte s agenturou, která ho zastupuje. Potom kontaktuji jeho známé nebo bývalé spoluhráče, někoho, kdo jej třeba i trénoval k získání referencí. Chci vždy také mluvit i s daným hráčem. Přeji si vždycky vědět, jaké jsou jeho cíle. Neříkám, s kým bude hrát, pouze mu sděluji, jaký záměr s ním mám, kde bych ho rád využil a co všechno na něj „naložil“.J Pozice, jakou si uhraje v týmu, vždy záleží na něm. Místo si musí vybojovat sám. Takový je můj přístup, kterému věřím a nehodlám jej měnit.
O Matějovi zapojení do zlatého souboru
Jak to vidím já: Nejtěžší to má v novém týmu vždycky hráč. Já mu jako trenér jen pomáhal, pracovali jsme na detailech jeho hry, aby ze sebe dostal to nejlepší. On ale musel ukázat spoluhráčům, že do týmu patří. Nejde jen o to, jestli dá gól, nebo nedá, ale především musí přesvědčit, že se vždy 100% „vydá“ a bude makat pro tým. Kdo to má jinak, určitě se hůře adaptuje do nového týmu. Vzpomínám si, že Matěj po krátkodobém dotrénování na počátku svého angažmá byl fantastický a lepilo mu to. Zasloužil si místo.
Jak to vidí Matěj: Kluků jsem se na pana trenéra ptal. Odpovídali mi, že když budu makat, budu hrát. A když ne, tak nebudu. Trenér byl ke všem fér. Platilo u něj, že všichni stojí na stejné startovní čáře. Měl jsem v sobě touhu si dokázat, že umím hrát hokej. V kabině byla skvělá parta, která mě okamžitě vzala mezi sebe. Měl jsem to i kousek domů. Všechno do sebe perfektně zapadlo.
Jak se naše cesty rozešly
Jak to vidí Matěj: Šel jsem to trenérovi říct jedno ráno před play off. Pamatuju si, že jsem měl vítr, bál jsem se a celou noc nespal. V Třinci jsem zažil dvě nejlepší sezony v kariéře. Moc jsem si to užíval a posunulo mě to. Mám na Třinec jen dobré vzpomínky, i když některé chvíle byly složitější.
Jak to vidím já: Už si přesně nevzpomínám, jak jsem na Matějův odchod doslova reagoval. Určitě jsem mu ale přestup přál. Sám jsem v Davosu hrál, je to fantastické místo k hokeji a životu. Matěj vždycky bude vítán v mém klubu a kdykoli se ozve, pokusím se mu pomoct. Je to speciální hráč. Dokázal být k sobě i svým výkonům kritický. Zdobilo ho, že chtěl být lepší. Doufám, že ho to bude provázet i další sezony.
Švýcarsko a budoucnost
Jak to vidím já: Životní i hokejová úroveň je ve Švýcarsku skvělá. Hokej tam šel obecně nahoru. Směr udávají cizinci, v týmech jsou i špičkoví zahraniční trenéři. Spousta trenérů by se tam chtěla jednou dostat. Musí se to ale sejít ve správný čas. Musí se objevit mančaft i kolegové, o kterých jste přesvědčení, že jsou ti správní. Rozhoduje i jazykové vybavení nebo rodina. I takhle nad tím přemýšlím. Uvidíme, co hokejový život přinese.
Jak to vidí Matěj: Také uvidím, co budu dělat v budoucnu. Děda trénoval, taťka trénoval. Jako hráč vím, co trenéřina obnáší a kolik hodin na stadionu to představuje. Trenéři tam tráví daleko víc času než hráči. Ale přemýšlím nad tím, v podstatě jsem jinou práci než hokej nezkusil. Chtěl bych hrát, co zdraví dovolí. Potom se uvidí. Vím, že je k trénování potřebné i nějaké vzdělání. Až se bude blížit konec kariéry, možná mi pomůže, pokud bude syn chtít hrát hokej. Táta mě taky trénoval v mládeži.
