Setkali jsme se už koncem 90. let ve Vítkovicích, se kterými jsem se v létě připravoval před odletem do NHL. Později jsme proti sobě stáli na střídačkách týmů v juniorské extralize. Poslední roky je Aleš Krátoška můj trenérský kolega, asistent a kamarád, na kterého je maximální spolehnutí. O našem souznění, trenéřině, současné práci ve Vítkovicích nebo extralize jsme hovořili při našem společném streamu. Záznam pohodové debaty si můžete přehrát na mém Instagramu nebo Spotify, tady vám nabízím pár zajímavých témat.
Nečekaný extraligový mistr z Brna
Jak to vidím já: Před startem play off bych něco takového od Komety neočekával. Když jsem ale sledoval nasazení, vůli a týmovost, bylo mi jasné, že mohou vyhrát. Zvládli sedmé zápasy venku. Po vyhraném sedmém semifinálovém zápas na Spartě si věřili i na Pardubice.
Jak to vidí Aleš: Extraliga byla hodně vyrovnaná a před sezonou byli velcí favorité, kteří do kádrů hodně investovali a netajili se ambicemi. Kometa ale nejdříve vyřadila Spartu, potom i Pardubice. Zkušeným, trpělivým, bojovným a týmovým výkonem si titul zasloužila, i když série byly těsné. Hrála play off hokej, který zaručuje úspěch.
Alešova kariéra
Jak to vidím já: Vzpomínám si na něj jako na urputného a bojovného kluka, který uměl dát gól. Kdekoli byl puk, on za ním spěchal. Nepustil kostičku. Jsem přesvědčený, že měl Aleš skvělou kariéru, spoustu toho dokázal. Hrál v zahraničí, nasázel dost gólů. Měl také štěstí i správné nastavení.
Jak to vidí Aleš: Vždycky by kariéra mohla být lepší. Trošku sebekriticky řeknu, že jsem nebyl bombér jako kluci, kteří v mé době odcházeli za moře. Tři vítkovické sezony mě ale dostaly do Finska, ze kterého jsem se vracel do Plzně nebo Slavie. Asi to odpovídá kvalitám, které jsem měl. Na ledě jsem patřil spíš mezi hajzlíky, kteří sekali a byli nepříjemní. To jsme měli s Vencou podobné. Myslím, že v dnešní době bychom spíš seděli na trestných lavicích a moc bychom si nezahráli.
Trenéřina. Cesta od mládeže k dospělým
Jak to vidím já: Na trenérském začátku jsem si myslel, že vím vše a nemusím studovat nebo absolvovat školení, když jsem hokej už 30 roků hrál. Taky jsem pozoroval, že i v NHL jdou bývalí hráči automaticky na střídačku top týmů. Někteří trenéři i dnes považují studium licencí za zbytečné, ale mě osobně to spoustu dalo. V některých aspektech trénování mi to otevřelo oči. Vím, že existovala vlna odporu a trenérů, kteří nestudovali licence. Papírově se to obcházelo, že nebyli vedeni jako hlavní trenéři, což způsobovalo guláš. Do podobného vzdělávání, rozvoje a nabírání zkušeností patří trénování mládeže. Mé působení u třineckých juniorů bylo senzační, měl jsem prostor na realizaci a spojení s mladými mou kariéru posunulo dál.
Jak to vidí Aleš: Trenér by měl postupovat pomalinku nahoru, což se mi povedlo díky synovi, se kterým jsem procházel kategoriemi až do deváté třídy. Venca mi dá za pravdu, že juniorské i dorostenecké týmy byly tehdy kvalitnější, čímž nechci nikoho urážet. Tehdy v nich hráli špičkoví hráči, kteří jsou dnes v extralize, nároďáku nebo zahraničí. Soutěže generovaly kvalitu. Stav juniorské a dorostenecké extraligy teď je, jaký je. Rozdíl je opravdu velký.
Naše trenérské souznění
Jak to vidí Aleš: Jsme s Vencou napojení. Když zavolal, nepřemýšlel jsem a šel za ním do Třince, Pardubic i nyní do Vítkovic. Nikdy váhat nebudu. Naše spolupráce je perfektní, i mimo hokej si spolu rozumíme, užijeme si spoustu zábavy. Třeba před rokem mi jel Venca pomoct do Tábora štípat dříví. Vím, že když bude zase něco potřebovat on, všeho nechám a jedu mu pomoct. Naše spojení je na dnešní dobu až vzácné.
Jak to vidím já: Aleš je člověk, který zastane spoustu práce, velký profík. Je zodpovědný a mohu se na něj spolehnout. Vidím v něm kusu sebe. Je maximálně oddaný našim hráčům a cítím, že naše spojení je ideální. Naše propojení už je také zvyklost. Stačí se na sebe podívat a víme, jak druhý přemýšlí a co vnímá. Jsme sehraní. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Už když jsme proti sobě stáli v juniorské extralize jako trenéři, cítil jsem, že Aleš ze svého týmu chce vymáčknout maximum. Stejně jako já má hráče na prvním místě.
Naše profesní komunikace
Jak to vidí Aleš: Nastávají situace, kdy máme na věc jiné názory. Je důležité si ale vždy uvědomit, že Venca je hlavní trenér. Má hlavní slovo a finální rozhodnutí v jakémkoli ohledu musí udělat on. Já mohu mít připomínky nebo argumentaci, ale rozhodnutí leží na něm.
Jak to vidím já: S Alešem se maximálně respektujeme, ale doopravdy se ve spoustě pracovních věcí neshodneme. Z Aleše se vždy snažím dostat, proč si to tak myslí a zkouším, aby vyvrátil můj názor. Rád nad věcmi polemizuji. Někdy s plnou zodpovědností rozhoduji hned. Jindy potřebuji myšlenku zpracovat a stane se, že i uznám, že Aleš nebo někdo jiný měl pravdu. Každopádně Aleš i ostatní trenéři jsou vždy součástí mých rozhodnutích, proto nám to skvěle funguje.
Letní příprava Vítkovic
Jak to vidí Aleš: Už jsme začali a uděláme maximum pro to, abychom hráče připravili na hraní na krev po celých 60 minut. K tomu je důležitá kondice. S Vencou víme, co kluky čeká. V plánu jsou i dvě soustředění. Dnešní hokej se bez dobré kondičky a dobrého letního tréninku hrát nedá.
Jak to vidím já: Nemohl jsem se dočkat začátku letní přípravy. Poznáváme se postupně s novými hráči i kondičním trenérem, s Alešem si na kondici zakládáme. Máme jasnou představu, jak by měla příprava vypadat a věřím, že se nachystáme na začátek extraligové sezony. Hráči možná nebyli zvyklí na devět týdnů tvrdé přípravy. Budou ale z ní čerpat sílu, vytrvalost a rychlost po celou sezonu.
