Už zase se má hokejová cesta propojila s Vítkovicemi. Teď to bylo ale poprvé, kdy jsem se připojil na náš pravidelný stream jako člen vítkovické organizace. Musím říct, že si nesmírně vážím zájmu a podpory fanoušků. Na Instagramu si můžete celé povídání přehrát znovu. Kromě aktuálního dění jsme rozebírali i má předchozí vítkovická angažmá, o čemž si můžete přečíst i v dalším článku.
Rok 1992. Šestnáctiletý kluk
Z rodné Kopřivnice pro mě přestup znamenal velký skok. Byl jsem na srazu reprezentace do 16 let a věděl jsem, že se o mě zajímalo několik extraligových týmů. Z Vítkovic k nám domů přijela několikačlenná delegace, která licitovala s rodiči a přesvědčovala je, že přestup do Ostravy za hokejem i do školy je ten nejlepší.
Vzpomínám si, že v prvním roce mého juniorského věku probíhaly ještě tréninky na Zimním stadionu Josefa Kotase. Následně jsem si vybojoval místo v našlapaném kádru vítkovického A-týmu. Ve svém týmu měl hráče, které jsem považoval skoro za hrdiny. Hrál tam Kotala, Ryšánek, Flašar, Holaň a spoustu dalších, které bych mohl vyjmenovávat. Nakonec kluci uhráli v nejvyšší soutěži stříbrné medaile. Někomu přesun sedne, někomu ne. Já měl štěstí, že se mi můj první přestup podařil. Vydržel jsem ve Vítkovicích do osmnácti let a poté jsem odešel do zámoří hrát juniorskou soutěž WHL.
Přelom tisíciletí. Letní šichta mezi sezonami NHL
V letním období mezi sezonami NHL jsem měl možnost trénovat v Ostravě. Někdy i v rámci tréninků jsem jezdil na kole z Kopřivnice 35 kilometrů do Vítkovic. Odtrénoval jsem na ledě, potom jsem šel běhat ven na atletický stadion. Po vytrvalostním tréninku jsem se osprchoval a mazal zpátky na kole domů. Někdy se stalo, že jsem se odpoledne šel takzvaně dodělat na tenis s kamarády. Nesnášel jsem čtyřhry, takže jsem preferoval dvouhry. Byl jsem zvyklý trénovat hodně tvrdě. Bral jsem to jako normální věc, byl jsem přesvědčen, že mě to výborně připraví na sezonu.
Rok 2004. Výluka NHL
Ani jsem nepřemýšlel, že se budu vracet jinam. Vítkovice mi dávaly smysl. Sezonu jsme ale začali špatně. Nehráli jsme dobře a okolo Vánoc nastala výměna trenéra. Přišel pan Vladimír Vůjtek s asistentem Milošem Holaněm. Oba jsou místní, z regionu. Pan Vůjtek nám dodal klid, my se semkli a najednou bylo proti nám velmi těžké hrát.
V sestavě jsme měli Kubinu, Moravce, Malíka nebo Vůjtka mladšího. Vrátili se i někteří kluci z Ruska, mladí se dobře zapojili. Tým byl dobře vyvážený a my cítili, že máme šanci uspět. Dostali jsme se do semifinále play off, kde jsme v sérii vedli 3:1 na zápasy. V sedmém zápase nás vyřadil Zlín, který měl dobrý mančaft s Leškou nebo Balaštíkem. Play off nám vyšlo skvěle a věřili jsme, že když prolezeme do finále, vyhrajeme celou extraligu. Bohužel se to nepovedlo a už je to minulost.
Rok 2008. Poslední návrat z ciziny
Doma v Kopřivnici mi umřela maminka v 53 letech. Táta zůstal sám a cítil jsem, že chci být blíž domovu. Nechtěl jsem už hrát v zahraničí, i když jsem měl možností hodně. Sezona po návratu ze Švýcarska byla komplikovaná. Hned v letní přípravě jsem měl nešťastné zranění kolena, které jsem si přivodil při týmovém fotbale. Byl z toho přetržený vaz v koleni, vracel jsem se až na sklonku roku, protože jsem několik měsíců marodil. V sezoně jsem byl nečekaně vyměněný do Brna, kde jsem dohrál sezonu v Kometě. Po ní jsem uvažoval, zda budu působit opět ve Vítkovicích, jenže z klubu jsem tehdy necítil takový zájem. Sám jsem ale vnímal, že je ve mně spousta energie. Jsem rád, že jsem se tehdy dohodl s třineckými Oceláři, kde jsem prožil krásná léta a dodnes mám na spoluhráče, klub, lidi i celý region, nezapomenutelné vzpomínky.
Rok 2025. Trenér a manažer
Trenér a manažer jsou dvě spojené nádoby. Je dobré, že má člověk větší kontrolu, kdo a jak do klubu přichází. Manažer řeší smlouvy, prodlužuje je, řeší přestupy, finance, hlídá rozpočet. Jsou to věci, které jsou i pro mě nové. Musíte také udat strategii posunu celého klubu. Do toho samozřejmě aktivně trénuji, neumím jen vše sledovat zpovzdálí. Když něco dělám, dělám to vždy naplno. Věnuji se hráčům, řeším taktiku a přípravu na soupeře, společně s kolegou Alešem Krátoškou jsme do toho za této situace šli a je to plnohodnotná nálož. Na jedné straně velká zodpovědnost a na druhé ohromná touha a víra v lepší období. Jsou to teď náročné chvíle pro všechny a věřím, že se vše podaří zklidnit a ustálit.
Nelehká situace Vítkovic v extralize
Tým jsem před nástupem hodně zkoumal, Vítkovice jsem dlouho sledoval, skautoval je zprava zleva. S Alešem Krátoškou jsme navštívili spoustu utkání naživo, s majitelem Alešem Pavlíkem jsem byl v úzkém kontaktu delší dobu. Spělo to k dohodě, a nakonec došlo k rozhodnutí, že do toho skočíme už teď.
Jsem přesvědčený, že je cesta vést hráče jen za největšími metami. Věřím, že jsou v týmu takoví hráči, kteří pro úspěch týmu udělají maximum. Někdy se klukům zápas nepovede, soupeř bude lepší a my naopak budeme tahat za kratší konec. Všichni musí vidět, že jsme hráli na maximum, šli za vítězstvím. Nepřemýšlím nad pesimistickými scénáři. Nabíjí mě, že se o něco hraje, přál bych si a věřím, že to vnímají i všichni hráči a také lidé v naší organizaci společně s našimi výbornými fanoušky.
Zdroj fotografií: Archiv HC Vítkovice – hc-vitkovice.cz
