Dlouhé roky jsme se nesetkali, ale připadalo mi, jako bychom se vídali každý měsíc. Pozvání na můj pravidelný stream v létě přijal Filip Kuba. Filip je dlouholetý hráč NHL, mistr světa, olympionik, vítkovický odchovanec a můj pravidelný parťák z letních příprav před odletem do zámoří. Skvěle jsme si popovídali, zavzpomínali a probrali nejen hokejové záležitosti. Záznam si můžete pustit na mém instagramovém profilu nebo Spotify, tady vám nabízím pár zajímavých témat, na které přišla řeč.
Filipova kariéra a život po ní
Jak to vidí Filip: Usadil jsem se na Floridě s rodinou, kde jsem začínal trénovat mládež. Můj kluk zrovna tehdy v nějakých sedmi letech začínal s hokejem. S jeho týmem jsem procházel věkovými kategoriemi až do U15. Potom jsem přestoupil do týmu Tampa Bay Juniors, kde působím doteď.
Jak to vidím já: Filip má zapuštěné kořeny v zámoří, ale myslím, že patří mezi hokejisty, kteří si dobré vlastnosti přenáší do života i trenéřiny. Filip má hráčům co předat. Myslím, že mladší vše vnímají daleko citlivěji. Sám jsem to poznával jako trenér u mládežnických kategorií. Dovedu si představit osmnáctileté kluky, kteří jsou posedlí hokejem a vidí, že je s nimi člověk, který to dotáhl hodně daleko.
České střety v NHL
Jak to vidí Filip: S Vencou jsme se potkávali v létě ve Vítkovicích. Trávili jsme tréninky na ledě i mimo něj, než jsme přeletěli do zámoří. Venca byl velký bojovník, který na ledě nechal všechno. Člověk musel být připravený, když byl na ledě jako soupeř. Vím, že v NHL neznal kamarády, což je správné. Já patřil mezi hráče, který si hlídal, kdo je zrovna na ledě a věděl, kde se zrovna nemám pohybovat.
Jak to vidím já: Je pravda, že se má hra neměnila podle toho, zda proti mně stál na ledě Čech nebo kdokoli jiný. Do zápasu jsem býval tak ponořený, že mi to bylo jedno. Chtěl jsem vyhrát, dát gól anebo být platný pro náš tým. Neřešil jsem, jestli to obnáší nepříjemnost v soubojích, někoho dohrát u mantinelu nebo vyprovokovat. Měl jsem to dané od trenérů a dobře jsem věděl, co je má práce.
Proč bývalé české hráče okouzlila Florida
Jak to vidí Filip: Je to jednoduché, hlavní důvod je počasí. Podzim, zima a jaro na Floridě se nedají s ničím srovnat. Počasí je výborné, člověka nijak neomezuje. Když žije v Minnesotě nebo Ottawě, trvá dobrou půlhodinu, než navleče děti, aby v chladnějších měsících mohly vyrazit ven. Třeba konkrétně v Tampě žije i Venca Prospal nebo Standa Neckář. Kluků je tam vážně dost.
Jak to vidím já: Vždy si vybavím, jak jsme před zápasy NHL na Floridě vystoupili z letadla. Z mínus dvaceti při odletu bylo najednou ohromné teplo. S Floridou mám spojenou spoustu příjemných večeří a týmových akcí se spoluhráči, dlouhodobě se tam plánovali nejrůznější akce, protože se tam mezi zápasy zůstávalo několik dnů. Všímal jsem si soupeřů z Panthers nebo Lightning, jak přicházeli na stadion v pantoflích nebo šortkách. Přemítal jsem, jestli bych v takovém podnebí vydržel dlouhodobě. Ukazuje se, že se tam klukům ale moc líbí.
Zážitky z reprezentace
Jak to vidí Filip: Vzpomínám na to moc rád. Nejvíc na mistrovství světa 2001, kde se vyhrálo zlato. Bylo to po sezoně, kdy jsem prorazil do NHL. Dostal jsem pozvánku, za kterou jsem byl rád. V Německu jsem hrál s hráči jako Reichel, Patera, Procházka nebo Dopita, kteří měli s nároďákem už hodně úspěchů. Myslel jsem, že by byl zázrak, kdyby Češi vyhráli šampionát potřetí za sebou, ale turnajem se proplouvalo až do finále. Zažil jsem i dvě olympiády, kde se v olympijské vesnici potkáváte spoustu sportovců z celého světa. Má to jiných nádech, ale hokejový turnaj probíhá tak rychle, že si člověk moc olympiádu neužije.
Jak to vidím já: Dostal jsem se na dvě mistrovství světa 2000 a 2005, která skončila zlatě. Bylo to speciální. A že mě minula olympiáda? V danou chvíli byli ostatní kluci lepší. Samozřejmě to člověk nejdřív bere trochu osobně. Mrzí to, ale věděl jsem, že mám další výzvy před sebou. Teď už vše, sám jako trenér, vnímám jinak. Trenéři si vybírají hráče, kterým důvěřují. Je to normální jev. V našich časech byla taková konkurence, že se stávalo, že Češi v NHL zažili skvělou sezonu, ale nakonec se na olympiádu nebo mistrovství světa ani nedostali.
Záliba v automobilovém závodění
Jak to vidí Filip: Motosport je odmalička má velká vášeň. S bráchou jsme neměli v pokojíčku vylepené plakáty hokejistů, ale formulových závodníků. Jezdili jsme se dívat na různé rallye nebo závody do vrchu. Vím, že při hraní NHL by v Americe nebyli nadšení, kdybych sedl do auta a něco se mi při závodění stalo. Po kariéře jsem si ale vše vynahradil. Sehnal jsem si auto a přihlásil se do pár závodů. Chytilo mě to ještě víc. Jednou jsem jel i Barum rallye, což je česká ikona. Bohužel jsem po banální nehodě nedokončil. Jednou bych Barumku moc rád dojel! A Vašek a auta? Musím zmínit, že kdysi dávno měl krásnou červenou Mazdu 323, kterou jsme mu všichni okoukávali, když se na léto vrátil z Ameriky.
Jak to vidím já: To bylo brko, které mělo vyjíždějící anténu a další vymoženosti jako zadní přítlačné křídlo! Parkoval jsem s autem na zimáku ve Vítkovicích, nebyl s ním ještě sžitý a po zařazení jedničky mi poskočilo dopředu, protože jsem neměl zataženou ruční brzdu. O zídku jsem si hned odřel nárazník. Dnes jsem takový řidič krajinkář, který si spíš užívá jízdu. A nevím, jestli bych si někdy troufl s Filipem sednout do závodního auta.
Celý stream najdete ke zhlédnutí/poslechu na Instagramu a Spotify.
