Jak jsem psal už v minulém článku – hokej se zrychluje, vyvíjí a mění. A hráči na veškeré změny musí reagovat a adaptovat se. Minule jsme se podívali na mentální stránku věci, dnešní téma je zdraví fyzické. Jaké jsou posuny za poslední dobu a co to pro profesionálního hokejistu znamená?
V minulosti se fyzická stránka a péče o tělesné zdraví v hokeji dost zanedbávaly. Vybavuji si, že v mých letech v NHL byl univerzální recept na jakoukoli bolest nebo zdravotní výkyv – sáček s ledem. Sehnal se z rolbovny nebo výrobníku ledu. Kostky nebo tříšť se zabalily do sáčku, který jste si přiložili k problematickému místu s pohmožděninou nebo podlitinou, medical staff vám jej připevnili plastovou fólií k tělu.
Z play off si vybavuji až úsměvné situace, kdy jsem měl tři až čtyři části těla omotané fólií. Po dvaceti minutách jsem led sundal a skočil do vířivé vany s teplou vodu, pro kontrastní metodu akutní léčby. Dřív bylo zažité prakticky vše řešit kontrastní metodou tepla a chladu.
Někteří hráči po dlouhých a vypjatých zápasech nemohli usínat, takže se jim ordinovali prášky na spaní, které jsou v dnešní NHL už zakázané. Někteří hráči se ale stali závislí a bez pilulek nedokázali usnout.
Při angažmá v Ottawě Senators nás jednou týdně navštěvoval chiropraktik, kterému jsme přezdívali lamač. Každou středu ráno každý hráč prošel kratší kúrou, při níž vás různě prokřupal. Čím víc to luplo nebo křuplo, tím jste byl za většího frajera u ostatních spoluhráčů, kteří zrovna posedávali s kávičkou v ruce u ostatních lehátek. A člověk se doopravdy cítil lépe, samozřejmě pouze krátkodobě.
Doba se nepoměrně změnila. Hráči jsou monitorovaní, klub nejrůznějšími formami sleduje stav organismu nebo únavy a podle toho se řídí tréninková zátěž.
Dřív skončil zápas NHL, hráč na sebe hodil oblek a vyrazil do města na večeři. V současné NHL i v extralize se kluci o sebe starají. Po výkonech se protahují, vyjíždějí se na rotopedu, pečují o sebe, protože chtějí v prostředí a soutěži vydržet co nejdéle. Mladí hráči se to potřebují naučit, a proto v každém týmu potřebujete zkušenější mentory, kteří jim pomůžou nebo je navedou na správnou cestu.
S kvalitnější péčí o fyzickou připravenost hráčů souvisí, že dříve například kustodi zastávali i pozice masérů, o čemž jsem psal v jednom z dřívějších článku. I to se mění. Nejdůležitější je, aby se každý člen realizačního týmu snažil pro tým a pro hráče udělat maximum. Musí si být vědom, že hráči jsou na prvním místě. Dříve se v realizačních týmech v našich soutěžích udržovala tzv. stará škola, o které kolovaly až neuvěřitelné historky. Slýchal jsem, že mladý hráč například při žádosti o masáž slyšel od klubového maséra odmítnutí s tím, ať si raději skočí do kopřiv. Tohle je podle mého názoru nepřijatelné.
Jsem rád, že v realizačních týmech přibývají specialisté, kteří mění svůj přístup. Je vizitkou každé organizace mít široký tým hráčů, ale i členů realizačního týmu. Stojím si za tím, že se to následně odrazí na výsledcích a celkové hře.
Samozřejmě vše závisí, jak celé široké uskupení hráčů, trenérů a členů realizačního týmu dovede táhnout za jeden provaz. Na správné směrování může mít vliv hlavní trenér. Nejde totiž jen o to mít široký štáb, ale každý člen týmu musí zapadnout lidsky i svým nastavením.
To potom i hokejistovi zlepší, zpříjemní a usnadní příprava na utkání. Právě on v celém hokejovém prostředí vykonává tu nejviditelnější a rozhodující práci. Práci, na kterou se poslední roky dál a dál zvyšují fyzické a psychické nároky.
