Když se občas z nostalgie dívám na zápasy z doby, kdy jsem hrál v NHL, přijde mi až neuvěřitelné, nakolik se lední hokej od té doby posunul dál. První věc, která napadne asi většinu hokejových fanoušků při sledování starých záznamů, je to, že hokej byl naoko tehdy mnohem pomalejší. Rychlost provedení a řešení situací, efektivita v zakončení, to se s dnešním hokejem nedá srovnat. Hráči jsou přitom stále stejní, tak v čem je rozdíl oproti době před 15 lety?
Síla vs. rychlost
Za mých aktivních let byl hokej především o skvělé fyzičce a síle. Hráči byli urostlí, naprostá většina měla přes metr osmdesát/devadesát a sto kilo ve svalech. Hrávali jsme kontaktní hokej, což je eufemismus pro hru do těla, srážky a bitky. Většina kádru byli hromotluci ve stylu „kam mě postavíš, tam mě najdeš,ale běda ti,pokud se ke mě přiblížíš“. Jejich úkolem bylo bránit a body checkovat bez slitování. Tým měl jen několik excelentních bruslařů s potenciálem často skórovat.
Dnes bruslí naprosto bravurně skoro všichni, včetně brankářů. A to znamená, že ti největší hráči jsou nejen svižní jako všichni ostatní, ale navíc mají díky své výšce větší rozsah i dosah a protože si skvěle rozumí s hokejkou, dokážou naplno využít její herní potenciál a je velmi těžké proti nim hrát.
Specialisté
Dalším faktorem, který citelně ovlivňuje kvalitu a posun dnešního hokeje oproti letům minulým, je realizační tým. Když jsem v šestnácti naskočil do vítkovického áčka, realizační tým byl mnohem menší. Dnes máme v týmu specialistu na kondiční tréninky, maséra a fyzioterapeuta, trenéra brankářů… veškeré tréninky se hráčům šijí přímo na tělo. A je to právě onen individuální přístup, díky kterému jsme schopni z hráčů „vymáčknout“ maximum.
Dřív jsme v rámci kondičních tréninků běhali do schodů. Deset schodů, každý o výšce půl metru. Během jednoho tréninku ve Vítkovicích jsme je museli vyběhnout pětasedmdesát krát! Umíte si to představit? Já už jsem úplně pletl nohama a to jsme byli teprve u 54… trenér byl naštěstí tak hodný a jednotlivé „sprinty“ nám víc než ochotně počítal 🙂 Takové tréninky mi z dnes přijdou spíše úsměvné.
Vybavení
Brusle jsou jednoznačně lehčí a tvrdší. Co se týká hokejky, myslíte, že se ještě někdy v budoucnu dočkáme takového vylepšení, jaké se kdysi povedlo slovenskému rodákovi Stanu Mikitovi? Během tréninku se naštval tak, že chtěl svou hůl zlomit mezi dvířky. Materiál neprasknul, jen se ohnul – a voilà, ohnutá čepel byla na světě. Tam, kde dřív bylo dřevo a kůže, jsou dnes nejmodernější materiály – takové, které umožňují rychlý hokej pro hráče v poli a maximálně bezpečný hokej pro brankáře. S ohledem na stále větší popularizaci 3D tiskáren nás v budoucnu možná čeká skenování hráčů počítačem a následná výroba výstroje na míru každému jednotlivci.
Data
Analýzám patří budoucnost. Občas mi přijde až trochu na hlavu, co všechno v dnešním hokeji měříme. Jenže pravdou zůstává, že díky důkladnému rozboru každého zápasu, díky číslům, která z utkání „taháme“, získáváme neuvěřitelný přehled o jednotlivých hráčích, o dynamice hry a dalších věcech. Technologie nám umožňují sbírat data, vizuálně je zobrazovat, detailně je analyzovat a dívat se na ně s odstupem v čase. Díky různým měřením víme, jak jsou na tom hráči zdravotně, jakou mají životosprávu… Dokážeme měřit kvalitu spánku, hydrataci, budovat svalovou paměť. A i přes všechny dnešní dostupné technologie cítím, že nás v této oblasti čeká ještě hodně nového.
Kde bude hokej za 20 let? Těžko říct, sám jsem na to neskutečně zvědavý. Tak jako tak doufám, že bude divácky stále stejně atraktivní jako je tomu dnes.
