Snad každý zažije v zaměstnání den, v němž se mu nedaří. Hokejisté určitě nejsou výjimkou. V mém dalším článku se zabývám otázkou, jak by měl trenér reagovat na špatný výkon hráče, který se v týmové hierarchii řadí mezi hvězdy.
Já se mezi týmové hvězdy nebo nejproduktivnější hráče nikdy neřadil. Také mě ale v hráčské kariéře občas potkal den, kdy mi to na ledě nelepilo a puk mi snad při každém kontaktu odskakoval od čepele. Kolikrát jsem i spoluhráčům z formace říkal: „Kluci, na ledě to odmakám, budu bojovat a udělám cokoli, ale bude lepší, když mi dnes nebudete moc nahrávat.“
Je úplně normální a přirozené, že nepovedený zápas zažije úplně každý hokejista.
Z trenérského pohledu je ovšem nutné na vzniklé situace reagovat. A myslím, že podobné tahy provázejí i celou mou trenérskou kariéru.
Špatný den, nebo špatné období sedne i na skvělé hráče se zajímavou historií nebo reprezentačními zkušenostmi. Jenže tým v jejich slabších dnech potřebuje i tak uspět a když jim to nejde, nedaří se jim nebo se u nich projevují osobní problémy, je potřeba adekvátní, ale velmi uvážlivá, trenérská reakce.
Samozřejmě existují trenérští kolegové, kteří dál kluka nasazují, přestože má dlouhodobý výkyv nebo mu schází aktuální výkonnost a sebevědomí. Cítím to trochu jinak. Vybavuji si, že jsem „posadil“ i hráče s reprezentačními ambicemi nebo ty, kteří byli dovednostně nadstandardně vybaveni. Jenže jim to zrovna nešlo, v tréninku si navíc nebyli ochotni šáhnout na dno svých sil nebo nepracovali v utkáních pro tým.
Zakládám si na tom, že jen týmový výkon a práce vede k úspěchu! Je to má trenérská filozofie, kterou vyznávám a jsem o ní přesvědčený. Musím zdůraznit, že jakmile nějakého hráče neposílám na led, nikdy nejde o osobní záležitost. Vždy na první místo řadím náš tým. Pokud se týmovému duchu a nastavení jednotlivec není schopen podřídit, je potřeba najít způsob, jak s ním v rámci týmu pracovat. Současně je důležité posouvat i to, aby si situaci snažil uvědomit.
Hráč by měl být schopen fungovat v týmu, v němž jsou nastavená základní pravidla. Všichni pracují pro tým a jsou definované principy chování v obranném a útočném pásmu. Každý má své přednosti i slabiny, ale nikdo by se neměl vykašlat na osobní souboj, blokování střel nebo určitou herní situaci, které lední hokej neustále přináší.
Jeden chybující hráč může udělat velkou neplechu
Zastávám názor, že trenér musí v daném případě zasáhnout, protože tolerování takového jedince může způsobit daleko hlubší problémy. Když jeden hráč třeba záměrně neplní trenérské pokyny, rozklíží to nastavený herní systém i celý kolektiv. Tým totiž vycítí, když se někdo chová lajdácky a laxně.
I v NHL se mi líbí trenéři, kteří mají podobné smýšlení. Nerozhoduje u nich až tak výše nebo délka hráčské smlouvy. Je pro ně i extrémně složité posadit hráče, který pobírá 10 milionů dolarů ročně nebo je tváří celé organizace. My se ale stále bavíme na úrovni extraligy.
Na druhou stranu na všech úrovních je skvělé, když hráč na potřeby týmu a trenérova rozhodnutí parádně zareaguje. Neurazí se, nevezme to osobně, ale začne tvrdě pracovat na sobě a své hře. Pozorujete například rozdíl, s jakým najednou přistupuje k tréninku nebo jaké má nasazení. V duchu si kolikrát říkám, že ten hráč prozřel, což je ohromně naplňující pocit. I pro trenéra je to poučné. Po celou sezonu rozpoznáváte hráčův charakter, který se podle mého názoru nejzřetelněji ukazuje ve chvílích, kdy se týmu nebo danému hráči nedaří. V týmu je 22 unikátních osobností a když je trenér správně rozpozná, usnadňuje mu to práci.
Pozor, trenéřina ovšem není o tom škrtat ze sestavy jména jen podle toho, kdo zrovna nemá formu.
Hráč někdy potřebuje podržet a přijmout pomocnou ruku. Každý se dostane do situace, kdy mu to nelepí nebo se mu nedaří. Odvíjí se od toho jeho týmový přínos nebo osobní ohodnocení, ale trenér by měl vycítit, kdy je třeba pomoci. Nezlomit nad hráčem hůl a společně pracovat na jeho zlepšení ve stavu herním i psychickém. Můžete s ním pracovat, ponechat ho v sestavě i v klíčových situacích. Nebo mu dát naopak prostor, aby si své nedostatky s trenérovou pomocí uvědomil.
Jako trenér musíte také vycítit, kdy postupovat s citem, kdy zasáhnout nebo kdy zapojit asistenty, kteří s hráčem prodiskutují vybrané situace u videa. Je to mnohdy až alchymie, která není pro každého, prostě buď to v sobě máš, nebo nemáš.
Myslím, že podobné situace nastanou i s vítkovickým týmem v blížící extraligové sezoně, to je přece v dlouhodobém procesu ledního hokeje a jeho sezony normální. Rád bych u svých hráčů vždy viděl snahu, odhodlání, vášeň a hlad po vítězství. Nemusí se jim vždy dařit, ale pro mančaft musí udělat maximum, aby se k nim štěstí zpět vrátilo.
Pokud tým nebo hráč překoná špatné období, jen ho to posílí.
Autor fotografie: Petr Kotala (web https://www.hc-vitkovice.cz/)
