Období play-off je tradičně známé mimo jiné také delšími výjezdy na zápasy. V mém dalším blogu se proto dočtete, jak si správně „ hokejově“ zabalit a jak to vlastně na takovém výjezdu logisticky chodí.
Samozřejmou věcí je, že si na několikadenní trip bere každý hráč s sebou hygienické a osobní potřeby. Nicméně jako trenér razím myšlenku, že je nesmírně důležité i to, jakým způsobem se daný hokejista o sebe všeobecně stará a zejména pak po utkáních. U nás navíc mají hráči k dispozici speciální kompresní, lymfatické oblečení. To výrazně pomáhá tělu, aby se tolik nepotilo a únava vzniklá po zápase byla daleko menší. Jedná se třeba o kompresní ponožky, které stahují nohy tak, aby nenatékaly, nebo o pozápasové oblečení, které na první pohled připomíná klasické termo věci. Lymfatické kompresní kalhoty zase pomáhají převážně spodním částem těla a obecně je toto spojení pro lední hokej, mezi spodními a vrchními končetinami, velmi důležité. Jen odpočinek nebo spánek sám o sobě nestačí. Musíte dopřát tělu i „to“ něco navíc.
Velmi důležitou součástí týmu jsou v tomto ohledu pochopitelně i kustodi. Hráči si logicky balí svou výstroj, určitý počet hokejek podle toho na kolik utkání se jede, ale spoustu věcí obstarávají i tito naši věrní pomocníci. Často tak kustodi vezou x náhradních věcí (vybavení) navíc, kdyby třeba došlo k nějaké poruše nebo vadě na vybavení. Navíc jsou zvyklí reagovat na individuální hráčovy potřeby i během naší cesty. Jsou například domluveni i s dodavateli hokejového vybavení a ti pak jsou pružně dle potřeby schopni přivést i různé doplňky na místo, kde se zrovna na tripu nacházíme. Ne každému hokejistovi ale trvá stejnou dobu, než se s novými věcmi sžije, takže se to rozhodně nedá přehánět.
V play-off jezdí dva transity
Play-off se samozřejmě v tomto ohledu od základní části trochu liší. Během dlouhodobé části soutěže s námi na venkovní utkání jezdí pouze jeden transit, zatímco v play-off hned dva a oba jsou navíc úplně plné. Vozíme si s sebou především spinningová kola. Standardně nám domácí celky dávají k dispozici dvě tato kola, ale vzhledem k tomu, že se potřebujeme po zápase vyjet a zároveň chceme, aby na sebe hráči nečekali, tak si vozíme i svá vlastní. Vyjet se v co nejkratší době po utkání, považuji za velmi důležitý prvek hráčského regeneračního procesu.
Spolu s tím si vozíme i další vybavení sloužící ke kvalitní a potřebné regeneraci. Vezeme si proto také chladící zařízení zvané jako tzv. Game Ready. Používáme například i kryo zařízení, které je speciálně uzpůsobené pro hráče tak, aby okamžitě po zápase mohli dobře zregenerovat a v hlavách se tak připravovat na nejbližší zápas a soustředit se na vlastní výkon, který v konečném účtování rozhoduje především.
Pro regeneraci používáme hokejové stroje Game Ready
Nejenom hráči ale mají své vlastní vybavení. Totéž platí i pro trenéry. Je tu velká podobnost z hlediska hokejové výbavy –mi stačí brusle, hokejka, čepice, rukavice, trenérská kombinéza, píšťalka, stopky a tak dále. Málokdo z vás ale možná ví, že kustodi připravují také trenérskou šatnu. Chystají tabulky, různé fixy a kompletní zázemí pro kvalitní přípravu pro nás trenéry před i během zápasu. Na play-off si navíc vozíme i stojan s obří televizí, kterou používáme, abychom během utkání i celých sérií mohli detailně analyzovat naši hru se hrou soupeře, společně s videokoučem. Můžeme ukázat velmi rychle i určité situace celému týmu a moc nám to usnadňuje naši práci a život.
S dresy nám pomáhá i vzduchuloď
Určitě vás zajímá i to, jak je to v play-off nebo obecně v sezoně s dresy. Někteří hráči jsou zvyklí vozit si s sebou dva dresy na každé utkání. Do toho navíc ještě kustodi vozí speciální vzducholoď, tedy stojan, který má kolem sebe nafukovací bublinu, do které se na věšáček vyskládají mokré nebo vlhké dresy a ty následně ve zrychleném režimu schnou. Když si vzpomenu na svou kariéru, tak jsem měl mokrý nebo spocený dres prakticky po každé třetině. Přitom je pocitově velký rozdíl, pokud na sobě máte hezky suchý dres, který navíc dobře větrá. Pokud si tedy někdo nevozí s sebou dva dresy, které si mezi třetinami různě prostřídá, tak mu tato vzducholoď je schopna dres během přestávky trochu vysušit a hráč se pak cítí lépe.
Důležité je však na tomto místě také zmínit skutečnost, že kustodi v Extralize si většině případech během Play-off navzájem vypomáhají. Domácí kustod, který má k dispozici dobré vybavení – profi sušičky, profi pračky a tak dále, vždy vypere dresy a další věci oběma týmům a tato situace se pak o tři až čtyři dny později zase mění v době, kdy k nám na odvetné zápasy směřuje zase náš soupeř. Je zkrátka a dobře postaráno o každý tým, který je na návštěvě, což nám a zejména kustodům usnadňuje spoustu práce.
Je asi jasné, že i na výjezdech máme sem tam volný den. Vše se ale řídí večerkou, která se odvíjí podle toho, kdy poslední zápas končí a ten další začíná. Většinou bývá od desáté do jedenácté hodiny večerní, nicméně většina hokejistů má problémy rychle usnout. V hlavách si projíždí zápas, je v nich stále velký adrenalin a toho spánku není následně moc. Když třeba hrajeme v pátek a v neděli, je proto potřebné využít ke kvalitnímu odpočinku zejména sobotního dne. Po probuzení je těsně před obědem společný trénink, kde ze sebe dostáváme předchozí zápas a pak zhruba okolo třetí hodiny náš čeká cesta do dějiště našeho dalšího utkání. Následuje společná večeře a volný čas na pokojích, kde hráči sledují filmy, pořady nebo hrají na různých konzolích hry. I tady je pochopitelně ale večerka, která je námi coby realizačním týmem vyžadována.
Jak jistě víte, několik sezon jsem strávil i v NHL. Zde to na tripech bylo z hlediska hokejových záležitostí velmi podobné. Jeden velký rozdíl však spočíval v tom, že jsme cestovali v oblecích. Upřímně řečeno, nedokážu si představit, že bychom v autobuse seděli v oblecích třeba 5-6 hodin, tady preferujeme klubové oblečení, které je především pohodlné. Nicméně v zámoří se hodně létá letadlem a má to jistou úroveň, takže je třeba, aby tam byli hráči slušně oblečení.
Hokejisté si v NHL proto před každým výjezdem zabalí zhruba dva až tři obleky, k nim nějaké košile a kravaty. Navíc pokud potřebují vyprat nebo vyžehlit, tak tyto služby jsou k dispozici přímo na hotelích, kde se během výjezdu zdržují. Během dnů volna si pamatuji, že jsme společně se spoluhráči vyrazili na večeři, do obchoďáku nebo na kávu, zkrátka na co se ten který hráč zrovna cítil.
Musím říci, že jsem se osobně na tripy v NHL moc těšil. Rozhodně to pro mě bylo zpestřením sezony. Byl to čas, který jste i mimo led mohli strávit společně se spoluhráči, a že ho v průběhu sezony zase tolik nebylo. Takto jsme se vzájemně perfektně poznali, stmelili jsme kolektiv a mělo to jedině svá pozitiva. Bylo to takové okysličení vzájemných vztahů během dlouhé a náročné sezony.
Mým nejoblíbenějším spolubydlícím byl Richard Šmehlík. Neskutečně jsme si sedli, byli jsme dobrými parťáky a stali se z nás velmi dobří přátelé. Nikdy jsme se na pokoji nehádali, nepřepínali si televizní kanály a nedělali tomu druhému naschvály. S Richardem navíc byla opravdu neskutečná sranda. A to je přesně to o čem jsem mluvil i v mých předchozích článcích. Tým nefunguje tak, že jen přijdete na led, odehrajete zápas a jedete zase domů. Mezi hráči se v sezoně formují téměř až rodinné vztahy, což se pak v pozitivním slova smyslu přenáší i na led.
Každá sezona samozřejmě přináší kromě dobrých věcí i nějaké ty strasti. Pokud je třeba, máme právě na výjezdech spoustu času i prostoru na individuální mítinky s hráči. Třeba v době, kdy se jim nebo týmu nedaří úplně podle představ nebo jen se jim nelíbí cokoliv jiného a můžeme to spolu řešit. Zároveň je zde prostor i na hromadné porady. Naopak, když je všechno v pořádku, nemusíte do toho jako trenér tolik zasahovat. Snažíte se pak už jen trochu pomoci psychice a hlídat, aby se výkon vašeho týmu dostal až na vrchol a tam zůstal pro dobro týmu co nejdéle.
Specifické jsou v tomto ohledu reprezentační akce nebo MS, kdy si musíte tak nějak zabalit na dva až tři týdny. Jinak je to ale hodně podobné. Praní a sušení je co si tak vybavuji, řešeno externě nějakou firmou, která se ve stejném módu stará o všechny týmy. Servis pro hráče a trenéry ze strany kustodů je však prakticky identický s tím v klubu. Když vám něco dojde nebo jste něco zapomněl, není nic jednoduššího než si to obstarat třeba v obchoďáku či specializovaném obchodě, podle toho co potřebujete. Nemusíte toho proto brát zase tolik nebo se zatěžovat nějakou velkou taškou a pak přivést domů půlku věcí čistých a nenošených.
Program reprezentace na těchto akcích pak záleží především na nastavení od trenéra týmu. Já patřím spíše k těm, které zajímá i názor hráčů a vyvodím z nich posléze způsob, jak se k dané věci postavit. Na mistrovství světa jsem zažil dva generačně rozdílné trenéry – Josefa Augustu (2000) a Vladimíra Růžičku (2005). Vzhledem k tomu, že byli oba dva bývalými vynikajícími hokejisty, tak věděli, co se má dělat a nechávali nás většinou v klidu. Nastavili určitá pravidla, která jsme ochotně dodržovali. Byli jsme všichni zkušení a věděli, že tam jsme společně za jedním cílem, tedy uspět. Vzájemně v obou případech skvěle fungovala důvěra na ose trenér – hráč a osobně jsem žádný znatelný rozdíl mezi oběma přístupy výše zmíněných pánů nevnímal.
Tolik tedy další blog na téma, jak to chodí na výjezdech a držte nám palce v semifinálové sérii proti Mladé Boleslavi. Díky moc!
