Jsme ve finále!

Velké drama pro nás nakonec dopadlo šťastně postupem do finále. V semifinálové sérii jsme v 7. zápase porazili Mladou Boleslav 3:0 a po dvou letech si tak opět zahrajeme o Masarykův pohár. Ve finále nás čeká Liberec a já opět očekávám velký boj.

Série proti Mladé Boleslavi byla přesně taková, jakou jsme čekali. Tedy velmi těžká. Už v základní části jsme s tímto soupeřem sváděli tuhé a vyrovnané bitvy, v nich navíc pokaždé ze 4 utkání prohráli. Bylo proto vidět, že si na nás Středočeši opravdu hodně věřili. Jsem pochopitelně moc rád za to, jak jsme k tomu přistoupili a že jsme dokázali sérii překlopit na naši stranu v náročném sedmém zápase.

 

Postoupit mohly oba celky

Moc mě těší, že jsme hned třikrát dokázali zvítězit na domácím hřišti. Opět musím zmínit, jaká je škoda, že za sebou nemáme naše fantastické fanoušky, kteří by byli naším šestým hráčem a výhodu domácího prostředí ještě více umocnili. V těch zápasech, které jsme naopak prohráli, si myslím, že by soupeř lepší. Někdy měl třeba i trochu toho sportovního štěstí, nicméně to se k nám zase přiklonilo v sedmém utkání. Rozhodně to byl souboj, který mohly vyhrát oba týmy a já jsem moc šťastný za to, že do finále jdeme právě my.

A kde vidím klíčové faktory našeho semifinálového úspěchu? Především se nám podařilo nastavit takové rozestavení, jež bylo platné proti zakládání mladoboleslavských útoků. Vylamovali si zuby na našem defenzivním štítu a bránění středního pásma, ale na druhou stranu jsme byli také nebezpeční směrem dopředu. Jakmile jsme měli možnost získat kotouč, přepnuli jsme do nátlakové hry a aktivního forčekingu. To nám umožnilo správně reagovat na vývoj hry.

 

Sedmý zápas rozhodlo několik důležitých situací včetně neuznané branky Mladé Boleslavi v první třetině. Celou situaci jsme si prohlédli na tabletu a rozhodli se pro trenérskou výzvu. Rozhodčí mají k dispozici záběry minimálně srovnatelné s těmi našimi a vyhodnotili to nakonec v náš prospěch. V takovém zápase určitě nechtějí udělat chybu a dali si na rozhodnutí čas. Bylo velmi důležité, že se soupeř nedostal do vedení. Možná to celý zápas i rozhodlo. Koneckonců i šéf komise rozhodčích později potvrdil, že tento gól neměl platit z důvodu bránění ve hře brankáři, vytvořením kontaktu s hráčem na brankovišti.

 

Speciální týmy klíčem k úspěchu

V play-off se musíte speciálně připravit na každého soupeře. I z hlediska hry ve speciálních týmech (přesilovky, oslabení), což považuji ve vyřazovací části soutěže za naprosto klíčové. Dobře jsme se připravili už ve čtvrtfinále na Kometu, která nám z přesilovek dala snad pouze jednu branku. Upravili jsme bránění oslabení, což přineslo sladké ovoce. Navázali jsme na tuto hru i proti Mladé Boleslavi. Také oni mají x signálů a nacvičených věcí, které se nám povedlo eliminovat a ještě k tomu jsme navíc málo faulovali. Hráčům neustále připomínám, že speciální týmy tyto duely rozhodují.

Osobně jsem moc rád za to, že naši hráči rozpoznají důležitost každé přesilovky. Nemusíte třeba vždycky vstřelit gól, ale hrou v početní výhodě se dostanete do hry, soupeře pod tlak nebo si vytvoříte dobré momenty, o které se pak můžete opřít a mohou vám pomoci v dalších fázích utkání. Dostáváte se k nadějným střelám, které by třeba při hře 5 na 5 nepřišly a tím roste sebevědomí útočníků. Na druhou stranu v těch utkáních, která jsme prohráli, jsme si právě přesilovkami moc nepomohli. Naším krédem ale zůstává dobrá obrana a výborně zvládnuté situace ve speciálních týmech.

Jinak na mě Mladá Boleslav udělala po celou sezonu velký dojem. Všechny naše vzájemné souboje byly nesmírně fyzicky náročné a naše série v tomto duchu pokračovala. Jsou to mladí a brusliví kluci. Dobře napadají, hrají jednoduše. Bylo nesmírně těžké se přes ně probíjet. Hráli možná na hraně faulu, ale na druhou stranu v povolených mezích tak, aby nebyli vylučovaní. Mohli se opřít i o kvalitní výkony brankáře Růžičky a prakticky po celou sezonu dokazovali, že patří do užší skupiny potenciálních finalistů. Vyrovnanost obou týmů v sérii to nakonec ukázala.

Důležitá branka Martina Růžičky v posledním sedmém zápase.

Naším finálovým soupeřem bude nakonec Liberec. Před startem série jsem přitom na postup tipoval spíše Spartu, udělala totiž v sezoně velký posun kupředu. Jenže v semifinále prohrávali 0:3 na zápasy, což se otáčí těžko. Ještě se vlastně nikdy nestalo, že by to nějaký tým v naší extralize v play-off dokázal. Bylo ale vidět, že to Liberečtí chtěli v sedmém utkání o trochu víc a vzhledem k celé sérii zaslouženě postoupili do finále právě oni.

 

Repete se Libercem

S Libercem jsme společně hráli dva možná tři roky zpátky. Dost kluků z jejich týmů to pamatuje a řekněme, že je to klub, který pokračuje ve své zavedené koncepci. Na mě působí jako tým plný profesionálů, kteří jsou ochotni pro týmový úspěch podřídit vše a hráči poctivě plní to, co po nich trenér vyžaduje. Vidíme ostatně, že v play-off zaslouženě přešli přes velmi kvalitní soupeře v obou jejich sériích. Mají zkušené hráče, byť jsou někteří z nich ještě zranění. Očekávám zápasy na krev. Ale je to finále a není kam uhnout!

Série zpřed dvou let byla neskutečně kvalitní a vyrovnaná. Oba týmy moc chtěly uspět a bylo to až druhé prodloužení v pátém zápase, kde jsme se díky Ondrovi Kovařčíkovi probojovali ke klíčovému vítězství. Šestý zápas jsme pak doma rozhodli v samotném závěru a mohla propuknout naše nesmírná radost. Věřím, že kluci si tohle pamatují a přál bych si, aby to na led přenesli i letos. Jedna věc je ale věřit si, druhá je pro to něco udělat. Ten kdo bude chtít víc, nepochybně vyhraje.

V Liberci působí Petr Kváča, který u nás byl v minulé sezoně. Poté se rozhodl využít nabídku Bílých Tygrů a také pro něj to bude určitě speciální série. Někdy to je tak, že se hráčům proti těm „svým“ daří více než obvykle. Pokud se ohlédnu za svou kariérou, tak jsem strašně rád nastupoval proti Vítkovicím, kde jsem s extraligovým hokejem začínal. Dával jsem góly, hrálo se mi proti nim dobře. Jsou ale zase případy, kdy je to pravý opak a hráči se proti „svým“ nevede. Petr je mladý kluk, má za sebou skvělou sezonu, vychytal se a je jasnou jedničkou libereckého brankoviště. Už teď je dobrým brankářem, který jednou může být i třeba hvězdou nějaké zahraniční ligy.

Repríza společného finále s Libercem z roku 2019.

Jednou ze silných stránek libereckého týmu jsou nepochybně přesilovky. Mají účinné signály a umí díky zkušeným hráčům předvést takové provedení, které jim může dopomoci, dovést tým k vítězství. Pro nás je ale důležité hrát dobře oslabení a především zbytečně nefaulovat. Jsou to pro nás před finále klíčové věci a soupeři to v tomto ohledu tradičně mají proti Liberci těžké.

Vnímáme, že finále začíná pouhé tři dny po skončení semifinálové série. V pátek jsme proto jen odpočívali, v sobotu lehce potrénujeme a Tygři se k nám postupně budou přesouvat. Pro oba týmy to je sice stejné, ale teď jsem možná o trochu více radši za to, že začínáme finálovou sérii na domácím hřišti. Jinak to ale nemusí být žádný faktor. Oba týmy ze sebe únavu z předchozích dnů určitě setřesou už od první minuty nedělního finále.

S libereckým koučem Patrikem Augustou se známe. Potkali jsme se už u mládežnických reprezentací jako kolegové a jsme spolu v kontaktu, byť ne v dennodenním. Za mě to bude ale především bitva hráčů, kteří jsou na ledě. My jim uděláme každopádně maximální servis a pak už je v jejich snažení budeme zejména podporovat, samotný výsledek už ale uhrají oni sami.

Vítězná fotografie s trenérem Mladé Boleslavi – Pavlem Paterou.

 

Finále začíná už v neděli a aspoň u televizních obrazovek nám držte palce, ať po dvou letech opět dosáhneme na mistrovský titul!