Mnozí z vás mě znají jako hokejistu nebo trenéra. Nicméně nedílnou součástí mého života je také rodina a některé koníčky. Pojďme teď společně odkrýt oponu zimního stadionu a podívat se trochu do „zákulisí“.
Tak nějak už od útlého věku jsem si strašně přál a byl přesvědčen, že se jednou stanu úspěšným hokejistou. I ve škole jsem si těžko dovedl představit, že bych se věnoval nějakému jinému povolání. Co si tak pamatuji ze svých školních let, měli jsme velmi přísnou paní učitelku, třídní, na český jazyk. Neustále jsem si říkal, že to učivo a co po nás chce a vyžaduje, nejde přeci dát. Byla na nás velmi náročná, neustále nás „překvapovala“ rychlými testíky 😊, nutila číst spousty knih, které mne nebavily, pracovala s námi na tvorbě čtenářských deníků. V té době jsem to viděl černě – nebavilo mě to. Nutilo mě to neustále se připravovat, být pečlivý, učit se a snažit se nic nezapomínat. S odstupem času to ale vnímám malinko jinak. Věřím, že mi dala do života základy psaní a správného pravopisu. Přirovnal bych to k trenérovi , který je přísný na své svěřence, chce aby se naplno rozvinuli, poctivě trénovali a pokud možno si osvojili kompletní základy ledního hokeje.
Zkrátka a dobře bych řekl, že jsem školou víceméně pouze proplouval. Naštěstí jsme ale měli to štěstí, že jsme do ní mohli chodit a setkávat se zde s kamarády. Dnešní doba je v tomto ohledu bohužel až šílená. Vzhledem k distanční výuce dětí také vyžaduje součinnost ze strany rodičů, u nás to není výjimka. Teď během play-off ELH je toho času na pomoc s učením mých dcer z mé strany trochu méně, než když byla hokejová sezona pozastavena. Je to pro mne příjemné odreagování a zároveň i velmi osvěžující, vzpomínat na staré řešení úkolů i něco nového se třeba od holek dozvědět 😊. Dcery se také ve své škole například věnují tzv. Hejného výuce matematiky. Hejného metoda je založena na respektování 12 klíčových přístupů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů, kdy k řešení různých příkladů můžete dospět hned dvěma způsoby. I to je v jistém smyslu pro mne, jako rodiče, velmi obohacující.
Ke sportu jsem byl jinak veden už odmalička, ani v podstatě nebylo co jiného, než po příchodu ze školy, uděláním úkolů, jít sportovat ven a hrát si s ostatními dětmi na ulici, kopat do míče nebo mlátit hokejkami na hřišti do tenisáku. Tatínek byl lakýrníkem v Tatře Kopřivnice a maminka dělnickou plánovačkou ve stejném podniku, ale v cestě za sportem mě oba moc podporovali. Prakticky jsem kromě hokeje nikdy moc koníčků neměl. Když se teď zamyslím , tak teď jakmile se mi naskytne nějaký volný čas, možnost se věnovat svým koníčkům, snažím se tento čas bezezbytku strávit se svou rodinou a svými nejbližšími.
Má vášeň? John Grisham
Asi o mě víte, že mimo hokej mám ale přesto poměrně blízko k tenisu. Ve volném času jsem si rád chodil zahrát s kamarády a dokonce jsem se i účastnil velmi frekventovaně i turnajů určených pro neregistrované hráče, ať už v singlu nebo v deblu. Co mě na tom ale lákalo především? Být s přáteli a užít si odpočinek aktivní formou. Jakéhokoliv prostoru k těmto aktivitám si nesmírně vážím, byť tomu aktuální situace zrovna moc nepřispívá.
Moc rád si však sednu k dobré knížce, hlavně při dlouhých cestách k utkáním autobusem, nebo při pobytu na hotelu, kde čekám na daný venkovní zápas. Mým oblíbeným autorem je v tomto ohledu americký spisovatel John Grisham. Věnuje se románům, thrillerům, tématům týkajících se konspiračních teorií, krimi příběhům. Spousta jeho děl, byla také ztvárněná do filmové podoby a měla velké úspěchy. Musím říci, že mě jeho díla hrozně baví, mám jich doma spoustu, nikdy jsem se u toho nenudil a dychtivě se nemohl dočíst dalších stran. Rád s knížkou usínám, i když to během play-off nejde tak lehce, neboť když zavřu oči, tak vidím spíše naše založení útoku než nějaký příjemný sen 😊.
Sezona je aktuálně v plném proudu a přejeme si, koncentrujeme se na to, abychom postoupili do finále. Jsem ochoten se svým týmem udělat skoro cokoliv, aby se nám to, co si všichni s hráči přejeme, povedlo. Hráče i mne, bude po konci sezony čekat doba odpočinku, dlouhé pauzy od hokeje, kterou všichni zcela jistě potřebují, aby dobili baterky a strávili čas se svými rodinami a blízkými, odpočinuli si na sezonu následující.
Dovolená, to nás, věřím že po naší finálové účasti, čeká a já se tady musím přiznat, že mám moc rád moře a sluníčko. Navíc bydlíme blízko Mošnova, odkud se dá taktéž létat do zahraničních destinací. Pro děti i rodiny bylo vždy velmi dobré Turecko, Řecko nebo Egypt. Nechci strávit moře času cestováním, takže tato varianta krátkého letu je pro nás s rodinou velmi příjemná. Chci, aby byla dovolená po všech směrech uvolňující a mohli jsme společně příjemně strávit čas s prožitím zážitků a načerpat spoustu energie na další část roku. Snad nám to tedy vyjde i letos.
Koprovka, rajská? To ne!
Když postupně odkrývám stránky svého soukromého života, nesmím zapomenout ani na dobré jídlo. Rád si dám především kuře na paprice s knedlíkem nebo s těstovinami, ale mám rád i „chlapská jídla“ jako knedlo/vepřo/zelo , bramborák nebo tatarák. Těch jídel, která mi chutnají je spousta, a proto bych raději zmínil ta, která mi nevoní. Sem řadím zejména koprovku, rajskou nebo například cokoliv spojené s houbami. Z toho se mi doslova ježí chlupy na těle 😊.
Když se ale bavíme o jídle, bylo kolikrát až k nevíře, jak jsem si musel hlídat každé kilo, správně jíst, doplňovat energii a můj spoluhráč vedle mě, mohl jíst na co pomyslel a byl pořád jako „šlacháč“ , zatímco já se musel trochu v tomto ohledu uskromnit. Přece jenom během angažmá v zámoří jsem se musel adaptovat na trochu jiný styl stravy. Naučil jsem se zde hodně jíst těstoviny a musel se i hlídat, abych nepropadnul americkému pokušení v jezení hamburgerů a jiných. V nejlepší soutěži na světě, NHL, se přece jen strava hlídá už od juniorského věku. Máte výživového poradce, který vám radí, co je dobré jíst před zápasem a co naopak omezit. I u nás se společně s realizačním týmem proto snažíme navést kluky správným směrem i v otázkách jídla.
Zůstaňme přece jenom ještě u té NHL. Tady pochopitelně bylo finanční ohodnocení skvělé. Navíc při tehdejším kurzu 40 korun za dolar, tak bylo možné splnit si můj velký dětský sen – tedy pořídit si pořádného sporťáka – Porsche 911. Bylo to o to cennější, že jsem si ho vydřel a tvrdě vybojoval, neusnul na vavřínech po jedné nebo po dvou povedených sezonách. Několik let si musíte tvrdě odříkat, abyste si pak mohl užít zaslouženou odměnu, kterou následně můžete investovat nejen do sebe, nebo svých snů, ale i do svých blízkých.
K nim pochopitelně patří i mé dcery. I ty se snažíme s manželkou nějakým způsobem s manželkou vést ke sportu. Sportujeme všichni kde se dá, třeba od ježdění na kole k bruslení na kolečkových, nebo hokejových bruslí. Věnovaly se několik let gymnastice, zkoušely tenis a teď se vidí především v kroužcích tancování a malování, kde jde vidět, že jsou velmi nadané. Jako otec jsem na ně opravdu pyšný. Jenže vzhledem k aktuální situaci už je zhruba rok vše zavřené a jsou tak nuceny absolvovat kurzy pouze online. Je to pro všechny velké neštěstí i vzhledem k tomu, že jsou holky ve věku, kdy potřebují budovat vzájemné vztahy a imunitu, socializovat se. Samozřejmě spolu chodíme i na procházky, jezdíme na kole nebo děláme psí kusy s Maxem (o něm se dočtete hned níže), ale všichni cítíme, že to není úplně ono.
Nijak jsem neskrýval ani svou lásku k domácím mazlíčkům, zejména k psům. Zhruba deset let jsem měl dobrmana, který mi zhruba před patnácti lety umřel. Byl to typ psa, kterého jsem si vždy přál. Narovnané uši, samý sval, velká autorita a měli jsme spolu krásný vztah. Pak se nám narodily děti a tak jsme s manželkou čekali, až trochu povyrostou a budou připraveny, abychom mohli do naší domácnosti přivést dalšího člena.
Pochopitelně, teď během covidové mánie vypukl i takový pejskový boom, ale my si počkali na správný čas. Odměnou nám byl krásný belgický ovčák Max, jemuž bude v květnu jeden rok. Okamžitě se stal nedílnou součástí naší rodiny. Ztělesňuje přesně to, co oceňuji. Je velmi vděčný, plný energie, fyzicky výborný a houževnatý, neúnavný. Nevím, jestli bych si dokázal představit pejska, který by celý den jen ležel u boudy. Věřím, že nám Max přinese ještě spoustu radosti a rodinného štěstí.
Po dlouhé a náročné sezóně je teď navíc ten očekávaný čas, kdy se na chvíli můj milovaný hokej přesune na vedlejší kolej a já se budu moci věnovat rodině a svým oblíbeným koníčkům!
