Jako hráč nebo trenér se několikrát v hokejovém životě dostanete do situace, která nasměruje Vaše další kariérní kroky. V mém dalším článku zkusím rozebrat, jaké jsou nástrahy při výběru nového angažmá a kdo nebo co rozhodování ovlivňuje.
Velkou moc v celém rozhodování určitě mívají hráčští zástupci a agenti, kteří určují, jaké informace se z volného trhu k danému hráči vůbec dostanou. Agenti vždy mají na starosti prvotní kontakt s možným zájemcem. Občas se to stane, ale nebývá zvykem, že by manažeři nebo dokonce i majitelé volali sami osobně potenciálním budoucím hráčům nebo trenérům.
Agenti hrají i velkou roli v tom, jakým směrem se český hokej ubírá. Velký vliv mají u mladých hráčů, kteří volí mezi zájmem a přestupem do většího klubu, nebo mají možnost odejít do zahraničí. S většinou agentů se znám a cítím, že s nimi mám seriózní a korektní vztahy. Věřím také, že dělají svoji práci dobře, ku prospěchu svých klientů i našeho hokeje.
Přál bych si, aby agenti hráčům nezapírali možná angažmá. Samozřejmě se i to stává, ne všichni se však takto chovají a jednají. Příklad: může nastat situace, že se agentovi ozve vícero klubů, ale hráči oznámí, že se jich ozvalo jen několik. Hráče to následně může nasměrovat na jinou cestu. Takové zatajování se děje, ale přál bych si, aby se to nedělo ve velké míře. Je vždy dobré, dát svému rozhodnutí a přání čas. Pomáhá, když se hráč může poradit se svými blízkými a vybírat z co nejširšího seznamu všech možností.
Jak a kdo mě zastupoval
Jako mladý hráč jsem spolupracoval s bratry Crhovými, kteří mě zastupovali. Podepsal jsem s nimi kontrakt, ale v prvním roce v Kanadě jsem se rozhodl pro změnu. Měl jsem jinou představu o tom, jak by měli agenti komunikovat a pomáhat mladým hráčům, kteří ještě nemají smlouvu v NHL. Vypověděl jsem smlouvu a novou podepsal s Jaromírem Henyšem, který pracoval pouze v Evropě a také dlouhá léta spolupracoval s renomovaným kanadským agentem Ritchie Winterem, jenž mu zaštitoval smlouvy v NHL a AHL.
S oběma pány jsem vydržel až do nějakého roku 2006, kdy jsem přecházel z NHL do Švýcarska. Následně jsem si kontrakty s kluby řešil už sám, i když například zrovna ve Švýcarsku mi s uzavíráním kontraktu pomáhal jeden agent finské národnosti, Yuho Sintonen. Ten zná všechny místní poměry a kluby, ovládá řeč a ve Švýcarsku trvale bydlí. V pokročilé fázi kariéry jsem se ale rozhodoval už bez agentů.
Ač má hráč vždy nějaké rádce, zástupce, rodinu a blízké, je to vždy on, kdo udělá finální rozhodnutí při výběru angažmá.
Takhle to mělo být
Za příklad dobrého rozhodnutí ve své kariéře mohu upřímně označit přestup k třineckým Ocelářům v roce 2010. Předchozí sezonu jsem jako zkušený útočník načínal ve Vítkovicích. V polovině sezony se ale udělaly velké rošády a přesunul jsem se do Brna, kde jsem od prosince hrál za Kometu. Skončila mi po sezoně smlouva a zabýval jsem se budoucností.
Váhal jsem, kde podepíšu. Vybral jsem si třinecké Oceláře, se kterými jsem hned zažil skvělou sezonu zakončenou extraligovým titulem. Všechno se sešlo, stadion jsem měl 45 minut jízdy autem od domova z Kopřivnice.
Nastalo to také v době, kdy jsem se už v podstatě zastupoval sám. Kdo ví, zda by mě agent informoval zcela přesně o situaci na trhu a o tom, jaký je o mě skutečný zájem.
Musím se přiznat, že při podpisu hráčské smlouvy jsem ještě neuvažoval o tom, že v organizaci mohu zůstat nadále i na trenérské pozici. Dozrálo to ve mně. Chytilo mě to, chodil jsem na led s dětmi a říkal jsem si, že by mě to bavilo, až má hráčská kariéra skončí. Zažil jsem v Třinci jako hráč krásné následující sezony, než se ze mě stal trenér. Zažil spousty skvělých spoluhráčů, oblíbil jsem si celý region, město a výborné fanoušky. Mělo to přirozený spád a často říkám, že takhle to prostě mělo být.
Stejné motto používám i v životě. Za svými kroky a rozhodnutími si vždy pevně stojím.
Úskalí nového angažmá. Na co si dát pozor
Pro hráče jsou nástrahy jasně dané. Nezapadne nebo ani není schopen zapadnout do herního systému daného klubu. Problém může být i parta, která nemusí splňovat hráčova očekávání do budoucna. Určitý vliv mohou hrát emoce a psychika. Odloučení od domova nebo tlak v době, kdy se vám jako novému hráči nedaří. Určitě rozhoduje i vzdálenost od svého domova, navíc každý region má specifika. Přizpůsobení se může stát velmi náročným pro hráče i pro jeho rodinu.
Vliv má také to, že neustále srovnáváte, jak to fungovalo dřív, jinde a jak to funguje teď. Přitom je občas nutné se zakousnout a nevzdat to. Mám zkušenosti, že toho někteří hráči nejsou schopni a nevydrží to. Do všeho také může zasahovat velikost města, kde klub sídlí. Někomu z hráčů vyhovuje velké město se spoustou ruchu, nakupování, možnostmi nočního vyžití a společenského života, jinému zase sedí například menší město, kde je klid, nikdo o Vás v podstatě neví, můžete se soustředit pouze a jen na hokej.
Stává se, že hráči se svými rodinami takovýto přesun/přestup nezvládnou, organizace jim prostě nesedne a musí následně odejít za svým štěstím hrát a žít jinam.
U trenéra se některé body také docela podobají. U něj ale velkou nástrahu představuje, zda si jako trenér může sestavit realizační tým, mít v něm opravdové profesionály a odborníky ve svém oboru, kteří se stejně jako on, musejí hráčům a týmu oddat, dennodenně poctivě a zodpovědně pracovat. Ukazatelem slušné nabídky také může být, že společně se smlouvou dostane možnost si částečně vytvarovat svůj tým i hráče, zabudovat talentované mladé hráče organizace. Má možnost budovat herní styl k obrazu svému, určovat, jaký chce se svým týmem hrát hokej a jak se prezentovat. Korekce, úpravy a změny jsou běžná součást hokejového života.
Také není ideální pro trenéry, když v nově tvořeném realizačním týmu „podědí“ například většinu stávajících členů realizačního týmu. Ti mohou mít nějak nastavené fungování, které se neshoduje s profesionálním pohledem nového kouče. Následně dělá problémy měnit jakékoliv zvyklosti a přiblížit se větší profesionalitě, stávající členové si nechtějí nechat pomoci stát se těmi nejlepšími. Což je pak samozřejmě škoda pro celou organizaci.
