V národním mužstvu mě vedl jeho táta Josef, který měl ohromné hráčské zkušenosti a trenérský cit. Naše cesty s Patrikem Augustou se protnuly u reprezentace do 18 let, kde jsme oba působili jako trenéři. Později jsme na sebe naráželi jako soupeři v extralize a dodnes jsme přátelé, kteří si vždy výborně a konstruktivně popovídají o hokeji. Patrik úspěšně vede současnou juniorskou reprezentaci U20 a byl jsem moc rád, že přijal pozvání na náš pravidelný stream. Na mém instagramovém profilu si můžete záznam zpětně přehrát a tady nabízím pár témat, která jsme při pohodové a zajímavé debatě probírali.
Vypovídají dvě české medaile z posledních dvou juniorských šampionátů o lepšící se výchově?
Jak to vidím já: Podle mě je to spíš o trenérech, hráčích a jejich práci, která se projevila. Záleží také velmi na ročníku, jestli se sejde kvalitní. Rozhoduje počet hráčů, kteří fungují v kvalitních zahraničních soutěžích. Na turnaji se musí sejít i další okolnosti jako dobře chytající brankář nebo zdraví klíčových hráčů. Předchozí sezony vyšly klukům skvěle. Výsledky i hra byly fantastické. Nehráli jsme jen zanďoura. Nezaostávali jsme hned po prvním vhozeném buly, naopak jsme působili sebevědomě.
Jak to vidí Patrik: Velký rozdíl nastal v počtu odcházejících hráčů do zahraničí. Po separování Ruska se znásobily počty českých a slovenských hráčů v kanadské juniorce. Je to pro kluky lákavé, minimálně se naučí řeč. Spoustě hráčů Kanada pomohla, ale je i dost takových, kterým kariéru de facto zdevastovala. Jsem přesvědčený, že se špičkový hokejista dá vychovat v různých prostředích a podmínkách. Základ je dobré vedení a také, aby sám hráč denně pracoval a naslouchal lidem, které na své cestě potká.
Zlepšila se po úspěšných šampionátech nálada v českém hokeji?
Jak to vidím já: Stoprocentně se zlepšila. Lze to pozorovat třeba u dětí, které hrdě chodily do škol v dresech národního týmu. Chtějí se stát dalším Pastrňákem nebo Dostálem, což je fantastické. Tohle jsme potřebovali. Je skvělé, že jsme měli i dobrý pocit z odvedené hry. Kluci působili na seniorském šampionátu skvěle. I atmosféra na celém turnaji byla výborná.
Jak to vidí Patrik: Náladě ve společnosti to hrozně pomohlo. Byl jsem malinkou součástí zlatého týmu v Praze. Z hlediště jsem chodil do kabiny a každý si s vámi plácal. Byla to ukázka české soudržnosti. Úspěchy utlumí z míst a lidí negativitu, která z nich občas sálá. Někdy mluví takhle, protože chtějí být zajímaví nebo jsou zapšklí. Občas mohou mít pravdu, ale myslím, že česká společnost je obecně negativní. Na špatné věci by se mělo upozorňovat, ale nezapomínejme se pochválit a užívat si, když se něco povedlo.
Jak jsme se společně potkali u reprezentační osmnáctky?
Jak to vidím já: Tehdy si trenéři nemohli vybírat spolupracovníky u mládežnických kategorií. Dostal jsem nabídku, kde bylo řečeno, že bude asistentem Patrik Augusta, který už v reprezentačním úseku fungoval. Já jen řekl: „Jdeme do toho“. Věřím, že jsme si s Páťou sedli. Nemusíme si denně volat, ale mám k němu respekt. A věřím, že máme i skvělý vztah.
Jak to vidí Patrik: Já si pamatuju jako dnes, že jsme skončili tříletý cyklus u reprezentace s Robertem Reichlem. Jel jsem na seminář do Hradce, kde mi někdo na chodbě řekl, že pokračuju u reprezentační osmnáctky s Vencou. Potom jsme se potkali a řekl si: „A proč ne?“ Venca je kvalitní trenér. Vedl ho táta, respektoval jsem ho jako hokejistu. Máme stejný pohled hokej. Debaty s ním jsou vždy obohacující. Čím lepšími lidmi se budete obklopovat, tím lepší a dokonalejší budete i vy.
Má mít hlavní trenér právo poskládat si svůj realizační tým?
Jak to vidí Patrik: Pro mě je to velice důležitá věc. Trenérská práce není jednoduchá a potřebujete kolem sebe lidi, kterým stoprocentně důvěřujete. Potřebujete k sobě kolegy, kteří pro vás budou oponenturou i oporou. Měl jsem na to štěstí v Liberci i národním mužstvu, že jsem měl šanci si lidi vybrat.
Jak to vidím já: Souhlasím s Patrikem. V novém kolektivu, kde tu možnost nemáte, se snažíte dostat na jejich vlnu. Poznáváte kolegy v kritických situacích. Poznáváte, zda mohou a chtějí být profesionály nebo zda chtějí pomoct, aby se jimi mohli stát. Bez souznění to nikdy nebude fungovat. Kolegy, s nimiž jste od rána do večera, je třeba si vybrat a potom za nimi stát. Bez toho se správný realizační tým neupeče.
Jaké mají trenéři vztahy v extralize?
Jak to vidí Patrik: Myslím, že ve většině férové a korektní. Rybníček je malý, ale všude se najdou výjimky. Základ všeho je respekt. Děláme práci, při níž chcete být úspěšnější než ti druzí. Musíme být silné osobnosti před hráči i trenéry. Silná osobnost dovede uznat porážku i vyhrávat. Proto to nemůže dělat každý.
Jak to vidím já: Považuji za důležité, aby si trenéři po zápase podali ruku a podívali se do očí. S někým se i obejmete, když máte vztah vřelejší. I mně se stalo, že se trenér soupeře při podání ruky podíval jinam nebo z něj člověk neměl upřímný pocit, ať už utkání dopadlo jakkoliv.
Jaké bylo extraligové finále v roce 2021, kdy jsem vedl Třinec a Patrik Liberec?
Jak to vidí Patrik: Nevím, jestli jsme se něčím překvapili. Oba jsme detailisté, kteří rozebírají vše, co by týmu mohlo pomoct. Stát na poražené straně ve finále je jedna z nejsmutnějších chvil v kariéře. Proti Vencovi jsem prohrál ve finále dvakrát, jednou jako asistent, podruhé jako hlavní trenér. Když to bylo podruhé, tak jsem mu řekl, že to snad bude jednou i obráceně.
Jak to vidím já: Víte, jakou má Patrik vizi nebo na čem si zakládá. Pamatuji si, že jsem byl v sérii přesvědčen, že jsme měli hráčsky i dovednostmi lepší tým. Celé finále ale bylo těsné a nadřeli jsme se. K tomu se nám přiklonilo štěstí, neměli jsme zraněné klíčové hráče. Bylo to korektní finále, nepřeli jsme se přes noviny. Stejně rozhodují hráči na ledě, které podle nejlepšího přesvědčení připravujete.
Jak rozmanité jsou naše cesty po hráčské kariéře?
Jak to vidí Patrik: Byl jsem sportovní manažer, skaut NHL, potom trenér. Je to spousta zkušeností, člověk v hokeji nemůže říct, že zažil všechno, protože ho stejně zase překvapí něco nového. Jako manažer jsem viděl, že se hráči v Česku přeplácí a přetahují. Na rovinu říkám, že pozice trénujícího manažera mi brala hodně energie. Každý klub má nějaké finanční možnosti a podle rozpočtu si musíte vybírat hráče.
Jak to vidím já: Třeba i já se jednou ocitnu v jiné než trenérské pozici v hokeji. I po hráčské kariéře mám cíle, chci se posouvat. Až bude správný čas, přijmu angažmá, které mi bude dávat smysl a věřím, že u hokeje dál zůstanu. A třeba to bude funkce, o níž bych si dřív řekl, že bych ji nikdy nedělal. Uvidím, kam mě cesta dovede. Teď si užívám čas, který mohu strávit doma s rodinou.
