Jak se podílí trenér na stavbě týmu?
Můžete mít jako trenér určitý styl hry, play-book, systém a pravidla, o kterých jste přesvědčen a víte, že skvěle fungují. Základní kámen pro práci trenéra ale představuje stavba a skladba týmu. Každý hráč má jiný charakter, zkušenosti, hokejové dovednosti a vlastnosti, což je třeba sladit. Trenér by to měl vždy zohledňovat. V dalším článku nabízím svůj pohled na stavbu hokejového týmu.
Vždy záleží na jednotlivých organizacích. Nefungují všechny stejně. Jsem ale přesvědčen, že nelze do týmu přivést hráče, aniž by s tím nebyl trenér ztotožněn. Ten si zároveň uvědomuje, že to není jeho tým, ale tým majitele. Ten je třeba úspěšný v podnikání, má zpravidla i další obchodní aktivity. Podstatné je, aby měl důvěru v trenéra a lidi pod sebou. Věřil, že budou vždy rozhodovat a pracovat pro vítězství, úspěchy a slávu týmu, potažmo celé organizace. Zároveň vezmou si na bedra obrovskou zodpovědnost, které se nebojí, a za nic se neschovávají. Ti všichni by měli souznít a spolupracovat na všem, třeba i na výběru hráčů.
Věřím, že v české prostředí takové organizace existují. Trenér řekne své k potenciálnímu výběru nebo skautingu hráčů a podle toho se následně celá organizace řídí. Je však nutné vědět, že trenér nevytváří smlouvy. Měl by však zásadním způsobem pomoci ke krátkodobému a dlouhodobému plánu spolupráce s hráčem naloží. To se týká podpisu nových smluv v rámci prodloužení jejich kontraktů, zabudovávání nebo zapojení v hierarchii klubových týmů. Jsou však organizace, kde se trenéra jen zeptají, ale rozhodnutí tím není ovlivněno. A jsou i takové, kde se na názory trenérů vůbec neptají, protože mají jinak poskládanou strukturu a hierarchii v klubu. Rozhodnutí v nich dělá bez vizí trenérů samo nejužší vedení nebo dokonce sám majitel. Vstupují do toho také další entity jako například hráčské agentury, které zásobují týmy na základě dohod se šéfy klubů. Mohou nastat situace, kdy se trenérovi předá tým s určenými hráči a slovy: „Ty jsi trenér, tady máš tým a hráče, trénuj je!“ To z mého pohledu není ideální, když má následně trenér nést hlavní zodpovědnost za hru, herní projev a v konečném důsledku také výsledky.
Jádro týmu a mladí hráči
Při úspěších se často mluví o fungujícím jádru. Tvoří ho zhruba čtvrtina týmu. Vytvářejí základ charakterních a mentálních vlastností celého týmu. Taky se z mého pohledu musí jednat o hráče, kteří nepaběrkují na ledě výkonnostně, ale táhnou tým výsledkově, bodově i herně.
Od zkušenějších hráčů se také odvíjí, jak a zda vůbec bude mladší nebo nový hráč přijat týmem ostatních. Noví a mladší si musejí získat tento „core“ týmu, na svou stranu. Je důležité, když ho přesvědčí, že do týmů patří výkonnostně, charakterově i lidsky. Zažil jsem v kariéře jako hráč i jako trenér spoustu hráčů, kteří byli již od počátku odevzdanější, protože se necítili v týmu dobře. Nedokázali akceptovat svou roli v týmu nebo se necítili dostatečně vítáni a následně měli problém s adaptací do nového působiště. Zkušenější se jim snaží vždy pomoci v jejich prvních chvílích v organizaci a v týmu. Čekají a jsou zvědaví, jak se daný hráč bude prezentovat a snažit do týmu zapadnout. Viděl jsem spousty mladých hráčů, kteří vše vzdali brzy nebo nebyli dostatečně odolní a připravení hrát a fungovat vždy na 100 % svého možného výkonu a nasazení. Mladí a noví by se měli vždy snažit dokázat trenérům a celé organizaci, že do týmu patří a své místo v sestavě si vybojují.
Zároveň je nutné pozorovat rozdílnosti. V NHL vidíme případy, kdy se hráč jako Sidney Crosby stane kapitánem ve věku okolo 20 let. Je vidět, že mu organizace NHL důvěřuje, draftuje ho, dá mu štědrou smlouvu, a ještě v něm vidí neskutečné charakterní vlastnosti. Podobná situace nastala třeba u Nica Hischiera v New Jersey Devils. Takoví hráči budují tým a přesvědčují ostatní o tom, co je správné a jakým směrem se budou všichni za vítězstvími ubírat.
U nás je to určitě rozdílné. Hraje zde daleko méně mladých talentovaných hráčů. Hráči také méně mění své působiště. Napadá mě nedávné spojení Martina Nečase s Kometou Brno. Zažil jsem ho jako svého svěřence v mládežnických reprezentacích a jsem přesvědčen, že v něm jsou společně s výjimečným hokejovým talentem i vlastnosti „vůdcovské“. Kometa jej už v mladém věku stavěla po boku Martina Erata. Martin musel tohoto hráče se zkušenostmi z NHL dostatečně herně, mentálně a charakterově zaujmout a ve finále ho i přesvědčit, aby jej akceptoval vedle sebe. To mu jistě pomohlo v jeho hokejovém a mentálním růstu. Neči se vyvíjel a kdyby neměl motivaci odchodu do zámoří, stal by se určitě jedním z lídrů týmu, který by klidně mohl v dalších sezonách v Kometě dostat na dres třeba i „C“.
Poznávání hráčů a jejich charakterů
Je vždy velmi obtížné, když přichází nový trenér do klubu, jehož tým zůstává stejný. Například u mého poslední angažmá tým v předchozí sezoně zvítězil v základní části a v kádru nastalo jen pár kosmetických úprav. Přišel jediný nový hráč, Martin Kaut, jehož jsem ale znal velmi dobře. Ostatní hráče jsem do svého příchodu spíše monitoroval jako trenér soupeře, viděl a vnímal jejich herní prvky a dovednosti, kondici, sílu, nasazení a vášeň ve hře. Jako trenér se vždy snažíte všem klukům, hráčům, dát stejnou šanci. Mezitím rozpoznáváte hokejové dovednosti, vlastnosti a charakter, který se Vám postupně odhaluje. Poznáte, kdo je jaký hráč, kolik obětuje hokeji, jak moc se dokáže kousnout a jít přes bolest, sáhnout si na dno svých sil, aby slavil úspěch tým, a ne pouze on sám.
Rozpoznání týmů a jednotlivců podle mě trvá několik měsíců. Poznáte chování hráčů, když se daří a když se naopak nedaří. Všímáte si, jak pracují v rychle po sobě jdoucích utkáních, v těžkých fázích sezony. Jak pracují s profesionalitou, tlakem, psychikou a náročností, kterou po nich vyžadují organizace, trenéři. Věřte, že ji v dnešní době převážná spousta hráčů také od sebe vyžaduje sama.
Potom nastává další fáze, kdy se snažíte hráče v rolích svého týmu vytvarovat a ztotožnit se s požadavky trenérů. Zdokonalujte je v dovednostech a detailech, situacích a fázích tréninků. Chcete je posunout v utkáních a v rámci celé sezony, když vidíte jejich největší výkyvy a nedostatky. Hráč by s tím měl být ztotožněn. Měl by věřit a pochopit, že se může zlepšovat, jen pokud si nechá poradit a pokud bude sám chtít. Zažil jsem spoustu hráčů, kteří tuto vůli neměli nebo vhodně nezareagovali. Nelíbila se jim rozhodnutí, požádali o odchod z týmu nebo přestalo fungovat jejich spojení s kabinou, která zdravý charakter a správné nastavení od trenérů akceptovala. Hráč se osamostatnil, přestal být součástí kolektivu, spojení nemohlo fungovat.
Změny a dlouhodobé vize trenérů
Po několikaměsíčním úsilí může nastat situace, že se vzájemné cesty trenéra a hráče nějakým způsobem rozejdou.
V NHL se sahá častěji do kostry týmu. Vliv má zcela jistě platový strop. Pole týmů se po novém roce rozděluje na adepty o Stanley Cup a ty, které play-off určitě mine. V Česku ovlivňuje změny v kádru jiné věci. Smlouvy se mnohdy podepíší v předstihu a v polovině sezony se schovají do šuplíku, což je obecně ve světovém hokeji hodně nestandardní. Ovlivňuje to určitě jednotlivé hráče, ale může to dopadnout i na celý tým. Tento faktor může dokonce narušit i spojení s fanouškovskou základnou organizace.
Do otázek změn vstupují také záležitosti jako délka nebo finanční výše kontraktu. Jedná se o detaily, do nichž až na výjimky trenér už nezasahuje. On hráče hlavně trénuje, pracuje s nimi a zdokonaluje je. Posílá je na led. Na tyto faktory má vliv vedení klubu a sportovní managment, kteří se snaží najít nejlepší řešení pro svou organizaci.
Za výsledky a chod týmu ale dále zůstává zodpovědný především trenér. Když se nedaří, neodcházejí zpravidla ti, kteří o hráčích a změnách rozhodli, případně aktéři silně spjatí s fungováním organizace. Mění se hlavně hráči a trenéři. Není vlastně neobvyklé, když se u týmu za rok vystřídá i několik jmen. Z mého pohledu by ale trenéři „spotřebním zbožím“ být rozhodně neměli. Nevedou přece kroužek, kde se každý rok mění náplň činnosti. Musím se přiznat, že ani sám neznám trenéra, který by plánoval pracovat rok v jednom klubu a potom s klidným srdcem odešel. Pod takovým trenérem bych jako hráč asi ani hrát nechtěl.
Má vize je dlouhodobá, vždy buduji tým, který si jde za svým cílem od prvního do posledního dne sezony. Mám vizi, zkušenosti, odhodlání, pokoru, charakter a přesvědčení. Jednám vždy na rovinu a věřím, že je to správná cesta k úspěchu.
Většinou skladba týmu trvá rok nebo i déle. Také proto by trenér při tvorbě kádru měl mít určitou zodpovědnost. Také je třeba počítat s tím, že zabere čas, než se hráči sžijí s hokejem, jakým se bude tým prezentovat. S tím, jak trenéři chtějí hrát, jakou mají vizí, požadavky ale i svá nastavení.
Celé toto fungování prostě nevznikne lusknutím prstu. Kdo ten pocit nikdy nepoznal, ani si to nedokáže představit.
Takový je můj pohled na skladbu týmu.
Autor fotografie/Zdroj: Jana Mensatorová/Bez frází
