Jaký byl rok 2020?

Ohlédnutí za uplynulým rokem nemohu začít jinak než stávající pandemií. Virus otočil našimi životy nejen v profesní, ale především také v osobní rovině. Situace se u nás poprvé objevila na konci základní části. Tehdy ještě nikdo moc netušil, jaké to může mít dopady a důsledky, ale pro nás sportovce bylo trpké zakončit sezonu bez účasti v play-off, před našimi fanoušky. Vždyť přesně kvůli tomu celý rok hrajete.

 

Doufám, že se již brzy naplní stadiony skvělou atmosférou fanoušků.

 

Jinak jsem ale s výkony a výsledky svého týmu spokojený. Pracujeme podle mých představ, byť se místy objevují pasáže, kdy není naše hra taková, jakou bych si představoval. Příčinou je ale jednak drobný výpadek formy, jednak také v některých fázích sezony i řada zranění. Snažíme se ale pro oko diváka (byť tedy zatím jen u televizních obrazovek) hrát pohledný hokej, a to v každém zápase. Své mužstvo zároveň vnímám jako jedno z charakterově nejlépe poskládaných v celé extralize.

 

Zdraví na prvním místě

Nicméně situace, která nás už několik měsíců provází, mě moc mrzí. Zdraví je ale samozřejmě na prvním místě a jsem rád za to, že má rodina je v tomto ohledu v pohodě. Z profesního hlediska však byly možnosti omezené a museli jsme reagovat na nové pořádky, podmínky. Přehodnocovali jsme například kondiční plány na přípravné období a hledali různé cesty jak být „ready“ na začátek sezony. O to víc mě těší, jak jsme za to hned od úvodního utkání vzali a i když teď procházíme jemně krizovým obdobím, věřím že pořád se dá na naši hru dívat a opět se brzy vrátíme na vítěznou vlnu.

Letošní Vánoce pro mě byly v porovnání s posledními dvěma lety přece jenom odlišné. Zatímco loni a předloni jsem byl s dvacítkou na světovém šampionátu, tentokrát jsem si svátky užil doma s rodinou. Se ženou i dětmi to bylo úžasné a takové tři dny volna na dobití baterek a odpočinek jsem skutečně potřeboval. Minulé dva roky mi daly pořádně zabrat a cítil jsem potřebu vynahradit jim to letos. Rodina při mně stojí po celý rok a moc mě podporuje, čehož si nesmírně vážím.

 

Těžká situace pro děti

Právě děti přitom aktuálními problémy spojenými s navazujícími opatřeními trpí nejvíc. Omezené jsou kroužky, děti se obecně nemohou stýkat se svými kamarády nebo spolužáky a jejich socializační proces, který právě v tomto věku probíhá a je nutností, tím ztrácí. Navíc jsou ve věku, kdy si budují vazby nejenom na své blízké, ale také na své koníčky nebo na sport. To, že se nemohou hýbat a vykonávat svou oblíbenou činnost, je pro ně velmi nešťastné. My osobně jsme měli doma dvě dcerky, ale jsou i takové rodiny, které mají třeba tři nebo i čtyři děti. Pro ty je situace z tohoto ohledu ještě obtížnější a vymýšlet pro ně program navzdory mnoha omezením musí být velmi složité.

Do popředí se tak v uplynulých týdnech nepochybně dostal význam psychiky a správného nastavení hlavy. Zde bych to rozdělil na dvě roviny – děti a dospělí. U první skupiny nepochybně převažuje stesk po spolužácích a kamarádech, ani tak ne po škole 😊. Děti přitom potřebují kontakt, pohyb a užívat si života. Zkrátka prožívat své dětství formou her. Musela to pro ně být už místy velká „ponorka“ a všichni se už určitě těší na brzký návrat do školních lavic.

U dospělých zase převažuje otázka spíše existenční. Situace byla téměř pro všechny velkou neznámou. V době, kdy se nehrálo tudíž nikdo z nás nevěděl, jak to vlastně bude s naší prací do budoucna. Řešilo se, jak to bude se smlouvami, jestli od klubu bude plnění stoprocentní nebo ne. Mají třeba hypotéky, půjčky, leasingy na auto a potřebují si vydělávat na normální život. Věřím, že řada z nich proto musela najet na úspornější režim, což pro ně bylo z hlediska standardů částečně omezující. Spousta našich hráčů i jejich rodin tím určitě byla ovlivněna také.

Sportovci obecně nejsou žádní milionáři. Možná si to někteří lidé ve společnosti anebo diskuzích myslí, ale realita je taková, že spousta z nich splácí hypotéky na byty, domy a jsou odkázáni na pomoc ze strany klubů. Pokud finanční ohodnocení nedosahuje obvyklé výše, může to pro některé být až kritické. Jsem ale rád za to, že se situace aktuálně malinko ustálila a přeji si, aby se i nadále vracel náš život do normálních kolejí.

I v Česku se již začalo očkovat, což vnímám jako cestu zpět k běžnému životu. Zatím probíhá u zdravotníků a nejvíce ohrožených profesí a zřejmě to bude varianta, jak se dostat zpět k normálnímu fungování. V rámci možností však asi bude zřejmě muset proběhnout u každého z nás, abychom riziko následující epidemie snížili na minimum.

 

Mistrovství světa bych si přál

Byl to pro nás hokejově netypický rok i vzhledem ke zrušení mistrovství světa dospělých. Jsou na tom ale bity všechny sporty, nejenom lední hokej. Sport se obecně hraje pro diváky, a to, že nemohou být přítomni, je pro hráče a jejich výkon zcela jistě nepovzbující. Je jedno, jestli jsou fanoušci více kritičtí, nebo se lépe přenášejí přes porážky. Když si sem tam projíždím dva tři roky stará utkání a sleduji, jak jsme hráli a fungovali, jak dávali branky a jak na to reagovali diváci a dávali do naší hry své emoce, bylo to úžasné. Je škoda, že to nyní nevidí na vlastní oči a nemohou být ve hře společně s námi. Když si ale třeba vezmu atletiku, kde se na různých mítincích překonávají světové rekordy a lidé u toho nemohou být, tam to musí být možná ještě horší.

Jestli se světový šampionát uskuteční alespoň v roce 2021, je zatím ve hvězdách. V rámci Champions Hockey League jsme měli letos před zrušením soutěže nastoupit k souboji s běloruským celkem Junosť Minsk. Už tehdy jsme tu situaci v Bělorusku rozhodně nevnímali jako ideální a měli v tomto směru obavy. Jako ohrožení MS to proto vnímám v každém případě. Na druhou stranu to ale cítím i tak, že tyto velké mezinárodní akce hokeji chybí. Jestli se ale má šampionát konat v Bělorusku nebo ne, musí rozhodnout IIHF. Některé hokejové svazy tomu nakloněny nejsou, byť samotná pořadatelská země zaručuje maximální bezpečnost a omezení protestů. Já bych si každopádně přál, aby se turnaj odehrál, jestli v Bělorusku nebo někde jinde na světě, byť se na konečném verdiktu budou muset shodnout především světové hokejové velmoci.

Přesto se v průběhu minulých týdnů objevila v akci i česká hokejová reprezentace. My jsme měli v týmu mít 2 naše hráče, Lukáše Jaška a Filipa Zadinu. Filipovi účast na poslední chvíli zakázala organizace Detroitu Red Wings a s nároďákem tak odcestoval pouze Lukáš. Ten odehrál v rámci turnaje všechny tři zápasy. Myslím si, že si vedl celkem dobře, chtěl být vidět a i když jeho výkon mohl být v některých fázích zápasu o něco lepší, věřím, že je na dobré cestě k tomu stát se pravidelným reprezentantem ČR.

Už v pondělí hned po turnaji nás s Oceláři ale čekal souboj s Karlovými Vary v rámci ELH. Lukáš v Rusku odehrál všechna 3 utkání za 4 dny, a tak jsme jeho nasazení do pondělního zápasu i s ohledem na možné, potenciální zranění z únavy neuskutečnili. Také na Lukáše totiž čekala cesta do zámoří, kde by se měl připravovat se svým týmem Utica Comets, farmářským týmem týmu Vancouver Canucks. Nechtěli jsme proto riskovat jeho zranění, které by ho mohlo připravit třeba o zbytek sezony. Někteří extraligoví hráči všechny tři duely neodehráli, ale trenér reprezentačního týmu má plné právo na to si poskládat sestavu podle sebe. Možná bychom s Lukášem nějaký ten bod navíc proti Varům vybojovali, ale do risku jsme raději nešli.

Výsledkově však jsem s právě končícím rokem spokojený. Neskutečně si vážíme toho, kde se v tabulce ELH nacházíme. Držíme první místo, i když poslední výsledky nebyly optimální. Máme v tuto trochu problémy se sestavou, hlavně mezi útočníky. Někteří nám vypadli kvůli zranění, jiní zase jsou již v Kanadě. Je tu ale zase prostor pro nové tváře a možnost zkusit si něco nového. V tuto chvíli však nejsme příliš produktivní a všechny čtyři prohry byly z naší strany prakticky stejné. Neodehráli jsme špatné zápasy, ale dvakrát jsme prohráli po nájezdech a jednou 0:1. Hrajeme ale hokej proto, abychom vyhrávali v každém zápase a snad se rychle zpět na vítěznou vlnu vrátíme.

 

Jako trenér Ocelářů se mi v této sezóně povedl krásný milník.

 

Výhled do nového roku

V roce 2021 bych si ale především přál zklidnění současné situace. Abych si třeba nemusel každý večer pouštět večerní zprávy s tím, že se budu půl hodiny dívat na problémy s koronavirem. Přál bych si, aby se celosvětově našlo řešení situace a problémů, který nás trápí už několik měsíců. Abychom mohli zpět do normálního života, pohybovat se venku bez roušky. Musíme se přitom samozřejmě chovat zodpovědně, s úctou k druhým. Chci, abychom k sobě byli navzájem slušní a našli společnou cestu ven.

Z hlediska profesních cílů pro rok 2021 chci věřit a doufat, že v Třinci společně zabojujeme o co největší úspěch. Přál bych si, abychom hráli hokej dle našich představ a v každém zápase měli touhu a chuť zvítězit. Rád bych posunul své hráče na vyšší úroveň, třeba na úroveň reprezentačních hráčů, zdokonalil jejich dovednosti a pomohl jim v jejich hokejovém růstu. V českém hokeji obecně bych si zase přál zlepšení situace pro mladé hokejisty. Aby opět měli možnost hrát, aby vůbec mohli sportovat. Řada z nich totiž v současné době brány sportu opouští a věnuje se jiným věcem nebo oblastem a náš sport tím možná přichází o nové Jágry, Eliáše nebo Straky. Rád bych, aby český mládežnický hokej konečně našel cestu z díry a tmy, a lidé, kteří to mají na starosti, bojovali o adekvátní podmínky a prostředí pro výchovu nových talentů.

Alespoň po očku sleduji na probíhajícím turnaji i výkony české dvacítky. Viděl jsem tedy polovinu utkání se Švédskem, bohužel tu druhou, která se nám hrubě nepovedla. V takovém turnaji je ale potřeba správně zregenerovat a rychle přepnout na další zápas, což se nám naštěstí proti Rusku povedlo. Následné utkání proti týmu USA neskončilo dobře, odnesli jsme si z něj 7 golový příděl. Klíčový souboj pro tým ale přijde ve čtvrtfinále, kde snad po posledním utkání základní skupiny s týmem Rakouska budeme a věřím, že v utkání budou chtít uspět. Českému hokeji pochopitelně přeji do dalších let spoustu medailových úspěchů, ale jestli to bude hudba blízké přítomnosti nebo vzdálené budoucnosti, je nyní těžko odhadnutelnou otázkou, ale na nějakou medailovou nadílku v přítomnosti, to teď ale nevypadá.

 

Do nového roku však Vám všem přeji hodně zdraví, štěstí a mnoho pohody i osobních úspěchů a věřím, že se společně brzy zase setkáme na hokeji, třeba na některém z našich zápasů – Václav Varaďa