Zdravím vás milí fanoušci a čtenáři mého blogu. Rád bych dal dnešním článkem prostor pro vaše zajímavé otázky, které se na mých sociálních sítích objevily. Vaše podpora je velkou motivací pro moji každodenní práci v Třinci, a proto si moc vážím veškerého zájmu a doufám, že se dnes dozvíte zase něco nového! Ještě jednou děkuji a hezké čtení.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat jak připravujete (motivujete) hráče po mentální stránce, hlavně když jde o moc a hráčům to “nelepí”? Díky a hodně štěstí.
„Každý hráč je jiný. Někdo potřebuje informaci o své hře individuálně, někdo to potřebuje říct jen tak mezi řečí. Někdo to zase potřebuje formou pohovoru, kde jasně uvidí co dělá špatně. Někomu to nevadí a naopak si vše vyslechne před celým týmem. Psychika hraje ve výkonu sportovců velkou roli a u hokejistů to je nadstandardní. Řadíme se mezi ty, kteří používají hlavu často a mentální příprava zde probíhá i na individuální bázi. Je potřeba ale také neustále vypichovat i ty pozitivní věci a nezůstávat jen u těch negativních.“
Dobrý den, zajímalo by mě, jestli jako hráč a trenér dokážete ze střídačky detailně přečíst dění na ledě, nebo jste pak u videa překvapen, že šlo něco řešit jinak. Jako divák, který hokej sleduje na stadionu z „ptačí“ perspektivy nebo doma v televizi, si občas říkám, že jsou hráči slepí, když nevidí ty jasné kolmice a přihrávky za obránce, ale na druhou stranu jako bývalý aktivní sportovec vím, jak velký je rozdíl mezi tribunou a hřištěm samotným. Jak to máte Vy? A pomáhá Vám třeba v průběhu zápasu nějaký kouč, který sedí na tribuně? Děkuji a ať se Vám i týmu daří!
„V rámci celého zápasu mám oči na stopkách. Nemyslím si, že mi vypadne jediný souboj nebo jediný moment z utkání. Je to i pro mě psychický nápor. Je zde tlak, abych na něco nezapomněl nebo aby mi něco neušlo. Připravuji se na každé střídání svých hráčů. Ale mám kolem sebe i svůj realizační tým, se kterými spolupracujeme báječně. Já navíc mám i tu výhodu, že jsem na té úrovni sám hrál a vím, jak bych určité situace řešil jako hráč na ledě. Díky tomu mohu ty hráče posunou správným směrem. Jinak máme k dispozici i videokouče, propojeného s asistentem trenéra formou vysílačky, který dává dohromady záběry ze všech kamer a je pak schopen dodat informace a videopohled seshora. Zároveň máme také statistika, který sleduje a eviduje buly v obranném pásmu, ve středním pásmu i v útočné třetině, ale v první momentu vyhodnocuji každou situaci hlavně podle svého přesvědčení.“
Dobrý den Treňo, chci se zeptat kolik hodin před zápasem jezdíte do Werk Arény? Popřípadě co připravujete?
„Pokud máme domácí utkání v pět hodin, pak mají hráči sraz ve tři. Dvě hodiny, to je podle mě dostatek času na to být dostatečně připravený na zápas. Je tu dost prostoru na důkladné rozcvičení na zápas, a to i formou her mimo led jako fotbálku apod. Pro nás trenéry to je v zásadě podobné, byť v hale trávíme více času. Před utkáním navíc ještě dopoledne máme naplánované rozbruslení, kde si hráči osahávají led, dolaďují se přesilovky a po něm ještě následuje krátká porada směrem k soupeři. Po obědě pak následuje krátké volno a ve tři opět máme společný sraz. Jinak hráči tráví v tréninkovém režimu zhruba 3 až 4 hodiny denně, kdežto trenéři to mají tak jednou tolik. I když není hrací den, máme pořád co dělat. Snažíme se ale zároveň hlídat, aby i hráči při takovém nabitém programu, kdy se hraje téměř obden, měli alespoň jeden den volna. Osobně však nějaký ten den odpočinku také potřebuji.“
Jak udržujete hráče celých 60 minut v koncentraci v zápase, kdy máte náskok, jasně vedete a hrozí, že by hráči mohli to utkání trochu podcenit?
„Je obecně těžké tomu odolat. Pocit uspokojení je nedílnou součásti hráčské psychiky. Sám to znám třeba z dob, kdy jsem hrál tenis, vedl jsem 5:0 a v tu chvíli stačil moment, kdy se celé utkání zcela otočilo. V hokeji stačí jeden blbý gól a rázem se vezete. Musíme si uvědomit, že i hokejisté jsou obyčejní smrtelníci, kteří mají určitou psychiku a na ledě reagují na každou situaci. Můžete vést výrazně, ale jeden moment utkání to může zcela přetočit. Přijde velký obrat a nám se něco takového stalo v utkání s Pardubicemi. V zásadě jsme nakonec byli rádi za to, že jsme to utkání dovedli alespoň k jednomu bodu.“
Ahoj Vašku, chtěl by jsi jednou trénovat klub v NHL, popřípadě dělat asistenta, pokud by někdy přišla nabídka? Máš takové ambice? Díky a hodně štěstí s Třincem a hlavně zdraví!
„Mám na sedm let podepsanou smlouvu tady u nás v Třinci, čehož si nesmírně vážím. Důvěra je pro mě základním stavebním kamenem úspěchu. Samozřejmě je NHL jeden z mých velkých snů. Určitě se jedná o nejlepší soutěž na světě. Případnou nabídku bych musel ale zvažovat jednak s ohledem na rodinu, jednak také s ohledem na třinecký klub. Kdyby to přišlo, bylo by to těžké rozhodování.“
Dobrý den pane Varaďo. Jak vzpomínáte na své zážitky u Senators a je pravda, že vás po první brance ostříhali kluci do hola tak, jak popisuje Dominik Hašek v knize Příběhy z hokejové branky?
„Abych se přiznal, tak na to si vůbec nevzpomínám. Pamatuji si jen na to, že jsem nějaký čas chodil s holou hlavou a ani mi nic neříká, že by o tom psal Dominik ve své knížce, která mne „minula“. Každopádně u Sabres jsme měli po finálové účasti v následujících sezonách herní výpadky. Naše hra neodpovídala tomu, kde bychom chtěli a měli být, navíc po odchodu Dominika to bylo těžké. Cítil jsem, že mám v týmu silnou pozici, ale díry po odchodech klíčových hráčů nebyly zaceleny podpisy nových hráčů, což mě hodně mrzelo. Po tradu do Ottawy jsem ale hokejově ožil. Tým o mě neskutečně stál a projevovalo se to i na mých výkonech. Hrál jsem s Radkem Bonkem a Marianem Hossou v útočné trojici, hokej mě znovu bavil a nabíjel energií, cítil jsem se opravdu dobře.“
Mrzí vás, že jste se ve své nejslavnější éře nikdy nepodíval na olympijský turnaj?
„V roce 1998 jsem vlastně teprve začínal hrát NHL. Navíc u nás byla zlatá generace hráčů a pro mě bylo tehdy něco nepředstavitelného, abych se do týmu dostal. O čtyři roky později v Salt Lake City jsem měl pro změnu problémy s kolenem a bylo mi jasné, že tam nejde jen tak poslat hráče na vodě, který v podstatě nehraje. Ale zpětně mě mrzí, že jsem se žádné olympiády nezúčastnil. Třeba ji ještě ale zažiji jako trenér 😊 “.
Já bych se rád zeptal, a je mi jasný, že znám nejspíš i odpověď. Jen se chci utvrdit, jestli je to pravda a vidíte to stejně….. Proč nemáme už ted tolik střeleckých talentů, jako ostatní? Finové, Švédové a spol. Proč netrefujeme branku, jako dříve? Jako Hemský, Hejduk, Ručínský? Proč potřebujeme na 2 branky 50 střel?
„Je to věc, která odráží současnou kvalitu našich hráčů i hokeje samotného, samozřejmě jsou výjimky, ale my jich máme hrozně poskromnu. V tom je přesně rozdíl mezi naším současným hokejem a tím, který se hraje v Kanadě, Rusku nebo ve Švédsku. V tomto ohledu musíme jednoznačně nejvíce přidat a zároveň se snažit dohnat deficit. Nepůjde to ale nastartovat jenom tak. Nerodí se nám tu každý den výjimeční hráči. V této oblasti hodně pokulháváme a možná ještě pár let potrvá než se k těm nejlepším aspoň přiblížíme, ale budou se muset reorganizovat v česku hokejové soutěže, zvýšit konkurence v klubech a snížit počty účastníků dorosteneckých a juniorských soutěží – prostě vytvořit kvalitní hokejové prostředí pro adekvátní vývoj hráčů, kteří budou moci jednou táhnout náš národní tým.“
Dobrý den, mě by od Vás zajímalo, jaké tři hodnoty považujete ve společnosti za nejdůležitější a chtěl byste, aby je všichni naplňovali? A abych se dotkl i sportu a Vás přímo, tak se zeptám, jestli si občas zavzpomínáte na úspěšné a radostné momenty z aktivní kariéry a spokojeně se u toho pousmějete, nebo se přidáte k tomu, že si na tohle nepotrpíte, jak to od sportovců převážně slyšíme? Přeji Vám mnoho dalších úspěchů a poctivé práce. Hezký večer.
„Za hlavní lidskou hodnotu považuji ve svém životě jednoznačně rodinu. Je to pro mě neskutečný hnací motor a mám ji na prvním místě. Dále bych určitě vypíchl dobrosrdečnost, která u některých z nás schází a to se pak promítá do mnoha životních situací. No a pak tu jsou hodnoty, jaké například představovala Sametová revoluce. Byl tu hlad a vůle po změně. Někdy právě toto nebo skutečnost být odvážný a vytrvalý postrádám i u našich sportovců. Česká povaha neustále velí k tomu spoustu věcí očůrávat nebo šidit. To mě strašně drásá a možná je to i jedna z příčin, proč se nám poslední dobou tolik nevedlo. A jestli si vzpomenu na svou kariéru? Sám od sebe asi ne, ale pokud se potkám s některými spoluhráči z AHL nebo z NHL, tak ano. Je příjemné si čas od času vzpomenout na to, jak to bylo pěkné období, které ale někdy přinášelo také pády. Řekneme si, tehdy a tehdy to bylo takhle a společně vzpomínáme.“
Dobrý den. Jakých šest hráčů (brankář, dva obránci, tři útočníci) považujete v české extralize mimo vlastního týmu za nejlepší?
„To je pro mě poměrně těžká otázka. Jsou tam samozřejmě hodně zajímaví hráči, mezi nimiž bych chtěl jmenovat třeba Radana Lence nebo Milana Gulaše, je jich více, které bych si dokázal představit ve svém týmu. Ale stejně tak velmi dobré hokejisty máme i u nás v Ocelářích a naším cílem je, abychom s nimi pracovali na maximum a naši hráči se těmto hráčům v jejich hokejových kariérách snažili vyrovnat nebo je i dokonce předčit 😊.“
Venco ahoj a moc tě pozdravuji. Asi bych začal tím, že jako malý kluk jsem tě sledoval v NHL u Sabres, pak jsi hrál u nás ve Vítkách a i chviličku v mém oblíbeném Davosu a moc děkuji za hezké vzpomínky. Trenérská kariéra ti jde skvěle, hrozně moc ti fandím i jako velký rival, ale nedá mi to prostě se rád dívám na třinecký hokej a na tvoji práci. A můj dotaz zní jak se z takové dříče stane ještě lepší trenér pod tlakem jako je v Třinci? A taky by mě zajímalo co se stalo za zavřenými dveřmi po MSJ předpokládám, že jsi se ozval proti systému plné korupce,šikany atd. v naší mládeži….Moc ti děkuji a přeji jen to nejlepší.
„Je to zkrátka Třinec. Tady ze sebe musíte vymačkat maximum a totéž vyžaduji i od hráčů samotných. Vždycky po nich požaduji chuť, vůli a hlad vyhrávat. Cítím, že jsem to měl jako hráč v sobě a požaduji, aby to měli i hráči samotní taky. Každý se proti nám chce vytáhnout a je velmi důležité dodržovat pracovní morálku a být pokaždé maximálně soustředěn. A k druhé otázce. Nevím, jestli ten šampionát mohl dopadnout lépe. Situace s Litoměřicemi byla taková, že to moc nefungovalo. Nebylo tu dobré vytížení hráčů. Stávalo se například, že jejich mateřský extraligový klub je poslal do Litoměřic s tím, aby se zde rozehráli, pak ale přišlo drobné zranění a ještě ten den si je třeba daný klub stahoval zpátky. Mělo zde jít především o vývoj daného hráče a k tomu nakonec třeba v daných situacích nedošlo.“
Chystá se nějaká rozlučka s Jirkou Polanským?
„Určitě ano. Zatím čekáme na to, až budou moci na zimní stadion přijít i naši fanoušci. Bude to pro Jirku nepochybně velkolepá show. Mělo by to proběhnout se zástupci klubů i města a všichni by měli vzdát Jirkovi hold za to, co pro klub udělal. Jen co to bude možné a dohodne se termín, něco takového stoprocentně přijde, věřím tomu.“
Venco jsem Tvůj obdivovatel a fanoušek. Zajímala by mně věc kolem Arona ,,8″ ?Jakto, že nehrál poslední dva zápasy? Někdo mi psal, že je zraněný. Nevím, co na tom pravda?
„Na Arona a jeho návrat se pochopitelně všichni těšíme. Každopádně nyní se potýká se zraněním v dolní části těla, je po operaci a to ho omezí na dva až tři měsíce. Těšíme se, až se opět vrátí do sestavy, každopádně teď podstoupil nevyhnutelnou operaci a musí regenerovat. Věříme ale, že se brzy dostane zpátky do sestavy a formy, kde jeho výkony budou konstantně velmi dobré.“
Jak krotíte své emoce po zápase? Určitě to bývá velmi náročné během zápasu a ono to jde dokonce i na vás vidět v televizi, že to je emoční horská dráha. Moc vás v tomhle obdivuji, protože já to prožívám už jen jako fanoušek u televizní obrazovky, narozdíl od střídačky a to ještě jako trenér. Jinak jak se připravujete na Vánoce?
„Emoce se snažím držet pod pokličkou. Vnímám, že jsou však situace během utkání, kdy je potřeba zvýšit hlas a hráčům předat info, které jim pomůže v jejich výkonu. Spousty situací vnášejí do hry svými posouzeními rozhodčí. Snažím se objektivně reagovat, i když to je občas těžké, pokud cítím křivdu a vnímám, že daná situace a vyloučení může mít negativní vliv na konečný stav utkání. Hráči potřebují cítit, že v utkání nejsou sami, že trenér bojuje i za ně. Jako hráč, jsem přesně od svého trenéra toto vyhledával, potřeboval a cítil, že poté pro to, aby se vyhrálo, udělám absolutní vše. A k vaší druhé otázce, doma již máme skoro vše připraveno na vánoční svátky. Cukroví a perníčky napečeny, během zítřka budeme s manželkou a dětmi zdobit stromeček, užijeme si rodinné pohody a volna, které jsme všichni vyhlíželi.“
A vám stejnou Vánoční pohodu přeji také! Snad se již brzy všichni potkáme na stadionech a společně zažijeme atmosféru jako předtím.
