Aktuálního pohledu na extraligovou tabulku si ohromně vážím. Stejně tak, jako si cením našich výsledků. Do každého utkání však jdeme s pokorou a přál bych si, abychom měli neustále chuť vyhrávat. Každý se na nás snaží připravit, vytáhnout a pro kluky není vždy snadné udržet v utkáních hlavu a jet pořád na plné pecky.
Program máme skutečně nabitý. Hrajeme prakticky tři až 4 zápasy týdně, protože jsme společně s Kometou Brno měli před restartem sezony ze všech týmů nejméně odehraných utkání. V soutěži nedošlo k úpravě zápasů, zůstává jich pořád 52 a někam se zkrátka ty dohrávané duely umístit musí. Běžný nápor v sezoně je někde okolo osmi až devíti zápasů měsíčně, teď jich máme okolo dvanácti až třinácti.
Trénuje se dobrovolně
Aby si hráči fyzicky, ale zejména psychicky odpočinuli, tak mezi utkáními „prakticky“ netrénujeme. Vzhledem k tomu, že se nám i daří herně a výsledkově, řešíme to ve dnech volna formou dobrovolných tréninků podle toho, kdo jak co potřebuje. Někdo se jenom tak lehce zpotí a po pětadvaceti minutách jde z ledu, jiný se jde zase vyjezdit do posilovny na kolo. To si ale můžeme dovolit i vzhledem k tomu, jak se nám aktuálně daří. Kdybychom prohrávali, museli bychom na trénincích na věcech, které nám až tak nešly, pracovat a vracet se k nim formou video-meetingů. Ve sportu je obecně jen otázkou času, kdy přijde nějaké slabší období. Až přijde, je naším úkolem ho limitovat na nejkratší možné období, vrátit se na vítěznou notu.
Pro nás je navíc situace horší vzhledem k naší geografické poloze. Na zápasy často jezdíme předem a také se z nich pozdě vracíme. Já jako trenér pak musím hlídat i to, kolik času vlastně v autobuse strávíme a jestli pak mají hráči dostatečný regenerační režim. Musím zajistit, aby na zápas byli dostatečně připraveni, mentálně. Je potřeba v nich opět vzbudit chuť vyhrát další utkání, což zejména v této situaci není vždy snadný úkol, i když vím, že jen to nestačí, záleží hlavně na klucích samotných, jak moc to chtějí – vyhrávat.
Rychlý sled zápasů znamená riziko i z hlediska potenciálních zranění. Hrajeme prakticky každý druhý den a u některých našich hráčů se již určité problémy začínají kumulovat. Většinou se sice jedná o drobnější svalové problémy, ale sem tam je potřeba doplnit sestavu i o kluky, kteří ještě třeba tolik nehráli. Díky tomu si můžeme některé hráče pošetřit na další zápasy. Jsme za to rádi, ale při takovém objemu utkání se zkrátka podobným problémům nevyhnete, můžete být trénovaný jak chcete.
Hokej bez diváků? Smutný
Strašně nás mrzí, že nemůžeme hrát před diváky. Obecně se říká, že sport, a u hokeje to platí obzvláště, se hraje pro lidi. Jsou nepochybně šestým hráčem na ledě. Hráčům jejich hlasivky pomáhají a dokáží je nabudit ještě o level výše. Vkládají do hry emoce, na což hokejisté reagují. Pro kluky je smutný i fakt, že v hledišti nemohou mít ani své rodiny nebo fanoušky sobě blízké. Osobně bych si moc přál, a zřejmě nejsem jediný, aby zase diváci mohli na tribuny. Aby mohli vidět hvězdy extraligy, ale i náš tým. Jejich očekávání jsou pochopitelně velká. Sledují, kdy se opatření rozvolní a brány stadionů se konečně otevřou, aby mohli na svou milovanou zábavu. Mají často dopředu koupené permanentní vstupenky a jsou na tom biti nejvíce. Z toho mi je hodně smutno.
I z těchto důvodů je nesmírně důležité pracovat s kluky na denní bázi i po psychické stránce. Snažíme se je společně neustále nabádat ke správným návykům a týmovému duchu. Před několika zápasy jsme například měli situaci, kdy jsme dostávali gól v první minutě. Pak jsme hráli se Spartou a klukům jsme těsně před utkáním vštěpovali do hlav, že je důležité pohlídat si úvod. Všichni samozřejmě vědí, jaké to je vstřelit první branku. Hraje se vám pak daleko lépe a uvolněněji. Šup, přišla první minuta a my zase prohrávali 0:1. Někdy jsem zase upozorňoval na přednosti nějakého soupeřova hráče a on nám hned v zápase loupnul dva fíky 😊 . Jako trenér jsem si v tu chvíli říkal: „Ty jo, já už jim snad nemůžu ani nic říct.“ (😊). Možná už je na to příště raději upozorňovat nebudu, abych to nepřivolával. Zatím je to pro nás úsměvné, protože se nám daří podobné zápasy otáčet, ale do budoucna takto nemusíme každý zápas zachránit.
Právě faktu, jak dokážeme otáčet některá utkání, si jako trenér nesmírně vážím. Věřím, že jsme dobrá skupina psychicky odolných hráčů, kteří jsou velmi dobří charakterově a mají navíc velkou škálu individuálních dovedností. Dohromady tak skládají puzzle týmu, který chce neustále vítězit. A to je přesně to, co od našich s kolegy vyžadujeme! Cokoliv jsem já v životě hrál, vždy jsem měl jediný cíl – vyhrát! A já navíc nyní vnímám, že tomu už i kluci věří a berou to za své.
24. kolo proti Litívnovu a obrat z 0:1
Oni všichni dobře vědí, jaká v nich dřímá síla. Chtějí to prodat na ledě. Jsou samozřejmě i slabší večery, kdy nám to tolik nejde a může do toho třeba vstupovat i širší škála faktorů, jako například zranění, únava nebo nějaké osobní problémy, ale já mám přesvědčení a věřím tomu, že moji hráči nebudou chtít dát soupeři ani metr ledu a udělají vše pro vítězství našeho týmu. Je zkrátka důležité s nimi před i po zápasech, komunikovat a pracovat s nastavením jejich hlavy.
Zápas „ Strašák „
Ne všechny zápasy v poslední době se nám ale podařily. Dá se říci, že ještě dodnes mě štve porážka v Pardubicích. Byl to duel, v němž jsme vedli o tři branky a ještě ke všemu po dvou třetinách! V kabině jsme přitom kluky nabádali, že domácí, s novými trenéry v zádech, to určitě nezabalí a porvou se ještě ve třetí třetině o výsledek. Pak jsme přišli na led, inkasovali 2 branky a rázem jsme vedli už jen 6:5. Viděl jsem, jak se naši hráči snaží, jak chtějí, ale už to prostě nejde. Byli jsme v křeči. Soupeř nakonec v závěru vyrovnal a v prodloužení nás dorazil.
Taková porážka mě vždy štve především vzhledem k průběhu zápasu. Jsou i dny, kdy nám utkání nevyjde, nebo dostaneme nářez a řeknu si, že to se prostě někdy stane. Druhý tým zkrátka hrál výborně a naším úkolem je na to rychle zapomenout a připravit se na další zápas. Ale tohle je jiné. V tom zápase v Pardubicích jsme vedli a vítězství soupeři de facto přenechali! V jednom z prvních zápasů po restartu jsme vedli doma 3:0 nad Kometou a nakonec byli rádi za vítězství 4:3 po prodloužení. I tady jsme bod jednoznačně ztratili. Byly to zápasy, kdy jsme dominovali, hráli jsme si svoje a to je to, co mě na tom nejvíce trápí.
Jsem moc rád za to, že máme ve formě oba brankáře. Samozřejmě, kluci před nimi dobře pracují v defenzivě a dokáži spoustu střel zablokovat, ale mám z našich gólmanů radost. Vzhledem k silně nabitému rozpisu utkání je pro ně nereálné, aby tu várku utkání odchytali v jednom. S kolegy pochopitelně reagujeme i na to, s kým hrajeme. Například Jakub Štěpánek odchytal dva zápasy, zaznamenal dokonce i nulu, a tak jsme mu dali důvěru i pro následující utkání, vrátil nám ji skvělými výkony. Pak se nám ale při tréninku zranil, brankáře jsme opět prostřídali. O tom, kdo bude chytat, se rozhodujeme vždy až den před zápasem.
Hokej před koronavirem a po restartu bez diváků? Za mě je to stále stejný sport. Hraje se bez diváků, takže to určitě nemá takovou atmosféru, ale podstata hokeje zůstala stejná. Úroveň mi připadá identická stejně jako v minulých letech. Je to hra chyb a náš tým jich naštěstí aktuálně moc nedělá, čehož si neskutečně vážím. Hrajeme i systémově velice slušně, dodržujeme věci, které jsou pro vítězství zapotřebí. I proto z většiny utkání odcházíme vítězně.
Při pohledu na jiné zápasy letošní ELH mě zatím určitě příjemně překvapuje tým Karlových Varů. Sice jsme proti nim zatím dvakrát v této sezoně uspěli, ale proto to neříkám. Líbí se mi jejich projev, neboť hrají velmi rychlý hokej. Ostatně, mají i náročného trenéra, který od nich vždy očekává maximum a bylo pro nás velmi těžké tam uspět. Je to rychlostně velmi dobře vybavené mužstvo a má potenciál se neustále zlepšovat.
Jako trenér se každopádně snažím vyhrávat každé utkání. Nefunguje to tak, že přijde nějaký zápas, který si můžete dovolit jen tak odbruslit s tím, že si jdete jen zahrát, protože máte nahráno z předchozí doby. To u mě neexistuje! Musíte chtít vyhrát. Snažím se v tomto směru na kluky trenérsky působit. Jsou pochopitelně zápasy, kdy je výsledek dobrý, ale hra nic moc. A platí to i opačně. Ale do hlav hráčům cpu, aby přistupovali ke každému utkání tak, že ho prostě vyhrají. Může jim to jedině pomoci.
Moto : „ Jak trénuješ, tak i hraješ“ .. je pro mě v trénování svaté 😊
Nelogická opatření
Corona – virus je tu pořád s námi, i když většina našeho kádru už nemoc prodělala. Ti, co byli doposud negativní, tak musí chodit prakticky nonstop na testy. V týdnech, kdy hrajeme třikrát musí jít na test dvakrát, a když hrajeme dvakrát, tak se musí testovat třikrát týdně. V našem týmu to podstupuje zhruba 4-5 hráčů a 2-3 členové realizačního týmu. Ti, co byli pozitivní, zase mají od data nákazy tři měsíce klid. Snad by se to ale mohlo vše změnit s příchodem antigenních testů a možná se nám časem poštěstí, že už v blízké budoucnosti takto testováni být nebudeme muset.
Co mi ale strašně vadí, je nošení roušek pro nás trenéry na střídačce. Jsem s týmem prakticky denně, nemoc jsem prodělal a musím mít na střídačce roušku. To je pro mě holý nesmysl. Povolily se navíc tréninky dětí, kteří zase musí mít pod svým košíkem roušku. Dovedete si to představit? Nebo to, jak se cítí mladý brankář, který má na sobě těžkou helmu, nebo brankářskou masku a ještě navíc musí dýchat přes roušku? To je absurdní a nesmyslné…vždyť jde o zdraví našich mladých sportovců, budoucích Jágrů a Eliášů.
