Třinečtí Oceláři měli v letošní sezóně krásně našlápnuto k obhajobě loňského extraligového titulu, jenže pak přišel 12. březen 2020 a plošné vyhlášení nouzového stavu. O den později už ledová plocha třineckého stadionu zela prázdnotou. Co se dělo s českým hokejem v průběhu karantény a jaké jsou vyhlídky do budoucna?
Asie je moc daleko… nebo není?
První zprávy o Covid-19 jsem postřehl někdy po novém roce. Popravdě jsem jim moc pozornosti nevěnoval, vůbec jsem si nepřipouštěl možnost, že by se virová epidemie rozšířila až k nám. Soustředil jsem se hlavně na tým, na končící sezónu a co nejlepší vstup do play-off. Jenže v únoru zpráv o šíření koronaviru přibývalo a začalo mi docházet, že se ani Česko nevyhne jistým opatřením. Bezprostředně po vyhlášení karantény jsem řešil hlavně to, aby se někteří z mých hráčů dostali v pořádku domů ke svým rodinám v zahraničí, aby byli zdraví a psychicky v pohodě.
Lední hokej bez ledu
Spousta lidí se ptala, jak se trénuje lední hokej bez ledu. Odpověď vás možná překvapí: víc než dobře! Z pohledu trenéra jsem první dny po zrušení všech společných tréninků vymýšlel agendu letní přípravy, která je pro lední hokej klíčová. Společně s kondičním trenérem jsme zvažovali různé varianty. Nakonec jsme se rozhodli projevit hráčům důvěru a dát jim volnější ruku. Pro každého jsme vytvořili pětitýdenní plán individuální přípravy a nechali hráče připravovat se v domácím prostředí.
Klíčové pro nás bylo neohrožovat hráče zbytečnými setkáními a neporušovat vládní nařízení. Proto jsme si hráče hned zkraje pozvali ve skupinkách po šesti, abychom důkladně otestovali jejich aktuální úroveň připravenosti. Jako způsob testování celkové kondice jsme zvolili beep test, který formou intervalového běhu testuje vytrvalostní schopnosti sportovce a z fyziologického hlediska indikuje jeho maximální aerobní možnosti. Ve druhé části interního testování pak kluci odhazovali 5kg medicinbal ze sedu, absolvovali skok z místa, člunkový běh 4×10 m, zvedali svou vlastní váhu na bench pressu, dělali přítahy na hrazdě nebo kliky na bradlech.
Každý sám za sebe
Po úvodním testování dostali hráči individuální tréninkové plány sestavené tak, aby během pětitýdenní první fáze začali nabírat na objemu a maximalizovali svou sílu. Individuálně letos trénovali všichni včetně hráčů, kteří mají ve smlouvách skupinovou přípravu. Od pondělí do pátku měl každý sedm tréninků (v úterý a ve čtvrtek dvoufázově), které zahrnovaly silovou a kondiční část. Výsledky kondiční části nám kluci každý den posílali (pro tyto účely používáme vybavení od značky Polar), abychom měli přehled a mohli sledovat průběh a zlepšení v úvodních pěti týdnech.
Silová část tréninku probíhá často formou kruhového tréninku. Velká část hráčů má doma své vlastní posilovací vybavení, ale k dispozici měli i vybavení naší klubové posilovny, ze které si mohli nechat dovézt třeba medicinbaly, kettlebelly, jednoruční činky, balanční podložky, bosu nebo i pevná spinningová kola.
Jak trénuješ, tak hraješ
Například v NHL je individuální letní příprava naprosto běžnou záležitostí. Hráč dostane na začátku přípravy tréninkové plány, a potom trénuje s vlastními kondičními trenéry. Sám je zodpovědný za to, že na kemp nastoupí ve skvělé formě, že je perfektně připravený a vypadá jako sportovec a ne jako lodní kuchař (omluva všem štíhlým lodním kuchařům ;-). Jestli je hráč dobře připravený, zjistí trenér během prvního tréninku. A pokud je pomalý a místo kondice má nadváhu, nikdo se s ním nemaže. Klub mu okamžitě stanoví postih a takové tréninkové dávky, aby se dostal zpátky do formy a tréninkového rytmu.
Ale zpátky do Třince — ačkoliv jsme už koncem dubna mohli v omezeném počtu trénovat na ledě, této možnosti jsem nevyužil. Jako trenér nejsem totiž velkým příznivcem bruslení v průběhu letní přípravy. Na led se po skončení letní přípravy vrací hráči až koncem července, takže na nacvičování dovedností a taktiky je ještě čas. Snažím se a přeji si, aby si kluci od ledu oddechli, nabrali hmotu, načerpali sílu a v srpnu se těšili na led, vraceli se hladoví po hře a plní elánu.
Zdali i mí třinečtí Oceláři přistupovali k individuální přípravě poctivě, se brzy ukáže. Jsem nicméně velmi optimistický, protože některé kluky potkávám a už teď na nich jde vidět, že makají a přípravu rozhodně neflákají.
Na skok domácím učitelem
Zatímco zimní stadion odpočíval v průběhu nucené přestávky, naše domácnost se proměnila ve školu. Mám dvě dcery, obě školou povinné, takže jsem byl kromě trenéra najednou i učitelem českého jazyka, vlastivědy, přírodovědy nebo matematiky. Měsíc „doma s dětmi“ jsem si maximálně užil, zároveň však smekám před všemi učiteli, kteří denně korigují ne dvě, ale dvacet nebo třicet dětí zároveň.
Co se týká našich rodinných plánů na léto, chtěli bychom vyrazit s rodinou a přáteli někam po České republice. Nikdy nevím, kdy sezóna skončí, každý rok si ovšem přeju hrát až do posledního možného utkání v play-off 🙂 Proto řešíme dovolené opravdu ze dne na den. Uvidíme, jestli se letos podíváme i k moři, nebo se s některými z vás potkáme třeba v Kopřivnici ☺
Hokej za zvuků absolutního ticha
Nejen hokejem rezonuje v souvislosti s pandemií otázka, zdali nás v budoucnu nečeká z důvodu bezpečnostních opatření hokej bez diváků. Sám za sebe si to neumím představit. Diváci ke sportu patří, vytvářejí na stadionech atmosféru, ženou sportovce za lepšími výkony.
Hrát v tichu? Pro mě v současné chvíli nepředstavitelné. Už jen to, že bych za kluky nemohl přijít do šatny probrat rychle taktiku, povzbudit je a motivovat, je nemyslitelné. Na úvodních zápasech fotbalové ligy bylo krásně vidět, jak nekomfortní je celá situace pro hráče i trenéry. Nezbývá proto než doufat, že bude situace příznivější a my se na podzim vrátíme na led v plné síle – bok po boku s diváky, bez kterých by to nebylo ono.
