Jaké jsou mé plány do budoucna, kdo je můj trenérský vzor či kde beru inspiraci pro tréninky. To je jen málá ukázka z věcí, které vás zajímaly, na které jste se mě ptali. V novém článku, který jste svými otázkami pomáhali utvářet, tak na všechny tyto a mnohé další otázky odpovídám.
Kolik dní v týdnu se věnujete přípravě taktiky a skládání jednotlivých pětek (jestli to u vás doma někdy vypadá jako ve filmu Hojekový zázrak).
Odpověď vás asi nepřekvapí. Hokeji věnuji v podstatě celých sedm dní v týdnu. Neustále je co řešit, nad čím přemýšlet, na co se připravovat nebo co s týmem individuálně komunikovat. Předzápasovou taktiku probíráme zhruba dva dny do utkání, abychom mohli do tréninku zařadit systémové věci pro utkání. Složení jednotlivých pětek hráčům oznamujeme většinou den před zápasem. Během utkání se situace samozřejmě mění a na to musí trenér reagovat.
Máte nějaký trenérský vzor?
Trenérský vzorem je pro mě určitě Scotty Bowman, Lindy Ruff a John Tortorella. Z každého trenéra, který mě během mé kariéry trénoval, jsem si vždy vzal to nejužitečnější, a také jsem si díky tomu uvědomil, co je pro tým a hokejovou organizaci nejlepší.
Můj první trenér Lindy Ruff mi dal šanci v NHL v týmu Buffala Sabres. Vzájemně jsme se respektovali, byl tvrdý, férový a jednal s hráči na rovinu. Jako hráči v týmu Sabres jsme věřili, že spolupráce s ním nás vede cestou týmového úspěchu.
John Tortorella byl můj první trenér po přechodu z juniorského do dospělého hokeje. Myslel jsem si, že jsem po úspěšných juniorských sezonách, hlavně po stránce získání kanadských bodů, připraven na dospělý hokej, ale on mi ukázal, že mě čeká ještě dlouhá cesta stát se regulérním hráčem NHL. Posouval mé hranice a učil mě pokory k defenzivní straně herního projevu, která mi scházela.
Z obou čišela velikánská touha a vůle. Snažili se ze svých hráčů udělat válečníky a posouvat jejich limity na ledě. V určitých chvílích jsem některé jejich trenérské metody jako hráč vnímal možná malinko jinak, ale teď s odstupem času jako trenér vzpomínám na prožité pozitivní i negativní okamžiky a beru si z nich střípky, které vkládám mezi můj tým a mé hráče.
Jak by vypadala Vaše ideální první pětka, kdybyste mohl ukázat na jakéhokoliv aktivního českého hráče mimo NHL?
Andrej Nestrašil – Jan Kovář – Dmitrij Jaškin – David Musil + Jakub Krejčík a Šimon Hrubec. Každý z těchto hráčů má specifické schopnosti, a proto věřím, že by se dobře doplňovali a tvořili velice silnou lajnu.
Jak vypadá váš osobní život? Rodina, relaxace, oblíbený pokrm, hudba a podobně.
Rodinný život je pro mě velmi důležitý. Mám milující manželku a dvě šikovné dcery. Bez jejich podpory bych nedokázal fungovat ani v práci. Když netrávím čas s nimi, relaxuji poslechem hudby, čtením knih nebo u dobrého filmu. Co se týče jídla, tak si velmi rád dám kuře na paprice, poctivou gulášovou polévku nebo třeba sushi. Ve své Restauraci Můj Svět v Kopřivnici, odkud také pocházím, vím, z čeho a jak naši skvělí kuchaři vaří. Z hudby si poslechnu vše od country až po heavy metal, nebo cokoliv podle aktuální nálady.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Spojil jsem svou budoucnost s týmem HC Oceláři Třinec a věřím, že mě naše společná cesta bude naplňovat dalších spoustu let.
Kde berete inspiraci pro tréninky?
Čerpám hlavně ze svých hráčských zkušeností a prožitých sezón u ledu. Tréninky šiju na míru podle aktuální formy a kondice týmu nebo dle herního plánu napříč sezónou. Jezdím také na stáže do NHL, kde jsem v pravidelném kontaktu se svými bývalými trenéry a spoluhráči. Spousta z nich u hokeje tak jako já zůstala, sami trénují a hokej je nadále naplňuje. Vyměňujeme si tréninkové materiály a konzultujeme hokejové dění ve světě. Mým cílem je sebe i svůj tým neustále posouvat vpřed.
O kolik zubů jste přišel při hokeji?
Za ty roky jsem při hře mnohokrát přišel nejen o části zubů, ale taky i celé . Sám jsem tomu občas přihrál do karet, protože jsem neuměl během utkání dýchat s chráničem na zuby. Při jednom zápase v Extralize na Spartě, jsem při ataku přepadl přes soupeře (J. Řezníčka) a pak od něj ještě dostal krosček holí přímo do tváře. V tu chvíli jsem ucítil na jazyku rozdrcený zubní prach ze dvou zubů. Teď mi to přijde úsměvné, v danou chvíli jsem to ale viděl jinak a chtěl si to s ním vyřídit :-).
Má Třinec opravdu zázemí na úrovni NHL či se to jen říká z povinnosti?
V Třinci jsou skvělé podmínky pro hráče a jejich růst i zdokonalování dovedností. Posilovna, střelnice, regenerace a další vybavení máme na špičkové úrovni. Není to chválení, ale realita. Jako hráč i jako trenér chcete být v organizaci, kde si vás i vaší odvedené práce váží.
