Talent je nepochybně jedním ze základů špičkového hokejisty. Pokud však není poctivě rozvíjen a sám hráč na sobě nepracuje tak jak by měl, hlavně nad rámec klasického tréninkového vedení v klubu a týmu, může vyznít do ztracena. Zkrátka a dobře pouze talentem v dnešním moderním hokeji neprorazíte. A právě to bude námětem dnešního blogu.
Atributy jako morálka, charakter, pracovitost nebo pokora jsou vlastnostmi, které by měl každý špičkový hokejista automaticky mít. To se prostě nedá naučit. V rámci kolektivu, co většinou bývá zvykem v ostatních hokejově špičkových zemích, se po tréninku často zavelí trenérem nebo samotnými hráči, že se budou dělat nějaké věci navíc. Všichni v tu chvíli jdou, poctivě si vše navíc odpracují, nikdo neodmlouvá a neprudí. Primární věcí je to ale mít v sobě, mít to v sobě automaticky zakódováno a touha stát se špičkovým hokejistou každého hráče musí hnát. Cítit zkrátka tu potřebu udělat pro svůj výkon a kondici něco navíc, postupným vypilováváním a posouváním se neustále ve svém vývoji a dovednostech dopředu.
Důležitá je komunikace na ose trenér – hráč
Jak na tom pracovat? Určitě je jedním ze způsobů vzájemná komunikace s hráčem z očí do očí. Je to promluva, kdy by měl trenér danému hráči nebo kolektivu správně naznačit, že nepracuje v tréninku na sto procent. „Nejde na krev “ nebo něco nedělá dostatečně důsledně a takto se mu snažit otevřít oči do budoucna, aby byl ve svém přístupu k hokeji, morálce, tréninku a kompletnímu nastavení, daleko zodpovědnější a důslednější. V tomto bodě si možná někteří z vás myslí, že tato promluva „do duše“ se týká jen dětí nebo hráčů juniorského věku. Ale ne vždy je tomu tak, často je potřeba ji použít i v dospělém hokeji. K trenérskému řemeslu to jednoznačně patří. Pokud neděláte v tréninku nebo i při zápase věci na sto procent, nedostanete se nikdy na tu správnou kolej „hotového hráče“. Toto se dá také říct o práci trenéra, kde musíme trenéra vidět jít svým svěřencům příkladem a vzorem, v nastavení jeho oddanosti lednímu hokeji a pracovitosti, přípravy a nadšení do každodenní práce.
V zahraničí se v převážné většině maximální pracovitost bere jako nepostradatelná součást výbavy každého hráče. Talent je vždy pouze jednou věcí. Tou další je chování mimo led, dodržování životosprávy a správného jídelníčku, fyzická zdatnost, tréninková morálka, vášeň pro hru spojená s touhou po úspěchu. V osmnácti letech navzdory sebevětšímu talentu nemusíte vždy poznat, co se z kterého hráče vyklube. Do určité role totiž každý dorůstá až během následujících let.
Je pravdou, že v NHL všeobecně hráči dospívají trochu dříve. Často tady musíte více riskovat, vsadit na intuici. V českých končinách mládežnický draft není a jsou tady jen určité formy výběru, jako turnaje a dovednostní soustředění krajských výběrů ČR, takzvané VTM (Výchova Talentované Mládeže).
Já osobně jako trenér dávám výše uvedenému velkou váhu. O každém hráči chci znát přesně jeho vlastnosti a charakter tak, abych mu mohl přiřadit místo a tvarovat jej do správné role v týmu dle jeho předpokladů. Nechci pouze doplnit tým, ale chci u příchodu každého nového hráče zjistit, zda to má smysl a potvrdit si, jestli výběr hráče splňuje mé očekávání a vidím v něm potenciál, který on sám chce naplnit.
S přidáváním po tréninku to ale zase nesmíte přehánět
Jako trenér A týmu třineckých Ocelářů samozřejmě vnímám, kdo jak na tréninku pracuje. Po společné složce tréninku na ledě, hráčům vždy dáváme na ledě čas, na dopilování individuálních dovedností. Zaměřují se třeba na procvičování vhazování, střelby z první, techniky a práce s holí, vyjetí s kotoučem z rohů do zakončení, apod. Často sami řeknou například: „Trenére, pojďte mi prosím nahrávat, já si zkusím střelbu.“
Po tréninku si často přidávají hlavně ti, kteří potřebují dohnat fyzické manko a během tréninku se třeba zrovna tolik kondičních cvičení nedělá. Jen ve výjimečných situacích však k tomu musí své hráče dotlačit sám, většinou to od nich vychází samo od sebe a jsem za to hrozně rád, že mám pod sebou takovou partu profesionálů.
Myslím si, že v českém hokeji nám v globálu větší pracovitost a píle na tréninku chybí. Je to ale samozřejmě začarovaný kruh. Záleží hodně i na trenérech, přístupu rodičů, tréninkových podmínkách a nastavení v organizacích. Tím ale nechci říci, že se nám aktuálně nerodí šikovní nebo pracovití a dobře nastavení hráči. Těch máme podle mě stále dost, akorát se nám to z nich v posledních letech nedaří dostat tak, abychom sbírali na mezinárodní scéně lepší výsledky. Přitom mám dojem, že často nechybí zas až tak moc, hlavně v kategoriích U16 a U17, aby tomu bylo jinak.
Na druhou stranu přidávat si po každém tréninku také není úplně optimální. Jako aktivní hráč, i u mě byly dny, kdy jsem se cítil, že toho mám plné kecky. Radši jsem se šel vyšlapat na kole nebo se protáhnout a celkově se nezatavoval. Když jsem naopak cítil já nebo můj trenér, že má hra není optimální, mám tam rezervy, můžu a vím, že mohu hrát daleko lépe, tak jsem tyto situace a rozpoložení řešil. Volného prostoru po tréninku se snažil co nejvíce využít pro zlepšení své hry.
Myslím si, že je obecně velmi důležité důvěřovat svému trenérovi a nebýt vůči němu za každou cenu v opozici. Že třeba něco dělá trenér naschvál, že jsme třeba kvůli němu uražení. Tak to není. Každý hráč by to měl cítit sám a sám by měl mít potřebu na sobě pracovat. Žádný trenér nechce srážet svého hráče níž a níž, protože by se mu to mohlo v zápase zle vymstít. Trenér je tady primárně od toho, aby hráče podržel, pomohl mu se zlepšit a plně naplnit svůj hráčský potenciál. Obecně se však často bojuje mezi nastavením daného hráče a tím, co od něj vlastně trenér očekává a jak se ho snaží tvarovat, učit naplnit svůj potenciál, pilovat jeho silné nebo slabé stránky. Někdy je tato hranice velmi tenká a správné pochopení vztahu na ose trenér – hráč je mnohdy alfou a omegou úspěchu a vývoje hráče.
Někdo si hraje hry, někdo dělal 2000 dřepů
Hodně se teď hovořilo o padesátinách Jaromíra Jágra, který stále ještě hraje na Kladně extraligu. Je neskutečné, co má za sebou. Já už bych v jeho věku hrát nemohl a musím před ním smeknout. Je to zase ale o tom nastavení hlavy, všeho obětování pro hokej. Někdo druhý si vezme telefon a hraje si na něm hry, jiný si zase čte knížku a nebo se válí v posteli. Jarda si vzal svou lopatu a dělal tisíc dřepů za dvě hodiny a přitom to bral tak, že je to vlastně normální a měl by to dělat každý, pokud chce být skvělým hokejistou. A kdo to nedělá, prostě nebude tak dobrý a trénovaný jako on. Sklízí aktuálně ovoce své tvrdé práce a je neskutečné, jak kvalitně na svůj věk, stále na extraligové úrovni hraje. Svému týmu výkony hodně pomáhá a také díky němu stále Kladno bojuje o co nejlepší umístění v ELH.
Úkolem každého trenéra je zlepšit svého hráče do určité úrovně, která se přibližuje jeho potenciálu. Jsme si pochopitelně vědomi toho, že každý hokejista je svůj a každý má rád třeba něco jiného, co mu vyhovuje. Jak jsem říkal, moc si vážím toho, že u nás v Ocelářích nemusím nikoho k poctivé a tvrdé práci přemlouvat, ale záleží zde také na správném nastavení kostry týmu. Pokud si hráči dobře uvědomují své role v týmu, cítí se pak na ledě daleko lépe a prospívá to nakonec celému týmu.
Ještě než se s vámi, milými čtenáři našeho blogu, rozloučím, dovolte mi krátkou vsuvku k olympijskému slovenskému hokejovému týmu. Na olympijských hrách trefili přesně to správné nastavení. Měli kvalitní mix velmi dobrých a zkušených hráčů jako Cehlárik nebo Hrivík doplněných o mladé talenty, které třeba draft do NHL teprve čeká. Moc se mi na OH líbili, v turnaji postupně své výkony zvedali a jejich bronzová medaile za předvedenou hru, skvělou dávku bojovnosti a soudržnosti, je pro ně zaslouženým úspěchem.
Za tím stojí i kanadský trenér Craig Ramsay. Osobně ho sice neznám, co jsem o něm slyšel z dob, kdy ještě trénoval týmy v NHL, tak je to férový, hodný pán ošlehaný zkušenostmi z NHL a myslím si, že přesně to dostatečně prodal i ve slovenském nároďáku, kde našel s hráči společnou řeč. Myslím si, že mu to tam i sedlo. Uvidíme, jestli to byl jen jeden turnaj, protože musíme na rovinu zase říci, že je na Slovensku v pozici hlavního trenéra už celkem dlouho (5let). Nebo to teď může být takový odrazový můstek i pro další úspěchy, které mohu přijít v budoucnu. Nicméně Craig Ramsay je nepochybně poctivý, zkušený trenér, který má rád rychlý hokej a slovenský hokej určitě posunul zase o kus dál.
Tolik tedy mé další zamyšlení, přeji vám příjemný závěr zimního období a věřím, že stejně jako my se už i vy těšíte na blížící se začátek play-off. Mějte se krásně a zůstaňte zdraví a v pohodě.
