Do svého konce už dospěla také i další sezona nejlepší ligy světa, tedy NHL. Finále obstarala, dle očekávání, Tampa Bay Lighting, jejímž soupeřem byli hokejisté Montrealu Canadiens, kteří byli ve finále o Stanley Cup, překvapením.
Tampa Bay se poslední sezony prezentuje velmi dobrým hokejem. Ve svém středu mají opravdu skvělé hráče a obrovskou sílu v útoku. Navíc disponují výborným brankářem Andrejem Vasilevským. Musím přiznat, že když jsem viděl jeho společnou fotku s brankářem Montrealu Careyem Pricem, bylo vidět, jak je obrovský a jeho velikost byla patrná i v jeho výkonech, které v důležitých bitvách předváděl. Celkově je mužstvo Tampy složeno velmi dobře, což prokazují už několik posledních sezon. Rozhodně mě nepřekvapilo, že opět hráli o pohár. Spíše by mě naopak zaskočilo, kdyby se do finále nedostali.
Nečekaným vyzyvatelem byl pro ně tentokrát Montreal Canadiens, který na titul v NHL čeká už od roku 1993. Na jeho místě ve finále jsem čekal přece jenom někoho jiného, ale opět se ukázalo, jak je důležité, když vás v klíčových bitvách podrží brankář. Navíc se postupně dostali do formy i ostatní klíčoví hráči, byli produktivní a v důležitých momentech hráli velmi kompaktně. V sérii s Tampou ale tahali už od začátku za kratší konec, byť je pro ně už samotný postup do finále nepochybně úspěchem.
Úspěch s českým nádechem
Tampa má opravdu skvěle složený tým. Mají zajímavé výběry draftu, navíc se jim daří udržet hráče v dlouhodobém horizontu. Jak říkám, rozhoduje se vždy na ledě a tady mají obrovskou kvalitu. Možná někdy tolik nedominují v základní části, ale jakmile přijde na řadu play-off, těžko v poslední době hledají sobě rovného soupeře.
Úspěch Tampy těší českého hokejového fanouška o to víc, že k němu výraznou měrou přispěli i Ondřej Palát s Janem Ruttou. Oběma klukům úspěch moc přeji a gratuluji jim. Oba dva navíc k zisku poháru přispěli velmi významným dílem. Každý z nich je ale jiný. Ondřej hraje poctivě i směrem dozadu. Je to taková „včelička“ , která se v systému Tampy Bay skvěle adaptovala a perfektně doplňuje ofenzivnější hráče týmu. Je vidět, jak mu role v týmu neskutečně sedí a je velmi potřebným hráčem.
Ondra navíc pochází z našeho regionu, hokejově vyrůstal ve Frýdku-Místku a Vítkovicích. Také vnímám pochopitelně, jak se ke své domovině tradičně hlásí. V době, kdy jsem ještě sám hrál, jsem jeho vývoj registroval a i přes to, že jsme se neznali, jsem mu fandil. Je na něm vidět, jak si spoustu věcí vydřel a odměnou mu je to, jak se dlouho drží v takto kvalitním týmu. Vedení klubu moc dobře ví, proč si ho k sobě vybralo a on jim teď splácí důvěru skvělými, stabilními výkony.
Honza Rutta si asi ještě deset let zpátky jistě nepředstavoval, že by hrál NHL a zároveň získal po sobě dva Stanley Cupy. Je pro něj určitě skvělé, že nastupuje v tak kvalitním týmu mezi nejlepšími šesti obránci a vybudoval si poctivou prací opravdu důležitou roli. Navíc o něj Tampa stojí i dál a je to nepochybně tým, který bude chtít tahat „za nitky“ v play-off i v dalších sezonách.
Z dalších českých hráčů mě potěšil také Martin Nečas. Měl skvělou sezonu jak po bodové, tak po herní stránce. Adaptoval se v kvalitního a regulérního hráče pro NHL. Musím ale říci, že to u něj byla jen otázka času. Výborný ročník prožili také kluci v Bostonu, Davidové – Pastrňák a Krejčí, svůj standard si opět odvedl i Jakub Voráček ve Philadelphii nebo Tomáš Hertl v San Jose. Pár dní zpět jsem navíc vyplňoval anketní lístek pro Zlatou hokejku, kam tato, mnou zmiňovaná jména našich hokejistů , jistě bude každý hlasující zvažovat.
Asi vás tím pádem bude zajímat i to, koho jsem osobně vybral na první místo. Myslím si, že jednoznačně vyhraje David Pastrňák. Je to v tuhle chvíli náš TOP hráč. Má obrovský potenciál strávit v NHL celý hokejový život a určitě se v jeho kariéře dostane do bodu, kdy se už nespokojí jen s tím, jak často sbírá góly a nahrávky, ale bude chtít také tuto soutěž vyhrát na týmové bázi. Věřím, že jeho role se bude postupně měnit v týmu, ne třeba co se týče jeho produktivity, ale hlavně mentálně a v nastavení. Už teď je brán jako jeden z lídrů týmu a zároveň jako inspirace pro mladší hráče, jak se připravovat, co a jak na ledě dělat, jak se chovat a poctivě pracovat. I když je mu teprve 25 let, do role naprostého, komplexního lídra bostonské organizace se dostane co nevidět.
Sezonu u nás v Ocelářích začal i šikovný útočník Filip Zadina, hájící barvy Detroitu Red Wings. S jeho tatínkem a mým asistentem Markem Zadinou jsme jeho formu pravidelně sledovali a probírali. Filip v sezoně určitě nezklamal, byť od sebe i on sám možná očekával ještě větší produktivitu. I když mu to tam ne vždy padalo, jak by si představoval, má potenciál a našlápnuto k tomu, stát se ještě lepším hráčem. Věřím, že mu k té adaptaci pomohly i ty tři až čtyři měsíce, které s námi u Ocelářů zkraje sezony prožil.
Letošní ročník NHL byl oproti těm předchozím v mnohém odlišný, podobně jako to bylo u nás v České republice. Během krátké doby totiž museli hráči zvládnout 56 utkání základní části a návdavkem ještě někteří z nich i play-off. Nejtěžším prvkem nahuštěného rozpisu však bylo nepochybně cestování, časté přelety z místa na místo a samozřejmě také prevence a ochrana před možným nakažením, karanténními opatřeními Covid-19. Na druhou stranu, říká se to všeobecně mezi hráči a i já jsem to tak vždycky měl : „ Radši budu hrát zápasy než trénovat “ . Snaha odehrát co možná nejvíce duelů se tady pochopitelně shodovala i se zájmem všech sponzorských subjektů NHL, které navíc o část sezony přišly už loni. Myslím, že všichni jsou nakonec moc rádi za to, jak ten ročník skončil a že ho ve velké míře mohli dohrát před přítomností diváků.
Jinak mě v uplynulých měsících potěšily výkony Las Vegas. Vnímám to tak, že tenhle tým je prakticky od jejich první sezony složený téměř optimálně. Koneckonců hned v ní se probojoval až do finále. Hráči Vegas se prezentují pořád stejným hokejem. Jejich hra bolí, je nepříjemná a jejich soupeři to s nimi mají nesmírně těžké. Ten tým jasně ukazuje, jakou kvalitu má, jak je dobře veden a trénován. Hrají na maximum každé utkání a jejich projev se mi moc líbí.
Zklamalo mě Toronto a Buffalo
Zklamáním pro mě bylo Toronto Maple Leafs. To je celek, který má ve svém středu spoustu kvalitních hráčů, ale už delší dobu se jim nedaří prorazit v play-off . V základní části si přitom často se soupeři „ hrají“ , jsou schopni porazit každého, ale jakmile přijde na řadu nejdůležitější část sezony, nejsou navzdory obrovské individuální kvalitě připraveni na to, projít dál. Určitě, jak znám toto ryze hokejové město, je to velké zklamání pro všechny, fanoušky a hráče samotné.
Pochopitelně sleduji i týmy, v nichž jsem sám působil. A musím říct, že ještě hůř než Toronto je na tom Buffalo Sabres. Přijde mi, jako by tam navíc byly i interní problémy uvnitř organizace. Nikdo aktuálně v podstatě neví, jak to tam bude probíhat dál. Největší hvězdy dávají signály do médií, že zde nechtějí zůstat a touží po tom být vytrejdováni. Ač to říkám velmi nerad, v tuto chvíli vůbec nemají kvalitu na to, aby reálně bojovali o úspěchy v play-off. Přitom je to místo, které má rovněž skvělé fanoušky. Pamatuji si, jak za mých časů neskutečně prožívali hokej a fandili ze všech sil. Vzhledem k draft loterii a konečného umístění na spodku tabulky, nyní mohou mít ty nejlepší mladé hráče během draftu, což jim na jednu stranu může pomoci, ale je otázkou, jak do organizace vybraní hráči nakonec zapadnou. Poslední léta jsou pro mne velkým rozčarováním, přál bych si, aby se z toho dostali co nejdříve a opět hráli nad své limity.
Válec McDavid
Rád bych se ještě pobavil o individualitách. Mezi nimi jasně vyniká Connor McDavid. Je to fantastický hráč. Určitě bych si někdy přál, aby nastoupil proti mému týmu a tím bych mohl detailně poznat, jak se chová, působí a a hraje. Nicméně i z toho, co je vidět v televizi je patrné, jak je fantastickým hokejistou. On je vlastně v uvozovkách takový „ válec“. Společně s Leonem Draisaitlem jsou oba dva velkými lídry týmu Oilers. Ale jak sami vidíte, na zisk Stanley Cupu to pro Edmonton stále nestačí. Na něj totiž potřebujete i správnou vyváženost a skladbu týmu. Jak už jsem zmiňoval u Davida Pastrňáka i oni se brzy dostanou do bodu, kdy budou chtít za každou cenu něco týmového vyhrát.
Co se týká dalších hráčů, mezi brankáři bych volil především Andreje Vasilevského a Careyho Price, tedy oba gólmany finálové série. Z obránců bych vypíchl zejména výkony Švédů Hedmana (Tampa Bay) nebo Romana Josiho (Nashville). I přes pokročilý věk navíc stále velmi slušně hraje i Shea Weber (Montreal). K edmontonským útočníkům McDavidovi a Draisaitlovi bych pak ještě doplnil Patrika Kanea (Chicago) nebo Nathana MacKinnona (Colorado).
Potěšilo mě také to, že se do akce v NHL opět dostává celá řada českých brankářů. Ono je to ostatně vidět už na samotných draftech, kde máme gólmanů pomalu více jak hráčů do pole. Česká brankářská škola je ale tradičně velmi kvalitní. Pak už to o tom dostat šanci a využít ji. Máme tu gólmany jako Daniel Vladař, Jakub Škarek, Lukáš Dostál, Vítek Vaněček nebo Josef Kořenář. Je jich v této „vlně“ hodně a někteří z nich se už dokázali v NHL i prosadit. Věřím, že na tomto místě by nás v budoucnu tlačit bota neměla.
Zastoupení hokejistů evropských zemí v NHL je vždy zajímavým tématem. Švédů je sice v zámoří spousta, ale kvalitu ruských hráčů zkrátka nepřebijí. Rusové v tomto ohledu hrají malinko jiný hokej, možná mají i jejich hráči v daných top týmech NHL důležitější roli. Obě země navíc mají i kvalitní soutěže, ať už Elitserien nebo KHL, kde mohou své hokejisty na angažmá za mořem výborně připravit. Jak Rusko tak Švédsko mimo Kanadu a USA aktuálně jasně udávají v NHL ráz.
Byť se NHL často hraje v nočních hodinách a já mám pochopitelně během sezony v naší organizaci spoustu práce, snažím se tuto soutěž sledovat co nejvíce. Projíždím si po každém hracím dnu sestřihy z utkání a někdy mi videokouč připraví z vybraných zápasů zajímavé materiály. Moc mi to pomáhá a inspiruji se tím, nicméně si myslím, že by to tak měl mít v sobě každý trenér. Je totiž jasné, že nejlepší hokej se hraje právě v severní Americe.
Mějte se fajn a užívejte krásných prázdninových dnů.
