Od posledního hvizdu finále mistrovství světa dvacítek, na němž mladíci Kanady ve vynikajícím strhujícím zápase porazili Ruský tým, uplynulo již něco přes týden. Takže i přes svůj návrat do našlapaného programu Třince v extralize, mám konečně trochu odstup nad se mistrovstvím zamyslet a zhodnotit jej.
Nebudu se tajit tím, že sedmé místo českého týmu, který jsem vedl, je pro mě zklamáním. Do tohoto šampionátu jsme šli s kolegy s tím, že chceme urvat medaili a věřili jsme, že uděláme maximum proto, abychom jednu z medaili získali.
Samozřejmě před šampionátem jsem nechtěl vyhlašovat do médií, jak si jdeme pro zlato, stříbro, nebo bronz, protože v poslední době výsledky naší mládežnické kategorie nejsou ideální. Ale věřili jsme, že máme tým, který na medaili může dosáhnout, pokud se všechno na turnaji sejde v ten správný čas. Samozřejmě jsme si velmi dobře uvědomovali, jak obrovská a kvalitní je konkurence. Navíc jsme se dostali do skupiny s velmi kvalitními týmy, kde bylo zapotřebí odehrát disciplinované, bezchybné a hokejově komplexní zápasy. A s tím jsme do toho šli. Na této úrovni, již téměř neexistují slabé týmy.
Vyloučení, která přicházejí draho
Takže co se vlastně stalo? Naši hru negativně ovlivnily hlavně dva faktory. V prvé řadě to byla častá a zbytečná vyloučení, která pramenila z přemíry snahy a z jejich nízké úrovně nasbíraných hokejových zkušeností a jejich dovedností, jako bruslení, síla v osobních soubojích, přesného a tvrdého zakončení spojených s uměním kombinovat v rychlosti. Tento problém nás provázel celým turnajem a draze jsme za něj platili.
Druhým faktorem byla zranění klíčových hráčů výběru. Už v prvním zápase s Ruskem se nám v prvním střídání zranil klíčový hráč Jakub Lauko (koleno), po utkání s Německem jsme přišli o centra Jana Šíra (otřes). Také brankář, na kterém jsme chtěli postavit celé MS, Lukáš Dostál (viróza) a v zápase proti USA i další produktivní, kvalitní útočník Jan Jeník (koleno).
Kluci to měli určitě v hlavách. Někdo cítil šanci se předvést a převzít onen volný post, dostat více prostoru, někdo zase lehce zpanikařil, že už tito výborní hráči nebudou v turnaji pokračovat.
Byli jsme v nesmírně kvalitní skupině se třemi světovými hokejovými velmocemi, Ruskem, USA a Kanadou. Také poslední zbývající tým ve skupině, Německo, má uvnitř svého týmu spoustu talentů – hráčů již draftovaných do NHL v prvních kolech. Tato skupina byla neskutečně náročná.
Ani poctivost a nasazení někdy nestačí
To, že se nám podařilo zvítězit v prvním utkání proti pozdějšímu finalistovi turnaje, Rusku, byl skvělý start do turnaje a v podstatě to bylo vítězství, se kterým spousty lidí nepočítalo. Všichni jsme táhli za jeden provaz, nastoupili jsme s úctou k soupeři a chtěli jsme to vítězství zkrátka urvat. Všichni hráči dělali přesně to, co měli a hráli nad svoje limity. Zkrátka poctivý hokej plný nasazení, dravosti, vášně a zápalu. Rusům navíc starty do turnaje moc nevycházejí a my toho 100 % využili, i když v podstatě celé utkání byla vidět větší herní a dovednostní kvalita na hokejkách ruských hráčů.
Proti odhodlaným Němcům jsme na začátku po zbytečném vyloučení pět sekund po startu první třetiny inkasovali rychlý gól, který kluky uzemnil a znervózněl. V přesilovkách pak soupeř přidal ještě dva góly a to rozhodlo. I přes enormní snahu našeho týmu, přestřílením soupeře a hlavně ve třetí třetině s utkáním ještě zamíchat a něco z něj vydolovat.
Ve třetím zápase skupiny, proti Americe, morálku týmu ovlivnila zmíněná zranění, ale i přes to, tým ukázal velikou vůli, utkání otočil, dal branku, která poslala utkání do prodloužení. Zámořský tým byl jedním z favoritů turnaje a nám se podařilo uhrát bod, což bylo velice důležité pro postup ze skupiny “smrti“.
Zápas proti Kanadě byl jednoznačný. Tým soupeře nás zkrátka hokejově přehrál. První třetinu rozhodly opět právě naše zbytečné fauly, po nichž jsme v oslabení dostali góly. I přes nepříznivý začátek jsme se snažili celý tým motivovat a na začátku druhé třetiny se nám podařilo dát dva rychlé kontaktní góly. Bylo to úžasné, skvělá atmosféra. Hala začala skandovat a hnala náš tým kupředu. Bohužel jsme inkasovali laciný gól v následujícím střídání, po zvláštním odrazu od plexiskla, který soupeři vytvořil komfortní tříbrankový náskok. Tento gól rozhodl celý zápas. Kluci moc chtěli Kanaďany porazit, ale kvalita soupeře byla velká a neodpustila nám naše chyby. Pět gólů nám dali z přesilovek. To hovoří samo za sebe.
Nakonec jsme se ze skupiny dostali do klíčového zápasu, který rozhodoval o tom, jestli bude naše cesta turnajem pokračovat, nebo ne. Ve čtvrtfinále, které jsme hráli se Švédskem a kde se ukázala ohromná síla soupeře a také to, kde nás tlačí bota. Švédové nás v zápase převálcovali svou zkušeností a zcela zaslouženě.
Hokej se mění i podle společenské nálady
Konec ve čtvrtfinále mrzí, ale přesto jsem přesvědčen, že jsme schopni v budoucnu tyhle velmoci porážet. Na turnaji jsme dokázali, že si umíme věřit a bojovat.
Od poslední bronzové medaile na mistrovství světa dvacítek uběhlo už 15 let. Myslím si, že za tím stojí změna doby a určité zpohodlnění společnosti. Mladí hráči už nemají takovou motivaci a málokdy obětují přípravě skutečně všechno, aby se dostali na vrchol a na hranice svých možností. Také je to způsobené tím, že se neustále reformují hráčské kategorie a hráči vyrůstají v lehkém chaosu soutěží, který může hráče, rodiče, agenty demotivovat. Rovněž je znát rozdíl, s nímž k mládeži přistupují aktuální hokejové velmoci. Mám pocit, že je v České republice mnoho talentů, ale co selhává, je výuka základních principů, jakým je například týmová hra. Reprezentovat svou zemi by měla být pro hokejistu čest, ale občas mi přijde, že mladí talenti hrají sami na sebe a nezáleží jim ani tolik na tom, co mají na dresu na hrudi, jako na tom, co mají napsané na zádech.
Věřím, že takové hráče jsme ale na letošním mistrovství neměli, je to spíše všeobecný pohled, jak vnímám mládežnický hokej u nás. Naši kluci letos odehráli turnaj, ve kterém předvedli, že když se dokážou semknout a zahrát bojovný hokej, mohou porazit i kvalitnějšího soupeře.
Atmosféra mistrovství byla úžasná a chtěl bych České republice poděkovat za to, že se jí podařilo uspořádat turnaj, během nějž například právě v zápase se Švédskem dokázali fanoušci hnát naše kluky vpřed. Stejně tak patří moje díky celému realizačnímu týmu a každému, kdo se snažil na ledě nechat všechno.
