Hokejová sezona skončila. Nastává prostor pro odpočinek i zamyšlení, na které mezi po sobě rychle jdoucími zápasy a tréninky v sezoně moc času nezbývá. Rád bych se s vámi podělil o to, jak by z pohledu hlavního trenéra měl vypadat a pracovat ideální realizační tým. Samozřejmě však záleží na tom, v jaké kategorii a soutěži se tým nachází, jaké podmínky a důvěru od vedení organizace pro svou práci trenér má. Možná se to nezdá, ale bez správně fungujícího realizačního týmu se úspěchy nedostaví.
V realizačním týmu je potřebný každý člen. Hlavní trenér v něm musí mít lidi, kterým důvěřuje a o kterých ví, že jsou oddání hokeji, hráčům, organizaci a úspěchu. Musí pracovat na úplné maximum. Stejně jako u hráčů na dennodenní bázi musí být nastavená 100% připravenost, oddanost a náročnost i pro realizační tým.
Každá pozice v něm má svá specifika. Někdo pracuje více ráno, někdo odpoledne, někdo večer. Každý by si měl dát záležet na své práci, ale zároveň být maximálně flexibilní a připravený za jakéhokoliv stavu a rozpoložení vždy udělat absolutní maximum pro hráče. Podle mě nelze v hokejovém týmu pracovat stylem: „Sorry, mám na starost tuhle oblast a o nic jiného se nestarám, ať to udělá někdo jiný.“
Za svou kariéru profesionálního hráče a následně i trenéra jsem poznal jak maximální ochotu, oddanost a pozitivní pracovní nastavení, tak také přístup a chování s neochotou dát tomu maximum. Jak v týmu hráčském, tak i v tom realizačním. Věřím, že by mělo být pro všechny samozřejmé, že si členové realizačního týmu vypomohou. Například kustodovi s bagáží nebo kondičnímu trenérovi s úklidem posilovny a podobně. A ten zase společně s ostatními zařídí nebo obstará různé věci nad rámec svých povinností. Vnímám, že by práce v realizačním týmu měla být mnohdy spíš poslání, protože bez maximálního supportu všem hráčům, a to mluvím i o těch zraněných nebo po-zranění, jeho práce nebude kompletní.
A jak by měli pracovat jednotliví členové „RT“?
Asistenti hlavního trenéra
Asistent může být jiný typ trenéra nebo mít odlišnou povahu, ale nemůže se lišit filozofií a pohledem na hokej. S hlavním trenérem by měli vidět hokej velmi podobně a být názorově na jedné lodi. Asistent by měl vědět, jak by se hráči i celý tým měli posouvat.
V mém realizačním týmu mají asistenti vždy významnou roli. Nerozděluji si s nimi úlohy na hodné a zlé policajty, ale chci a přeji si, aby využili svůj maximální potenciál, který v nich já, jako hlavní trenér, vidím. Primárně by se měli společně s hlavním trenérem starat o správně nastavený tréninkový proces, tréninkové plány v návaznosti na úseky a náročnost sezony, práci s hráči při tréninku na ledě a jejich detailní posouvání v rámci jejich hráčských možností. Pro fungování kabiny a komunikaci s hráči jsou také nesmírně důležití.
Asistent je také člověkem, který by měl mít zápal a chuť navštěvovat různé kurzy jako například power-skating, stick-handling nebo tréninky ostatních dovedností. I to může zapůsobit na hráče, kteří pochopí, že jim i asistent může něco předat, něco je naučit a zase je posunout. Hlavní trenér společně ladí a koordinuje správnost provedených úkonů, nastavení tréninkových procesů a zatížení, sleduje a chápe taktéž s drobným odstupem, jak hráči na asistenty reagují, a vidí, jak se hráč vyvíjí a posouvá v časovém horizontu.
Stále se bavíme o špičkovém hokeji, kde jsou jiné možnosti. V našich nižších nebo juniorských a dorosteneckých soutěžích asistent mnohdy pracuje i jako trenér jiné kategorie. O to víc stoupá náročnost na hlavního trenéra. Kvalitních lidí, kteří na to a za to mají vhodné podmínky, je velice málo a v podstatě se stávají nedostatkovým zbožím.
Přirovnal bych to k současné době, kdy je ohromná poptávka po dělnických profesích, jako třeba zedník, obkladač, instalatér, elektrikář nebo malíř. Spoustu věcí můžete zadat lidem nekvalifikovaným, následně však budete nést důsledky jejich odvedené práce, jelikož profesionalita a kvalita ve finále hotové práci schází. To vše si nese podobu také do sportu.
Trenér brankářů
Další důležitý člen týmu. Necítím to tak, že brankáři jsou jiná a oddělená skupina, ke které se musíme v kabině chovat jinak. Trenér brankářů má na své svěřence velký vliv. Musí být schopen jim danou problematiku ukázat a mít i vystupování a chování, které brankářům dodá důvěru a klid. Neměl by se zaměřovat jen na rozpoznání a odhalení chyb, ale i jejich odstranění a nápravu. Třeba jde o to, aby se minimalizoval počet určitých gólů z problematických situací. A tam nastává ten rozdíl, kdy máte trenéra brankářů kvalitního a do brankářů dennodenně pumpujícího sebevědomí a rozvahu, kondici a ostražitost, nebo takového, ze kterého jdou jen slova bez hloubky a rozvahy, absolutně nezvládajícího tlak a přenášejícího nedůvěru, nervozitu a nerozhodnost.
Často se rozebírá, kdo má mít mezi trenéry při nasazování gólmanů hlavní slovo. Zastávám postup, že je třeba se před finálním rozhodnutím zeptat všech trenérů, trenéra brankářů nevyjímaje, koho a proč by doporučoval do brány. Vyslechnu si ho stejně jako asistenty, ale stojím si za tím, že konečné rozhodnutí u nasazení brankářů musí udělat hlavní trenér a ostatní jej respektují a společně za ním stojí.
Takhle cítím, že by to mělo být. V mé kariéře se mi stalo, že jsem absolutně souhlasil s návrhem, ale byly zde i situace, kdy jsem nesouhlasil se jménem startujícího brankáře, kterého jiní členové týmu doporučovali. Hlavní trenér ale musí zohledňovat i další faktory jako například to, že chce nějakého brankáře psychicky podržet při kolísání formy nebo se rozhodne i v návaznosti na statistiky proti budoucímu protivníkovi, které jsou odrazovým můstkem k finálnímu rozhodnutí o obsazení brankářského postu do utkání. Ostatní s Vámi nemusí souhlasit, ale stále je to o komunikaci a zodpovědnosti. Za svým rozhodnutím si musíte stát a věřit ve svůj cit a um.
Videotrenér
U něj je nesmírně důležitá symbióza s hlavním trenérem. Videotrenér by po společné a jednoduché komunikaci měl přesně vědět, jak a co po něm vlastně trenér s kolegy požaduje, jaká je jeho filozofie hry, herního nastavení a jak by měl materiál připravit. Také jde o práci, která se neustále vyvíjí a také on se musí učit a zdokonalovat. Tohle povolání vnímám, že je hodně o vůli a zodpovědnosti vůči týmu, hráčům a trenérům. Nejde jen o sestříhání videa a odchod domů. Videotrenér by měl být vždy a za jakéhokoliv stavu připraven a nikdy ne překvapen.
Zbožné přání každého trenéra by bylo mít mezi kolegy daleko víc videotrenérů. Vybavuji si mistrovství světa 2015 v Ostravě, kdy ruský tým měl už tou dobou osm videotrenérů. Jeden se soustředil na oslabení soupeřů, další stříhal vlastní hráče, další pak vybíral, připravoval a chystal materiály na očekávané soupeře z druhé skupiny, další byl třeba specialistou na útočné přesilovky. Už se asi nedozvíme, zda to nebyly uměle vytvořené funkce, ale zaujalo mě to.
Moc dobře si uvědomuji, že je větší počet odborníků na video drahá záležitost. Sám si vzpomínám na angažmá u reprezentačního týmu ČR do 18, kde jsme měli naopak videotrenéra, který ještě trénoval brankáře a měl toho opravdu velmi hodně s nastavenými trenérskými požadavky.
Dobře fungující realizační tým je základ úspěchu. A tohle je jen první část povídání. Brzy pokračujeme do navazujícího povídání…
