Můžete ji mít v sobě, ale dá se neustále budovat, nebo i ztratit. Řeč je o sebedůvěře. Věřím, že mě provází celou mojí kariérou. Věřím svým krokům, mysli, zkušenostem a rozhodnutím, za kterými si pevně stojím. Poctivě musíte pracovat, abyste si sebedůvěru vydobyli. Sebedůvěra má co do činění s tím, jak také fungujete na dennodenní bázi. Nejen o tom bych se pro vás rád trochu rozepsal.
Samotný talent vám v jakékoli oblasti, sportu nebo umění stačit na vrcholové úrovni věčně nebude. Dovede vás do určitého bodu, ve kterém se ale zastavíte. Dále však ten recept na opětovné nalezení sebevědomí uvnitř musíte najít a znovu jej ukázat navenek.
Srazí vás nezdary a porážky, zranění, možná i ztráta sportovního štěstí, které každého v životě potkávají a potkávat i dále budou. Ke štěstí musíte mít i sebedůvěru, abyste dosáhli pozvolných krůčků na cestě zpět k výborným a maximálním výsledkům. To se vždy odvíjí od poctivé práce, zápalu a vášně, odhodlanosti, zkušeností, které postupně životem získáváte.
Můžete prohrát, někdy vám to nepůjde nebo soupeř bude mít neskutečný den a vše mu půjde skvěle, ale je důležité se ze všeho vždy ponaučit, aby nakonec vašich vítězství bylo více než porážek. Sebevědomí lidé nežijí minulostí, pamatují si sice co a jak se událo, ale nedovolí, aby to nikterak ovlivnilo jejich schopnost, jít kupředu. Tomu i já podřizuji vše.
Kdy jsem bojoval se sebedůvěrou
Býval jsem typ hokejisty, jehož sebedůvěra rostla s jeho výkony. Nemusel jsem být gólově úspěšný, ale stačilo, abych se cítil fyzicky dobře. Abych plnil požadavky trenérského štábu a potřeb svého týmu a cítil se komfortně v roli, kterou mi v týmu přidělili. To platilo hlavně v mých první sezonách v NHL, u týmu Buffalo Sabres. Sahali jsme ve finále 1999 proti týmu Dallas Stars po Stanley Cupu, v play off moje výkonnost a nasazení, vždy ještě rostlo. Spojilo se to dohromady s houževnatostí, týmovým nastavením a naší odhodlaností.
Jako hráč ale vždy nezažíváte jen hezké chvíle.
Jako mladý hráč juniorského věku, jsem teprve bojoval o příležitost u týmu Sabres. Na farmě se mi neskutečně dařilo, v polovině své druhé profesionální sezony, jsem se blížil metě 30 gólů, ale příležitost z NHL stále nepřicházela. Sám jsem se sebe ptal, co mám udělat víc. Lámalo to moji sebedůvěru, chuť pracovat a víru, že na to mám. Ale nezlomilo jí to. Pořád jsem na sobě dřel a doufal ve stálou šanci, která přijde.
Další složité období v hráčské kariéře jsem zažíval po výluce NHL u týmu Ottawa Senators. Odešlo z něj spoustu Čechů i Slováků a postupně jsem tam osiřel. S kluky jako Radek Bonk, Marian Hossa, Martin Havlát nebo Zdeno Chára jsem si rozuměl na ledě i mimo něj. Bojoval jsem se změnami po roční výluce NHL, navíc přišel do týmu nový trenér, kterému jsem se snažil ukázat, v čem jsem dobrý a že se na mě může spolehnout.
Jenže místo toho, abych se cítil svému týmu prospěšný a se sebou šťastný, jsem pendloval na hraně sestavy mezi třetí a čtvrtou lajnou, někdy jsem dokonce i v sestavě scházel. Byly to okamžiky, kdy má sebedůvěra šla dolů. Někdy se stane, že se vám hroutí i vaše hra. Přijdou zranění, po kterých se dostáváte zpět do formy a sestavy. Uvědomujete si, že na vaše místo čekají a tlačí se další hráči, kteří vás budou chtít na trvalo vytlačit ze sestavy. Jenže vy musíte věřit, že to ve vás stále je. Dostal jsem se ale z toho a nemusel jsem se uchylovat k řešení, která by třeba i narušily moji životosprávu. Překousl jsem to poctivou prací, velmi mi pomohli i mí nejbližší. Můžete se cítit úplně nejhůř ve svém životě, ale vy víte, že ze všeho nakonec vyjdete ještě silnější než kdykoliv dříve. I o tom sebedůvěra je.
Jak se na sebedůvěře pracuje
Se sebedůvěrou vám pomohou vaši blízcí, rodina a lidé, kteří jsou kolem vás. Mohou vás hnát k lepším výsledkům. Ukážou vám, že za tvrdou práci se sklízí ovoce, čekají vítězství. Dotyčný si v tréninku posouvá limit fyzické i psychické odolnosti. I když se nedaří, pracujete na detailech, dovednostech nebo vytrvalosti. Opakovatelnost je něco, co zcela jistě pomůže ke zlepšení i prodloužení kariéry.
V budování sebedůvěry hráčů hraje velikou roli trenér. Beru ho jako učitele hráčů. Brousí jejich charakter, dovednosti a také je neustále posouvá v rámci jejich týmových rolí. Hráčům ale nelze vždy říkat jen ty pozitivní věci a chválit. Někdy je důležité podívat se pravdě do očí a říct si, co zrovna hráči nejde, proč mu to nejde a co by měl dělat proto, aby se zlepšil a zdokonalil. Také by měl trenér rozpoznat, kdy mu takové věci sdělit. Nejde o to být negativní, ale spravedlivý vůči dotyčnému a jeho umění v souznění s ostatními hráči týmu. I to mu pomáhá v budování charakteru a psychickém nastavení.
A jak si buduje sebedůvěru samotný trenér? Nejlepší zpětnou vazbou jsou výsledky, vítězství a pokrok týmu a svých hráčů, kteří dokáží reagovat na vývoj a tempo hry. Také když se vám upřímně dívají do očí a jsou schopni reagovat na vás a vaše pokyny, poznáte, že to děláte dobře. Je důležité, aby se trenér sám nechlácholil a nehodil si nohy na stůl. Jakmile poleví nebo něčemu nedá maximum, má to vliv na jeho práci, hráče a tým. I u něj se potom může sebedůvěra vytrácet.
A bez ní se vítězství nedostaví.
