Startuje Memoriál Ivana Hlinky!

Začátek srpna patří v hokejovém světě jednoznačně Memoriálu Ivana Hlinky. Je to turnaj pro nejlepší světové hráče do osmnácti let, byť letos kvůli pandemickým opatřením nakonec nepřijede dlouhodobě nejúspěšnější celek turnaje – Kanada. Osobně budu i letos Hlinkův memoriál bedlivě sledovat.

Je to turnaj, který mám ve svém srdci hodně hluboko. Pro naše hráče je to úžasná příležitost, jak poměřit své síly s naprostou světovou elitou. V porovnání s mistrovstvím světa do osmnácti let je to ovšem trochu jiný turnaj. Až na výběr amerických hokejistů na něj tradičně jezdí kompletní soupisky všech špičkových týmů a břeclavský podnik tak má díky tomu obrovskou kvalitu. Nicméně i když Američané posílají na turnaj často výběr “složený na koleni“, tak přesto mají velkou sílu a patří k hlavním favoritům. Pro trenéry všech reprezentací je navíc super mít takto své hráče pohromadě už na začátku sezony a navíc je vidět v ostrých zápasech.

Možná je pro mě trochu zklamáním, že se turnaj nepořádá v Česku každý rok. Organizátoři ho chtěli spojit i se jménem Waynea Gretzkyho, ale vzhledem k posledním letům a místní atmosféře, patří jednoznačně k nám. Letos se ale Kanada účastnit nebude, což pochopitelně dá zase šanci na vítězství jiným celkům. Jsem přesvědčen o tom, že Rusové, Finové nebo Švédové přivezou zase své nejlepší možné týmy a navíc tu máme i Američany, kteří se svým výběrem určitě předvedou dobrý hokej. Konkurence pro domácí český tým bude nepochybně obrovská.

Memoriál Ivana Hlinky je mimo jiné specifický i tím, že se v jeho průběhu objevuje na tribunách spousta skautů z NHL. Jednak zde sledují potenciální volby pro draft na příští léto, zejména ale budou pozorovat své stávající hráče (v hledáčku nebo draftované), jejich vývin nebo posun v rámci organizace. Na turnaji už jsou většinou hráči na draftu vybraní, nicméně ne každý z nich dostane pozvánku do nováčkovského kempu a tak zde všichni mají pochopitelně o co hrát.

 

Vzpomínky na vítězný rok 2016

V roce 2016 jsem se turnaje účastnil v pozici hlavního trenéra. K týmu jsme šli na přelomu dubna a května, a tak jsme neměli před startem turnaje moc času. Přece jenom je to pro celý český hokej nesmírně důležitý turnaj, prezentujeme se na něm doma a rádi bychom na něm uspěli, takže zodpovědnost byla před jeho startem obrovská. Měli jsme však několik soustředění, snažili se vzájemně poznat, a i když se všechno peklo hodně narychlo, dopadlo to fantasticky. Byl to turnaj na který my trenéři, ale stejně tak i samotní hráči, budeme nepochybně vzpomínat až do konce života.

Jak už jsem výše zmínil, času jsme neměli mnoho. Před turnajem jsme ale stačili sehrát ještě přátelský zápas s Kanadou, kterou jsme ve skupině neměli. Nedopadlo to tehdy až tak zle, zejména po herní stránce jsme si ověřili, že jsme konkurenceschopní. Postup do semifinále jsme navíc měli v rukou už po prvních dvou skupinových zápasech s Finskem a se Švýcarskem. Následoval ještě souboj s USA, kde jsme sice tahali v zápase za kratší konec, ale odehráli jsme utkání s vědomím jistého postupu ze skupiny a navíc s tím, že se můžeme určitě měřit i s nimi.

 

 

Výhry nad hokejovými velmocemi

V semifinále na nás čekal “tradiční“ soupeř ze Švédska. Pro kluky to byl hodně náročný zápas nejen na fyzičku, ale také na psychiku, neboť tady se už hrálo o finále. Celé utkání bylo nesmírně vyrovnané, Švédové byli jako vždy kvalitním soupeřem, ale nám se povedlo je nakonec v prodloužení udolat. Kanada se nakonec ve druhé skupině ani neprobojovala k postupu do semifinále a po vítězství Američanů nad Ruskem nás tedy čekal v souboji o zlato náš starý známý soupeř ze skupiny.

V čem byl nakonec finálový zápas jiný oproti tomu ve skupině, že nám vyšel vítězně? Možná jsme prostě jen věděli a cítili, že nám k výhře chybí jen malý kousíček. Možná jsme ve skupinovém duelu proti USA byli až příliš uspokojeni z postupu do semifinále, zatímco ve finále jsme šli jednoznačně po své kořisti. Poctivě jsme se na ně nachystali, kluci tušili, že jsme hodně blízko a nechali na ledě vše. Přiklonilo se k nám štěstí, podržel nás brankář Škarek a mohli jsme se po výhře 4:3 radovat z prvního a dosud jediného triumfu na Memoriálu Ivana Hlinky za jeho celou dobu konání.

Klíčem k úspěchu byly nepochybně kvalitní týmové výkony, ale bez několika výjimečných individualit by to šlo těžko. V brance nás držel Jakub Škarek, který právě tady v Břeclavi odchytal asi svůj nejúspěšnější turnaj v českých mládežnických reprezentacích. Na některých dalších MS, ať už osmnáctek nebo dvacítek už to vždy nebylo tak vydařené, což je ale samozřejmě závislé i na tom, jak mu pomáhá obrana a jak se daří celému týmu dohromady. Jakuba však stále vnímám jako fyzicky zdatného, spolehlivého brankáře s velkým potenciálem. Po dobré sezoně ve Finsku se navíc opět dobře prezentoval i v Americe, podepsal NHL kontrakt a NY Islanders ho určitě mají ve svém hledáčku do svých budoucích týmů. Věřím, že si může zachytat si v NHL.

Velkými tahouny týmu byli také Martin Nečas a Filip Zadina, přičemž oba dva se dokázali vmáčknout do nejlepší desítky kanadského bodování turnaje. Martin se aktuálně ze všech hráčů dostal a posunul v NHL nejdál, je v Carolině klíčovým hráčem a moc mu další úspěchy přeji, stejně jako dalším klukům z týmu. Byl to velmi silný ročník (narozeni 1999) a jeho hráči budou nepochybně tvořit kostru národního týmu i v budoucnu.

V takovém složení jsme se už nesešli, byť ještě mistrovství světa osmnáctek na Slovensku v roce 2017 zahrnovalo podobnou kostru týmu. Někteří už ale působili za mořem, jiné zase trápilo zranění. Smolně jsme tehdy prohráli čtvrtfinálový zápas s Finy a kdybychom ho zvládli, určitě bychom zase mohli pomýšlet na medailový zisk. Hráče z týmu však v jejich kariérách sleduji i nadále a věřím, že všichni členové tohoto zlatého ročníku mají i nadále potenciál dosáhnout na velké věci. S některými jsem neustále v kontaktu, potkal se s většinou i během svého působení na světových šampionátech do dvaceti let a viděl jsem, jak se dokázali posunout zase o kus dopředu.

 

Šance na úspěch je vždy

A jestli má současný tým na to, aby náš výsledek z roku 2016 zopakoval? Tvrdím, že se to může stát vždycky. O motivaci budou mít kluci určitě postaráno. Láká je pochopitelně úspěch na samotném turnaji, poté vidina dalšího posunu v kariéře, možnost ukázat se přítomným skautům. Na tribunách navíc budou mít své rodinné příslušníky nebo kamarády, což je také vybičuje k výborným výkonům. Záleží ale na spoustě věcí, které se musejí hokejově sejít. Na výkonech gólmanů, top hráčů i těch, kteří mají v týmu určitou specifickou roli (třeba ve třetí nebo čtvrté lajně). Naše mužstvo určitě nepasuji do role outsiderů.

Celý turnaj představuje obrovskou akci, která se neodehrává pouze na ledové ploše. Součástí tohoto týdne je tradičně také velký seminář pro trenéry, který se vždy odehrával prezenční formou, ale vzhledem k situaci se letos bude odehrávat pouze on-line. Já jsem se na něj přihlásil rovněž, bude to nepochybně obohacující a přínosné a rád naberu pro svou práci novou inspiraci. Účastnit by se měl i šéf amerického reprezentačního programu a další velká jména světového hokeje. Během sezony už tolik seminářů není, trenéři už na to při své práci nemají tolik času, takže je potřeba této šance využít. Neříkám, že za každou cenu musíte jít podle not někoho jiného, ale vzít si z toho to pozitivní, určitě není od věci.

Uvažuji o tom, že se v Břeclavi zastavím i letos osobně. Rád bych vyrazil na úterní souboj proti Finsku. Sám jsem před pěti lety měl během turnaje přednášku na téma komunikace na ose hráč – trenér – rozhodčí. Pak jsme měli také mítink o tom, co bychom chtěli hrát v našem druhém turnajovém zápase s Finskem a pamatuji si, jak jsme po vítězství 5:3 přišli na tribunu za trenéry a společně hodnotili, co se z toho, co jsme jim říkali splnilo a co méně. Dostat takto okamžitě od odborníků zpětnou vazbu pár minut po zápase je přínosné a rád na to vzpomínám.

 

Vítězná fotografie z roku 2016 / Foto: Karel Švec

 

Ve své trenérské kariéře si vítězství na Memoriálu Ivana Hlinky opravdu moc cením. Byla to pro mě podpora a energie do další práce, která navíc přišla hned poté, co jsme s juniorským týmem Ocelářů dokázali v sezoně 2015/2016 opanovat extraligu. Není to sice titul jako na mistrovství světa, ale já to vnímal tak, jako bychom světový šampionát vyhráli. Neskutečně si vážím toho, že jsem dostal příležitost vést tento reprezentační výběr. Pak už má trenérská dráha nabrala rychlý spád a přišly další úspěchy, ale zažít si něco takového jako tady na Memoriálu v roce 2016, bych přál každému trenérovi. Český hokeje potřebuje na tyto úspěchy dál navazovat, ale k tomu ze sebe musí všichni hráči vymačkat vše, co v nich je, věřím, že máme hráče co umí a chtějí vyhrávat.

Na závěr bych chtěl ještě poděkovat celému břeclavskému regionu za podporu tohoto turnaje a že se o tento turnaj stará jako o vlastní. Letos se navíc opět vrátí na tribuny i diváci, kteří určitě budou chodit stejně jako v minulých letech v hojném počtu. Věřím, že pomohou našim klukům k dalšímu dobrému výsledku a třeba i k zisku medailí.

Mějte se krásně a držme našim klukům palce pro co nejlepší výsledek!