Letošní sezona je v mnohých ohledech specifická. Po dlouhé přestávce a opětovném restartu soutěže na začátku listopadu hrajeme prakticky každé dva až tři dny. Mnohé z vás proto určitě zajímá, jaký máme aktuálně tréninkový režim, případně jak by měli v normálních časech trénovat naši mladí.
Hrajeme prakticky neustále úterý – pátek – neděle. To znamená, že trénujeme v podstatě každý den, kdy nehrajeme zápas. Prostor na nějaký velký odpočinek prakticky není, hráči jedou deset měsíců nonstop. Jediné okénko se nám otevírá v reprezentačních přestávkách, ale i v nich jsme letos měli vložena hrací kola, takže prostoru na odpočinek příliš mnoho nebylo.
Jaká byla ale měla být správná četnost tréninků pro nejmenší děti ? Optimální stav jsou tři tréninkové jednotky týdně na ledě, společně s víkendovými utkáními nebo turnaji. Až do nějaké páté a šesté třídy by to však mělo probíhat zejména formou hry. Musíme vzít v potaz, že děti v tom nejmenším věku praktikují i jiné kroužky (hlavně mimo tréninkové dny během týdne) a sporty jako třeba fotbal, florbal, badminton a jiné. Pro tyto věkové kategorie jsou tři tréninky týdně ideální.
Od dorostu po juniory je to už velmi podobné jako u nás. Trénuje se prakticky každý den od pondělí do čtvrtka, pátek a sobota se hraje a neděle je volná. K tomu je tady ještě škola, kde musí každý mladý hráč sledovat i svůj prospěch, aby byl vůbec připuštěn k odehrání víkendových zápasů. Kluci toho mají hodně a prostoru zde mnoho není, jak více trénovat, nad rámec tréninků s týmem. Ale, je tady velké ALE, v tomto věku je nesmírně důležité, aby hráč dal hokeji a přípravě na něj obrovský kus svého „volného času“, dával si navíc, posiloval, běhal a cvičil.
U týmu dospělých by se tréninková jednotka měla formovat na komplexní projev hokejisty, počínaje od zapracování, práci s kotoučem, střelbu, kombinační cvičení a rovnovážné herní situace. Zaměřovat se ale musí také na to, jaké on sám potřebuje zdokonalit dovednosti a snažit se je vyladit do budoucích utkání. Tréninky začínáme ve většině případů prací s kotoučem. Snažíme se v počátku tréninku pracovat v rychlosti okolo 80 až 90 procent hráčova maxima, během ostatních cvičení si hráč svou rychlost upravuje podle potřeb cvičení a jeho zatížení. Následuje střelba na brankáře jeden na nikoho. V té chvíli se už hráč dostane do zápasového zatížení a následně pokračujeme v nácviku různých herních variant.
Zkoušíme třeba varianty dva na jednoho nebo tři na dva, nebo naopak zase řešení rovnovážných situací. Velmi však v tomto ohledu záleží také na tom, na jakého soupeře se zrovna chystáme nebo v jakém stádiu se naše hra, potažmo mezihra, zrovna v aktuální formě nachází. Trénink průměrně trvá okolo 45 až 55 minut, následně ještě hráči mají k dispozici zhruba deset minut volného času, kdy mohou trénovat střelbu, buly, zkrátka co hráči sami chtějí. Musím říci, že u nás v Ocelářích je ten zájem o využití těchto deseti minut hodně velký.
Základem je bruslení
Jak jsem zmínil výše, u nejmenších by tréninky měly v útlém věku probíhat zejména formou her. Právě hry totiž představují schovanou formu drilu, během něj se děti fyzicky zocelují zábavnou formou. Velmi důležité a nezbytné je ale bruslení. Jsou to kategorie, v nichž se vycházející hvězdičky učí naprosté základy hokeje, mezi nimiž zaujímá bruslení výhradní postavení. Když si vzpomenu na své hokejové začátky, tak jsem kotouč viděl zpočátku pouze zpovzdálí. Velký důraz se kladl na bruslení, správné přešlapování a přenášení těžiště svého těla, délku skluzu a hokejový „posed“ s hlavou dopředu. Těžko můžete kvalitně pracovat s pukem, pokud nezvládáte základy bruslení.
Tím ale nechci říct, že by malí hokejisté neměli pracovat s kotoučem. Potřebujeme u nich jedno i druhé, ale těžko jim můžeme začít vštěpovat základní herní prvky, když neumí například přešlapovat. Vznikají tak situace, kdy jsou v různých týmech hráči, kteří jsou v těchto ohledech o krok vepředu, zatímco ti ostatní ještě nemají ani základy zvládnuté. I to je možná příčina toho, proč jsme v současném hokeji tam, kde aktuálně jsme.
Hodně se u nás řeší, kdy začít s kotoučem. Hledáme ideální pevně danou dobu pro práci s ním, jenže to je také hodně individuální. Často se začíná s pukem velmi brzy, což ale může být kontraproduktivní. Vždy musíte jít postupně. Je to jako, když se učíte lyžovat. Nejprve sjedete malý kopeček, poté můžete jít zkoušet velký kopec. Postupný posun je u malých hokejistů naprosto nutný.
Trochu odlišnou složkou v porovnání s výše popsanými dvěma různými tréninkovými jednotkami u dospělých a nejmenších, jsou junioři nebo dorostenci. Zde není trénink tolik svázaný systémovými věcmi. Snažíme se zde zaměřit na střelbu nebo práci s hokejkou. U nás v Třinci jsme navíc velké množství času věnovali rovněž herním cvičením a situacím. Simulovali jsme například situace v obranném pásmu, ať už bez kotouče nebo s kotoučem. Vždycky přitom platí úsloví: Jak trénuješ, tak hraješ. Zaměřit se ale v trénincích musíte primárně na ty věci, které vám jdou, jste v nich výborný, ty musíte neustále pilovat a zdokonalovat. Ty, které vám tolik nevychází a nejdou, se musí postupně ale urgentně zlepšovat, poctivým přístupem hráče a trenéra ladit do správného osvojení individuálních činností a dovedností. Je to běh na dlouhou trať, ale pocit ze zvládnutého hokejového nedostatku hráče, buduje u hráče jak sebevědomí tak i hokejovou inteligenci s umem. Ze své zkušenosti musím říct, že pocit trenéra, který vede svého hráče k osvojení a překonání jeho nedostatků v dovednostech, je energický a já, se jej u svých hráčů nemohu nabažit 😊.
V současné době jsou v rámci tréninku k dispozici i pomůcky jako například Skatemill. Jsou různí specialisté na tzv. Power-skating, kteří jsou schopni nyní rozebrat bruslařský krok hráče, případně odpich jeho brusle od ledové plochy. Jde v zásadě o to, pokud je potřeba trochu narovnat styl bruslení, aby byl následně daný hráč schopen zlepšovat se v rychlosti a pohybu, které jsou na ledě nezbytné.
My u nás Skatemill ale nemáme. Sám jsem si to několikrát vyzkoušel a necítil jsem se v tom úplně nejlépe. Bruslilo se mi špatně a není nad to, než si jít zabruslit na opravdový led. Po Skatemillu jsem měl nohy jakoby „v medu“ a příliš mi to nesedlo. Je to ale inovativní způsob pro zlepšení techniky bruslení a to co nesedí jednomu, může zase sedět dalšímu. V létě se na tom ale obecně v řadě klubů dost trénuje.
Dril letní přípravy
Nezbytnou složkou kvalitního tréninku je také letní příprava. Tady už záleží především na trenérech, zda se rozhodnou odjet ji během osmi až deseti týdnů. Hodně také závisí i na tom, jak máte tým poskládaný charakterově. Obecně se v prvním měsíci buduje vytrvalost, posléze se posouvají a zkracují časové intervaly, což znamená, že se daná cvičení dělají ve větší intenzitě až do rychlosti blížící se maximu. Nechci mít hokejisty připravené jako maratonce, ale jako hráče. Zkrátka, aby u nich vytrvalost nepřevyšovala nad správným nastavením těla pro hokejovou přípravu. Přesto musím cítit, že si sáhli v některých cvičeních na dno a mají morálku se o místo v sestavě poprat, i když je to v přípravě na led.
Mám za sebou spoustu sezón v NHL a možná by vás zajímalo, jak to bylo s letní přípravou tam. Před startem přípravy jsem vždy dostal materiály od trenérského štábu, které byly šité na míru přímo mě. Každý z nás v kabině dostal knihu s datumovým plánem a rozpisem cvičení a prvků, které je potřeba do začátku tréninkových kempů zvládnout. Pochopitelně jsem chodil v rámci této přípravy i na led, pokud ta možnost byla. Někteří hráči měli to štěstí, že mohli trénovat se svým mateřským klubem během srpna, před odjezdem na kemp. Jiní, kteří se třeba se svým bývalým klubem v Česku nějak rozkmotřili, se připravovali individuálně nebo ve skupinkách s ostatními hráči organizací v NHL. Já například tu možnost měl, čehož si nesmírně vážím. Moc mi to před startem sezony pomohlo.
Cílem každopádně bylo být po této části sezony být dostatečně připravený na zvládnutí tzv. testu VO2max a Wingate. Bylo v zásadě jedno, jakou intenzitu zvolíte pro určitou část individuální přípravy, ale museli jste následně po návratu do zámoří splnit na testech vedením stanovené a dané limity, aby vám nedali najevo, že s vámi nepočítají. Hráč byl tím pádem pod tlakem se dobře na sezonu v létě dobře připravit a zároveň byl motivován, aby nic v tréninku nezanedbal a hlavně neošidil. Na ledě jsme se v rámci společných tréninků v NHL setkávali až koncem srpna nebo začátkem září.
Jiný tréninkový režim se dodržuje také během play-off. Zde je uspořádání utkání zase trochu jiné a v rámci jedné série hrajete dvakrát ve dvou dnech po sobě. Před prvním zápasem si proto jen lehce zatrénujeme v dopoledních hodinách a před druhým utkáním je trénink v zásadě dobrovolný. Můžeme si to dovolit i vzhledem k tomu, že mezi těmito zápasy se prakticky nemění sestava, nebo dojde k minimálním změnám. Důležitý je ale především správný odpočinek. Na tréninku se zápasy nerozhodují a jedině správně připravený hráč a odpočatý tým, má šanci uspět.
Tolik tedy můj pohled na to, jak by měly vypadat v zjednodušené formě tréninkové jednotky ve zmíněných kategoriích. Správný a poctivý trénink je základem k úspěchu a bez něj se náš hokej zpět na výsluní nemá šanci posunout.
