Poslední výsledky jsou v našem podání už opět lepší. Neskutečně si toho vážím, protože jsme si v nedávné době prošli obdobím, kdy i přes herní převahu v utkáních, jsme je nedokázali zvládnout za tři body. Především jsme si to v některých zápasech dělali zbytečně těžší, než jsme museli. Na druhou stranu jsem to vnímal tak, že je jen otázkou času, než nám to tam opět začne padat a my v utkáních budeme vítězit. Pochopitelně, musíte tomu jít na tréninku naproti, ale za tu poctivou práci jsme byli následně odměněni.
Nabízí se otázka, co jste museli změnit na trénincích. Abych řekl pravdu, zas tolik toho nebylo. Tréninkové jednotky jsou podobné těm z doby, kdy se nám vedlo lépe. Nejsou nijak zvlášť dlouhé, ale zůstaly intenzivní a snažili jsme se na nich zaměřit zejména na věci, které nám v poslední době tolik nevycházely. Nicméně neustále hrajeme co druhý den (vyjma reprezentační přestávky) a kvůli tomu vlastně ani ten tréninkový harmonogram nijak zvlášť upravovat nemůžeme. Navíc nás teď čeká vzhledem k dohrávkám také několik venkovních zápasů v řadě, takže se budeme snažit zapracovat především na nastavení hráčů, maximálně dolaďovat jen určité detaily a individuální dovednosti.
Vzhledem k nabitému programu a odchodu dvou našich útočníků Lukáše Jaška a Filipa Zadiny jsme pochopitelně také potřebovali trochu doplnit kádr. V lednu se tak u nás objevili dva kanadští útočníci Taylor Leier a Jack Rodewald. Přišli v době, kdy jsme potřebovali trochu oživit útok a oba dva tomu dávali v trénincích naprosté maximum a jejich přístup se mi líbil. Rozhodli jsme se prodloužit spolupráci s Jackem Rodewaldem na konci ledna, velmi dobře do našeho týmu zapadl a myslíme si, že v play-off jeho hra a projev, budou přínosem k našim výkonům. Postupně se nám navíc do hry začínají vracet hráči, kteří byli mezi zraněnými a na Taylora Leiera proto, i přes jeho velmi dobrý přístup, by místo v prvních dvou útocích, bylo velmi obtížné obhájit. Navíc, mít cizince na hraně 3 a 4 útoku v našem týmu, je něco, s čím se má vize vést tým, neslučuje.
Povedlo se nám také posílit před koncem ledna o talentovaného forvarda Michaela Špačka. Je to velmi šikovný hokejista, který se navíc každým zápasem pro náš tým významně zlepšuje. Pro nás je to v tuto chvíli opravdu velká pomoc. Ač nevysoký vzrůstem, dokáže si poradit v zakončení a trochu vyvrací „papírovou“ teorii o tom, že abyste byli špičkovým útočníkem, musíte k tomu mít adekvátní fyzické parametry. Věřím, že se u nás bude v dalším průběhu sezony dále vyvíjet a to nejlepší teprve předvede v konečné fázi sezony.
Díra v ledu? To jsem viděl poprvé
V době, kdy se nám úplně nevedlo a potřebovali jsme přerušit poměrně dlouhou sérii bez vítězství za tři body, jsme odcestovali k zápasu na ledě Hradce Králové. Stala se však věc, kterou jsem zažil snad vůbec poprvé v životě. Na ledě vznikla obrovská díra, kvůli níž nebylo možné zápas sehrát. Přitom ještě na rozbruslení byla hrací plocha v naprostém pořádku a nic v tu chvíli jakýmkoliv problémům nenasvědčovalo.
Museli jsme však v tu chvíli začít organizovat přesun utkání na následující den, což nás dostalo do obtíží. Přece jenom program letošní sezony je rozházený už dost, a to, že jsme nakonec zápas odehráli o pár hodin později v domácím prostředí, zase znamená, že teď nás čeká v únoru hrát prakticky jenom venku. S Vladimírem Růžičkou jsme se ale nakonec dohodli na přehození pořadatelství utkání a udělali jsme dobře. Zpětně se mi nakonec ale to utkání hodnotí kladně. Potřebovali jsme už konečně vyhrát za tři body a utkání u nás doma jsme zvládli výtečně.
Najednou se nám začalo dařit. Herně jsme přitom ani v těch minulých utkáních nepůsobili nějak špatně, ale tak to v hokeji bývá, že vám to kolikrát nelepí tak, jak byste si sami představovali. Nedáte z mnoha šancí góly, inkasujete laciný gól a najednou se v myslích hráčů může něco měnit. Vy pak jako trenér musíte pracovat na správném nastavení hráčů a vyžadovat po nich neustále přesvědčení a chuť po vítězství. Jsem rád, že jsme pro tuto chvíli z nejhoršího venku.
Máme za sebou další reprezentační pauzu a s tím i nekončící koloběh dohadů o podobně nominace pro národní tým. Hodně se mluvilo o našem úterním zápase na Spartě. Shodou okolností s trenérem Filipem Pešánem jsem se bavil v dalších dnech, po naší společné debatě v České televizi. Říkal mi, že monitoruje situaci v našem týmu a zároveň vnímá náš souboj o první pozici se Spartou. Podal jsem mu aktuální informace o zdravotním stavu našich hráčů, o které on jevil zájem a ujistil mě v tom, že nominuje tři hráče ze Sparty a tři od nás, aby byly týmy na tom podobně, na což jsem tedy zareagoval pozitivně. I přesto, že se jednalo o klíčové hráče – Matěje Stránského (v podstatě skórujícího v každém utkání), Michael Špaček (1,5 kanadského bodu na utkání) a David Musil (našeho top defenzivního obránce). Nakonec to dopadlo tak, že od nás skutečně tito tři hráči odjeli, zatímco ze Sparty jen dva. Takže z dohody a slibu, nebylo vlastně nic, což vnímám hodně negativně. Ale, musím říct, že mě to nikterak nepřekvapuje. Na utkání o první místo v tabulce ELH na Spartě, jsme odjeli s výrazně omlazenou sestavou, nakonec však i přes velkou snahu, utkání bodově nezvládli.
Play-off je za humny
Play-off už je doslova za dveřmi. Samozřejmě trochu sledujeme, jak se situace v tabulce vyvíjí. Vypadá to, že bychom se mohli umístit v nejlepší čtyřce. Na jednu stranu to pro nás může znamenat několik dnů odpočinku navíc, které pochopitelně by každý rád měl. Vždy alespoň na chvíli trávit čas s rodinou a odprostit se od hokeje, je někdy ku prospěchu věci. Pochopitelně si ale jsme vědomi toho, že týmy z předkola by proti nám mohli být rozehranější a možná i ve větším tempu, zápasovém. Navíc v letošním play-off odpadá ta klasická výhoda domácího prostředí, diváci už se na tribuny v této sezoně nejspíš nevrátí a může se udát hodně překvapení.
Hovoří se o tom, zda pro nás bude výhodou to, že část sezony trávíme na tripech a tím pádem si trochu simulujeme situace, které mohou nastat v play-off. Je možné, že jsme na to zvyklí, ale na druhou stranu i týmy, které směřují k nám, často pojí svůj výjezd s utkáním ve Vítkovicích, nebo Olomoucí. Geografická poloha je pro někoho lepší a pro jiného horší a určitě každá ušetřená hodina cestování se může do regenerace pozitivně promítnout. Každopádně podmínky jsou letos vesměs pro všechny stejné.
Play-off rozhodují vždy především speciální týmy. To znamená přesilovkové formace nebo čtveřice na oslabení. V tréninku se pochopitelně snažíme jít více tímto směrem, protože to bývá faktor, který může utkání ve vyřazovací části soutěže překlopit na naši stranu. Přáli bychom si, aby produktivita v přesilových hrách byla v play-off ještě lepší. A favorité? Při pohledu na tabulku je jasné, že největší šance mají týmy do šestého místa. Ale do hry tradičně vstupuje celá řada faktorů. Mezi nimi se nevymyká například zranění, dále také aktuální forma nebo v letošním roce i onemocnění Covidem-19.
Celý tým se u nás aktuálně testuje třikrát týdně antigenními testy. Už nám to trochu leze krkem, ale respektujeme nařízení, používáme dezinfekci a tak dále. Jsme smíření s tím, že toto bude pokračovat minimálně do konce sezony a do té doby žádné rozvolnění nepřijde. Pochopitelně do týmu budeme postupně zabudovávat i hráče z partnerského Frýdku-Místku. I je musíme navyknout na režim, který u nás aktuálně panuje. Budeme se každopádně o ně dobře starat, poctivě je dotrénovávat, kondičně udržovat a věříme, že pokud dostanou šanci v našem týmu, pro nás budou přínosem.
V nedávné době se také rozhodlo o tom, že světový šampionát v hokeji uspořádá samostatně Lotyšsko. Je to dobré řešení, byť nás nejspíš bude čekat klasický turnaj v bublině bez přítomnosti diváků. Sám jsem zvědav, co na to naši hráči z NHL. Budou po té podivné sezoně celí obouchaní a unavení, ještě chtít cestovat na MS? Vyhradit si čas na odpočinek a mít možnost být s rodinou alespoň chvíli, je oproti tomu pro ně zcela jistě lákavé. Když si vezmou, že by museli žít opět v tzv. „bublině“, ještě prakticky navíc každý den podstupovat testy na Covid-19 v dějišti turnaje, po dobu až 21 dní, asi byste se jim ani nedivili, kdyby účast na letošním turnaji odmítli. Na druhou stranu, věřím že reprezentovat Českou Republiku je čest a někdo z hráčů si sezonu ještě bude chtít prodloužit a bojovat o cenný kov z MS.
Tolik tedy aktuální pohled pod naši pokličku a v příštích dnech opět očekávejte příběhy z hokejového zákulisí. Buďte i nadále zdraví a držte nám palce.
