Věřím, že vybrat si do týmu správného hráče, patří k důležitým vlastnostem úspěšných trenérů. Jen málokdo si však pod tím dokáže představit, kolik různých atributů přitom musíte brát v potaz. Pojďme si nyní rozebrat alespoň některé z nich, ty nejpodstatnější.
Při výběru hráče musíte sledovat několik klíčových prvků. Například jakou má osobní či tréninkovou morálku. Jedná se i o poznání hráče při tréninku. jak se mu daří v lehkém nebo náročném trénování, s čím má problémy a v čem naopak vyniká. Jestli pracuje svědomitě a poctivě. Leccos možná naznačí také oční kontakt v situacích, nebo řeč těla, kdy mu něco sdělujete.
Každopádně kompletní balíček vlastností na které je potřeba se při volbě nové posily zaměřit, je ještě daleko bohatší. Objevuje se v něm například i charakter, cit a srdce ve hře, fyzická připravenost, motivace a také zda se pro něj v našem týmu najde ta správná role. Důležité je přitom zmínit, že by se mělo jednat o výběr dlouhodobý. Hráče sledujete i v zápasech a zajímáte se také o jeho reakce na změny v jeho tempu. Pokud ve všech těchto aspektech obstojí, pak má dveře do našeho týmu otevřené.
Důležitý je první meeting
Po výběru hráče dochází zpravidla k první vzájemné schůzce mezi čtyřma očima. Kouč by měl vysvětlit, proč hráče angažoval a jaký od něj očekává pro tým přínos. Často také zmiňuji roli v týmu. S tou by měl nový hráč být obeznámen co nejvíce tak, aby věděl, co se od něj bude v následujících týdnech, měsících nebo sezonách očekávat. Jako motivační prvek by pak mohlo sloužit i naznačení budoucího navýšení role v týmu, pokud bude hráč splňovat očekávání.
Samozřejmě, ale ne vždy jde pouze o hokej. Se změnou působiště pochopitelně vyvstávají i další věci, které mohou hráče ovlivnit, jako problémy s bydlením, případně se zázemím pro rodinu. Je podstatné nastavit takové podmínky, aby se zde hráč cítil dobře i z hlediska svého osobního života. Jedině tak potom může být maximálně koncentrován na své pracovní povinnosti a být našemu týmu prospěšný. Důležité je vybudovat si hned zkraje vztahu na ose trenér – hráč silnou vzájemnou důvěru. Razím proto komunikaci prostřednictvím „otevřených dveří“ s tím, že v případě jakýchkoliv problémů mě mohou hráči navštívit, kontaktovat a společně si můžeme dopomoci k vyřešení nastalých problémů.
Nezbytné je pochopitelně i správné zařazení daného hráče do týmu a do jeho interní složky, tedy do kabiny. Ukázat mu, jak fungují pravidla i z hlediska dodržování správné životosprávy a správně ho adaptovat do kolektivu. Samozřejmě s hráči probíráme i jejich dosavadní úroveň hokejových dovedností a předností, které se budeme snažit v našem společném angažmá postupně navyšovat. Cílem je totiž spokojený klub, trenér i hráč.
Co je vlastně komunikace?
Pod pojmem komunikace si můžeme v dnešní době představit ledacos. Je to nejenom verbální projev mezi dvěma vedle sebe stojícími lidmi, ale také komunikace prostřednictvím médií, sociálních sítí, případně prostřednictvím neverbálních projevů, kam řadíme například mimiku, gestikulaci či pouhé mlčení, kterým často vyjádříte více než, kdybyste používali slov.
Je tu také několik věcí k zamyšlení. Uvědomujeme si vlastně, kolikrát se vůbec během jednoho dne účastníme vzájemné komunikace? Že se jí účastníme aktivně tím, jak líčíme někomu své dojmy a postřehy nebo pasivně, kdy se třeba jen účastníme komunikace mezi dvěma či více jinými lidmi a na základě toho si vytváříme nějaký úsudek?
mistrovského titulu 2021
Kolikrát denně se mezi sebou navzájem pozdravíme, sdělíme si své prosté zážitky nebo v hokejovém prostředí například si popovídáme se spoluhráči, usmějeme se, plácneme si rukou, podáme si ji nebo jen odmítavě zavrtíme hlavou? Hokej na vrcholové úrovni je hra detailů. Pokud je kabina naladěna správně a funguje komunikace na ose trenér – hráč nebo hráč – hráč, mohou se zákonitě dostavit i mnohem lepší výsledky, mnohdy zkrátka jen plynoucí ze správného pochopení situace, která je po daném hráči a týmu vyžadována. Komunikaci proto jako trenér považuji za nezbytnou a měla by přispívat k dobrému klimatu uvnitř týmu.
Každý úspěšný trenér potřebuje k dosažení vysněných cílů a výsledků především zvládat jednání s lidmi. Není to však pochopitelně jen otázka ledního hokeje. Ve sportu obecně je správná komunikace základem úspěchu. Setkáváte se s mnoha lidmi, dětmi, rodiči, které musíte jednak přesvědčit, jednak se ale s nimi také rozumně domluvit, vyjednat určité věci, ale také je poprosit o radu nebo o pomoc.
Svým způsobem je jistou formou komunikace i mlčení. Jedná se o absenci zvuku, ale nikoliv samotné komunikace. Mlčením se dorozumíváme zrovna tak, jako jiným slovním vyjádřením. Dáváme tím například najevo rozmrzelost, špatnou náladu nebo zlost. Když to vztáhneme do souvislosti s hokejem, může například trenérovo mlčení znamenat nespokojenost či nesouznění s výkony hráče na ledě v danou chvíli.
Komunikace po ose hráč – trenér už byla výše diskutovaná, ale patří k základním vztahům v ledním hokeji. Je svým způsobem nevyhnutelná a dochází k ní i tehdy, pokud komunikovat vůbec nechci, což se projevuje například očním kontaktem, výrazem ve tváři, mlčením, mračením, a tak dále. Hráč si pak z tohoto mého chování může posléze odvodit i řadu vysvětlení.
Když dva lidé komunikují v běžném životě, vždy je jeden z nich odesílatelem zprávy a druhý příjemcem. V hokeji je většinou v roli prvního trenér a adresátem hráč. Hráči však mohou mnohdy trenéra špatně pochopit a to většinou tehdy, pokud nedostanou jasné, stručné a podstatné informace k jejich hře, chybám, dovednostem a podobně. Přesnost ve formulaci různých vyjádření je proto naprosto klíčová.
Pět pravidel Scottyho Bowmana
Proto se při komunikaci s hráčem držím obecně několika zásad. Aplikuji již zmiňovanou politiku „otevřených dveří“, při níž se snažím být hráčům neustále nablízku. Důležité je vyjadřovat se jasně a stručně. Říká se také, že je opakování matkou moudrosti a i díky tomu může dojít k lepšímu vzájemnému pochopení. Do hry pak logicky vstupují i podstatné lidské vlastnosti. Je zapotřebí upřímnosti, tolerance, schopnosti přizpůsobit se a zkrátka „být svůj“. Někdy však může na základě pošramocených vztahů vznikat i obava ze vzájemné komunikace. Tu je však potřeba odvahou překonat a postavit se problémům čelem.
Na závěr dnešního povídání si ještě můžeme nastínit pět pravidel legendárního devítinásobného držitele Stanleyova poháru Scottyho Bowmana. Za prvé a pod to se podepisuji, obklopujte se nejlepšími možnými spolupracovníky. Druhé pravidlo představuje zajímavou slovní hříčku: Buďte kritičtí, ale nekritizujte. Za třetí, buďte kreativní! Čtvrté je možná trochu obtížné, ale zní: Přeneste se přes vlastní neúspěchy a nebojte se potřebné konfrontace. A poslední: Vybudujte si kostru mužstva ze silných osobností. Jedině tak lze v současné velké konfrontaci a konkurenci uspět. Od takové legendy, která dokázala devětkrát se třemi různými týmy opanovat Stanley Cup, mají taková slova samozřejmě velkou váhu.
Tolik tedy zapracování nového hráče do týmu společně s metodami správné komunikace. Věřím, že vás výše uvedený text obohatil a těším se s vámi opět příště, třeba i na ostatních tribunách celé ČR a nebo přímo naší třinecké Werk Arény.
