Máme za sebou úvodní část nové sezony, její první čtvrtinu. Zatím můžeme být spokojeni, neboť jsme na prvním místě tabulky ELH. Přesto však nemůžeme povolit a naopak bychom rádi dál předváděly výkony, které nás na vrchol extraligy aktuálně dovedly.
Každopádně prožíváme skvělý start do sezony. Je to svým způsobem těžké hrát v podstatě obden na maximum,
vyhrávat a do toho ještě cestovat do pro nás, vzdálených destinací v rámci celé ČR. Je to jistě obtížné, ale ne nemožné. O to více si toho vážíme. Hráči jsou každopádně velmi dobře připraveni, mají v sobě stále ten hlad a vášeň po úspěchu a vítězství. Věříme, že to mají v sobě zakořeněné v jejich charakterech.
Trochu nás v průběhu této části sezony limitovala i marodka. Museli jsme si často vypomoci i z naší farmy ve Frýdku-Místku. To zase ale není úplně snadné z toho důvodu, že se Frýdku-Místku letos v Chance lize moc nedaří. Myslím si přitom, že mají pro tuto soutěž nadstandardní kádr a určitě by si přáli být trochu výše, ale zatím nejsou schopni to na ledě dostatečně dennodenně prokazovat.
Možná paradoxně o to více se daří jejich hráčům u nás v Ocelářích. Jakmile k nám přijdou, tíha z dané situace a z výkonů z nich opadne, velmi rychle se zapracují a adaptují ve svých rolích v našem týmu a nám tak pomáhají přestát tuto zraněními ovlivněnou dobu. Jsou to jinak hokejově velmi šikovní a ostřílení hráči, kteří také zapadají do týmové koncepce a nastavení celého našeho mužstva. Ta pomoc je z jejich strany znatelná a tam kde je potřeba, tam ve svých rolích se vždy psnaží předvádět přesně to, co od nich očekáváme.
Kádr se nám po loňské mistrovské sezoně přece jenom trochu obměnil. Nově příchozí kluci jako Marko Daňo nebo Martin Marinčin, se vraceli po nemoci do sestavy a už zvládli odehrát několik kvalitních utkání. Zároveň se pochopitelně s přibývajícími výhrami zvedá i sebevědomí všech hráčů, což se na ledě jednoznačně musí projevit. Jsem moc rád, že se začlenili zpět do našeho týmu. Věřím a přál bych si, aby tomu bylo tak i pro další pasáž soutěže.
Radost mám z komplexní hry
Jak už jsem v předchozím odstavci zmínil, někteří hráči nás také po titulovém loňském roce, opustili. Pochopitelně je ale všechny neustále bedlivě sleduji a fandím jim, aby se jim i nadále dařilo. Určitě mohu jmenovat například Michaela Špačka, Matěje Stránského nebo Jacka Rodewalda, kterým se v jejich novém angažmá hodně daří. Ale byli u nás také Josef Kořenář nebo Filip Zadina, kteří působí v zámoří. Rozhodně mě ani jejich výkony nenechávají chladným a moc bych si přál, aby se jim i nadále dařilo a dostávali příležitosti.
Jedním ze šlágrů kola před reprezentační přestávkou, které se nám bohužel výsledkově moc nevydařilo, byl zápas s Hradcem Králové. My jsme se potýkali s velkou marodkou, chybělo nám možná pět až šest hráčů základního kádru. Hradec v utkání působil přece jenom malinko svěžejším dojmem. Výsledek 0:2 pro nás však nebyl žádným propadákem. Hrálo se oboustranně spíše z obrany, moc šancí jsme si nevytvořili, možná nám po předchozí sérii vyhraných venkovních zápasů i lehce došla šťáva. Byla vidět malinko únava, což jsme se však v následujících duelech před reprezentační přestávkou, s Kladnem a Vítkovicemi, chtěli z kluků setřepat a a nakonec se nám povedlo v těchto duelech zvítězit.
S čím jsem zatím v našem týmu aktuálně nejvíce spokojen? Určitě to je s komplexní hrou, kterou se nám zatím daří předvádět. Těší mě, že v době, kdy se podívám na statistiky extraligy, nacházíme se ve velmi dobrém světle. Speciální týmy nám fungují znamenitě, mohu být spokojen s obrannou hrou a navíc jsme dokázali zatím nastřílet spoustu branek. Cením si toho, že nehrajeme jenom dobře a zodpovědně zezadu, ale že umíme hrát také bez kotouče, jsme v patřičných místech při napadání agresivní a umíme ho tak rychle získat nazpátek. Přestože jsme měli poměrně dost zraněných nebo nemocných, jsme to dokázali zvládnout se ctí a bodovými přírůstky do tabulky ELH.
Je ale důležité neusnout na vavřínech. Už to mám zakořeněné ve své osobě, že i kdybychom byli první úplně ve všem, snažil bych se hráče posouvat a podporovat, aby byli ještě lepší a dominantnější. Možná je to úsměvné, ale takový zkrátka jsem. Na druhou stranu si to vše nemaluji pouze růžově. Byly zápasy, které jsme zvládli se štěstím, ale je pro mě důležité, že dobrý tým si cestu k vítězství většinou dokáže najít a nám, se to v první čtvrtině extraligy bezezbytku podařilo.
Krize přijde, musí být ale co nejkratší
Nedávno mi jeden kolega říkal, že pořád vyhráváme a jsme jako kapela Moravanka ☺. Je ale docela pravděpodobné, že tak to nebude věčně. Přál bych si každopádně, až nějaká ta výsledková či herní krize přijde, aby byla co nejkratší a my jsme zase byli schopni to přetočit zpět na naši stranu. Budou třeba i utkání, kdy budeme herně a opticky lepší, ale naopak se nám je zvládnout nepovede. S tím musíme počítat a poučit se z nich tak, abychom se brzy naladili opět na vítěznou vlnu a mohli dál pokračovat v plnění našich cílů.
Co se týká divácké návštěvnosti, tak musím zmínit venkovní zápasy, na nichž je pravidelně dobrá kulisa. Jsme lákadlem nejen pro naše fanoušky, ale také pro fanoušky ostatních týmů. U nás zpočátku nechodilo lidí tolik, ale při derby s Vítkovicemi už jich přišla spousta, čehož si nesmírně vážíme. Máme skvělé fanoušky, ale uvidíme, jak se dál budou zpřísňovat pandemická opatření a jestli postupně nedojde k úbytku a omezení v rámci celé extraligy. Zatím si ale přítomnosti fanoušků moc užíváme!
Domácí derby proti Vítkovicím mělo krásnou diváckou kulisu
Máme za sebou také úvodní reprezentační turnaj sezony – Karjala Cup. Z našeho týmu nebyl na turnaj do Finska žádný z hráčů do české reprezentace nominován, což je pro mne překvapením, pouze jsme obdrželi dopis z reprezentačního úseku ČSLH ohledně teoretické – předběžné/širší nominace dvou našich hráčů a souhlasu, pokud by byli v konečné nominaci. Samozřejmě nikdy nikomu nebudu bránit v tom, aby si hráči plnili své sny a zahráli si národní tým, z čehož bych i já měl naopak velkou radost. Hráče do týmu si ale vybírá trenér a manager reprezentace, mají plné právo na to vzít si koho chtějí. Jako adepty nominace bych z naší strany podle jejich výkonnosti určitě jmenoval např. Marka Mazance, Davida Musila nebo Milana Douderu.
Jinak je tato úvodní část reprezentační sezony zasvěcena přípravě na olympijské hry v Pekingu. Tam však je povolen vstup i hráčům z NHL, kteří zřejmě budou tvořit kostru našeho týmu. NHL pochopitelně sleduji a musím konstatovat, že někteří hráči možná i nad své očekávání zažívají skvělý vstup do soutěže, jiní zase o něco horší. Věřím tomu, že se do toho všichni dostanou průběžně a budeme mít šanci o medaili na olympiádě zabojovat. Vypadá to, že ale v tuto chvíli visí poměrně daleko, ale šance na to si na ni sáhnout, je ve sportě vždycky.
Objevem sezony z českých hráčů, je v NHL bezesporu brankář Karel Vejmelka. Moc mě to překvapilo, jeho tým sice nemá úplně dobré výsledky, ale Karel odvádí velmi dobrou práci. Sám určitě nečekal, že bude působit v NHL, hned zkraje sezony. Určitě si toho moc váží, je to nepochybně jeden z kandidátů na nominaci pro olympijské hry v Pekingu a jestli si ten dres nakonec vybojuje, záleží už jenom na něm a jeho výkonech.
Samozřejmě sleduji i ty týmy, v nichž jsem v minulosti působil ještě coby aktivní hráč. Vnímám, že Buffalu Sabres se vstup do sezony celkem vydařil. Dokázali vyřešit trable okolo Jacka Eichela a přál bych si, aby zase našli cestu k lepším výsledkům. Uvidíme, jak se jim na slušný úvod sezony povede navázat v jejím dalším průběhu.
Mějte se i v těch pošmourných podzimních dnech krásně, držte nám palce a my se budeme snažit, abychom vás dokázali potěšit dobrými výkony i výsledky.
