Rád bych se vrátil k tomu, co se před krátkým časem událo v Praze. V O2 aréně byla velká akce, které jsem byl součástí. Šlo o exhibici k výročí Nagana a připomenutí mistrů světa. Viděl jsem známé, spoustu spoluhráčů z národních týmů. Vybavily se mi vzpomínky na trenéry nebo na celá mistrovství.
Puk mě neposlouchal, hokejka taky moc ne. Aspoň na bruslích jsem se v O2 aréně cítil dobře a jen jsem si říkal, že mi snad nikdo nespadne pod nohy. Jenže hned při rozcvičce Liborovi Procházkovi ujela brusle a zkosil mě. Trochu mě pak bolel kotník i koleno, začátek utkání jsem si protrpěl. Celkově to ale byla nádhera.
Zanechalo to ve mně velkou stopu a doma jsem přemýšlel, co stálo za zlatou érou českého hokeje. Tady je sedm důvodů, které nás tehdy dováděly k vítězství.
Dobrá parta
Když se dneska u nás staví tým na důležité šampionáty, vstupenku mají vždy skoro jistou hráči z NHL. Je to prostě tak, dřív ale i v naší soutěži bylo velké množství talentů, kteří mají co nabídnout. Tehdy si to trenéři uvědomovali a v době, kdy jsme vyhrávali, na soupisce vedle hvězd ze zámoří nechyběli jak extraligoví hráči, tak i kluci, co hráli v Evropě včetně třeba zkušených borců jako Jirka Dopita nebo Pavel Patera. Podstatným faktorem byla také dobrá parta, která se na šampionátech utvořila a která nám zvlášť ve chvílích, kdy se zase tolik nedařilo, hodně pomáhala.
Vítězný mix
Už mnohokrát se ukázalo, že sestavovat all-star týmy není úplně dobrý nápad, což si naši tehdejší trenéři dobře uvědomovali. A tým naopak postavili na hráčích, kteří drtivou většinu své kariéry strávili ve špičkových evropských soutěžích. Řeč je například o Romanu Čechmánkovi,Martinovi Procházkovi, Vladimírovi Vůjtkovi mladším nebo o Davidovi Moravcovi. Všichni z nich si v evropských klubech osvojili vysokou úroveň dovedností a také jiný styl hry, který je spojený s odlišnou velikostí kluziště, než na jakou jsou zvyklí hráči v zámoří. A to byla naše velká výhoda.
Naše identita
Při výběru hráčů nešlo trenérům jen o správný mix kluků ze zámoří, evropských soutěží a extraligy. Důležitou roli sehrála také sestava, ve které nechyběli zkušení, starší borci a mladší kluci. Pak už jen záleželo na trenérech, jak budou do děje vstupovat. Tým spíš ladili, aby se to sešlo. A českému hokeji se to vracelo. Naše identita byla zkrátka zřetelná, nyní se mi ale zdá, že se malinko vytrácí. Spíš ostatní kopírujeme místo toho, abychom našli, co je v nás. Musíme pracovat na maximum, ale musíme i chytře reagovat na aktuální stav, vývoj utkání, soupeře nebo své spoluhráče. Tohle nastavení je důležité.
Moment překvapení
Díky dobře sestavenému týmu, kde bylo spousta neokoukaných hráčů, jsme také mohli sázet na moment překvapení. Zatímco jiných týmech byli hlavně hráči z NHL, a každý tak dopředu věděl, jak budou hrát, náš tým, kde byla jen hrstka takových borců, soupeři nejspíš na začátku dost podceňovali. Což jsme dokázali naplno využít, hlavně proměnit ve vítězné góly a velká vítězství.
Sebevědomí a touha uspět
Nechci říct, že by dnes čeští hráči nechtěli být úspěšní na mezinárodní scéně, tehdy to ale bylo jiné. Myslím, že v dobách naší zlaté éry vznikaly v českém hokeji nebroušené diamanty, které se následně formovaly pro NHL a špičkové evropské soutěže. Obrovské sebevědomí, pocit, že na to máme a touha prorazit nás tehdy hnaly dopředu každý den, každý trénink a my tomu věřili. Rozdíl v nastavení (a hlavně kvalita výchovy) je vidět třeba i na počtu hráčů, kteří se dostávali a dostávají do prestižních světových soutěží. Zatímco dneska je například v NHL kolem třiceti Čechů, tehdy nás tam byl dvojnásobek.
Jiná výchova
Naše výchova byla úplně jiná, a to v mnoha ohledech. Zakusili jsme si ještě tvrdé tréninkové metody za minulého režimu, nebyly ani mobily a sociální sítě, které by neustále odváděly pozornost. A myslím, že se tehdy také lépe pracovalo s mládeží, pak je totiž hráčský materiál dostatečně široký a je si z čeho vybírat. Dneska je jiná doba a jiná je také příprava na ledě i mimo něj. Vliv má i to, že jsou děti a mládež jinak nastavení. Osobně si už dlouho přeji, aby se to změnilo, a naději mi dal nedávný úspěch na dvacítkách. Než se ale kluci stanou oporami seniorské reprezentace, bude to trvat ještě hodně let.
A taky klika
Je nutné říct, že ve všech úspěšných letech byly těsné výsledky. Vyhrávalo se o gól nebo na nájezdy. Možná bychom se ani nebavili o zlaté éře, kdybychom taky neměli obrovskou kliku. Protože jsme ale věřili, že na to máme, štěstí se k nám i díky tomu přiklánělo. Tehdy jsme všichni uvažovali tak, že se jedeme rvát o zlato. Zažil jsem dvě mistrovství, ale ani jednou jsem nezaregistroval uvažování typu, že to bude těžké nebo že nám hrozí fiasko. Vždycky jsme si věřili. A to zlato nakonec urvali!
Stream o zlaté éře už v úterý od 19:00 na Instagramu s exkluzivní hostem Tomášem Vokounem!
Skvěle sestavený tým, sebedůvěra a dobrý základ v podobě kvalitní práce s mládeží. To jsou za mě hlavní důvody, které stály za zlatou érou českého hokeje a které ho tam můžou dostat zase. Už v úterý večer od 19:00 hodin budeme o všem mluvit s Tomášem Vokounem ve streamu na mém Instagramu. Mimo jiné bude řeč i o tom, jak to vidí on, a těšit se také můžete na jednu parádní aukci dresů, kterou oznámíme. Budu rád, když se v úterý večer připojíte a třeba mi na Instagramu dáte vědět, na co byste se mne nebo Tomáše chtěli zeptat.
