Jak jste se mnozí již dočetli, před krátkou dobou jsem absolvoval trenérský pobyt ve druholigovém Táboře. Mohl jsem pomoci svému bývalému kolegovi Aleši Krátoškovi, se kterým jsem působil v Třinci i u mládežnické reprezentace ČR U19 a ČR U20 a kterého si velmi vážím. Neváhal jsem vzhledem k našemu přátelství ani chvilku. Ve svém dalším článku bych jednak rád popsal, jaké trénování v Táboře bylo, soustředit se ale chci také na rozdíly hlavní hokejové soutěže a nižších lig. Co by se od nich v extralize mohli přiučit?
Jak to vzniklo
S Alešem se známe už řadu let. Je to kolega a myslím, že mohu říct i kamarád, se kterým jsme si vždy vycházeli vstříc. Ví, že kdykoliv bude potřebovat, budu mu nápomocen a totéž platí samozřejmě i opačně. Aleš se do Tábora vrátil coby generální manažer, aby tu nastavil klubová pravidla a chod organizace. Pak ale v průběhu prosince nastaly změny v A-týmu a Aleš začal sám trénovat. Před nějakou dobou jsme si volali a Aleš mi nabídl, abych na několik dní přijel a jeho týmu předal své trenérské zkušenosti. Nabídku jsem s radostí přijal. Ve stejném termínu navíc v Královéhradeckém kraji probíhala Olympiáda dětí a mládeže, které jsem se taky zúčastnil, obě akce spojil a zpětně musím říct, že jsem si celý týden opravdu užil.
Jaký je HC Tábor
Na poměry druhé ligy je táborský klub nadprůměrný. Hraje se na udržovaném zimním stadionu, hráči tu mají velmi slušné zázemí a je tu celá řada talentů, které mají minimálně na Chance ligu. Z toho, co jsem měl během stáže možnost vidět, si nemyslím, že by tento klub měl dlouhodobě zůstat v druhé lize. To ale záleží i na mnoha dalších faktorech, než je kvalita odvedené hry. Záleží hlavně na zajištění financí ze strany sponzorů či města.
Jak má stáž probíhala
Když jsem do Tábora přijížděl, bylo mým cílem, aby si ode mě vzali jak hráči, tak i trenéři jen to nejlepší, abych je pokud možno někam posunul. Co se hráčů týče, vedl jsem celkem dva tréninky, kde jsem se jim snažil ukázat nová cvičení a piloval s nimi hlavně techniku a důraz v zakončení. Měl jsem ale také se všemi hráči individuální schůzky kde jsme se bavili o tom, jak jejich hru i je samotné vnímám a snažil jsem se je nasměrovat tam, kde jim to podle mého názoru půjde nejlépe. O hokeji jsem ale hodně mluvil i s Alešem, zbytkem realizačního týmu i s hlavními sponzory klubu. Snažil jsem se jim nabízet své pohledy nejen na fungování týmu, ale i celkové nastavení organizace, co jim jde a co by se podle mého názoru dalo zlepšit. Z toho, co jsem ale viděl, musím říct, že už nyní tu většina věcí šlape výborně a tým má velký potenciál posouvat se kupředu.
Jací jsou táborští hráči
Mezi druhou ligou a první ligou je pochopitelně výrazný kvalitativní rozdíl. I tak jsem si před příjezdem řekl, že zkusím vést tréninky tak, jak jsem zvyklý, čekal jsem ale, že je budu muset upravovat. Nestalo se a já byl velmi mile překvapený. Kluci ve většině případů zvládali úkoly na první dobrou, a to mnohé z nich dělali poprvé. Cvičení se dala velmi dobře aplikovat i pro tým z druhé ligy hlavně proto, že jsem u hráčů registroval, že mají obrovskou chuť se zlepšovat a jsou tomu ochotni hodně obětovat. Jde o vlastnosti, které jsou v mnoha ohledech snad ještě důležitější než talent nebo perfektní technika. Musím říct, že jsem byl z přístupu táborských hokejistů opravdu nadšený.
Jaké byly zápasy
Hokej sleduji velmi často, už nějakou dobu mě ale zajímalo, jak to naživo vypadá v tuzemských nižších soutěžích, na které jsem bohužel při dennodenním trénování neměl tolik času, kolik bych si přál. V době, kterou jsem strávil v Táboře, jsem měl možnost vidět dokonce dva zápasy. Na jeden jsme jeli na pražskou Kobru, druhý jsem si užil na táborském stadionu, kde se místní klub utkal s Mostem. A byly slušné, na obou zápasech panovala vynikající atmosféra a fanoušci si zápas užívali od první až do poslední sekundy.
Jak je to s financemi
Hlavním faktorem, který v nižších soutěžích rozhoduje o mnoha aspektech, jsou finance. Není jich rozhodně tolik, kolik by bylo třeba, a tak se tu celá řada věcí musí dělat jinak. Hráči A-týmu tu mají často vedle hokeje i regulérní zaměstnání. Nedostatek financí jde samozřejmě ruku v ruce i s přípravou dětí a mládeže. Nižší ligy jsou, dle mého názoru, ale pro český hokej extrémně důležité. Kupříkladu právě druhá liga je soutěží, která se hraje převážně v okresních městech. Kluby tedy mají potenciál oslovit velké množství dětí, z nichž se ti nejtalentovanější mohou za pár let dostat do extraligových klubů, ale také být posilou národního týmu či zamířit do zahraničí. Tam ale úloha nižších soutěží určitě nekončí. Ne všichni mají na to, aby se dostali do vrcholového sportu a živili se jím. I takové děti a junioři by ale měli mít možnost najít odpovídající sociální zázemí, kde najdou kamarády a vedle školy také další místo, kde se mohou realizovat a provozovat koníček, který je bude zábavnou formou vést k tolik důležitému pohybu a sportování. Právě proto je nesmírně důležité mít a ohodnotit kvalitní trenéry tak, aby zde mládež fungovala pokud možno co nejlépe.
Co jsem si odnesl
Moje stáž mi toho dala opravdu hodně. Zatímco v extralize se problémy často „zalepí“ penězi, v nižších soutěžích tohle neexistuje. Naopak tu musíte myslet a pracovat hlavně srdcem, a když něco chcete, být daleko vytrvalejší a houževnatější, než to získáte. Díky tomu tu ale panuje mnohem přátelštější a občas jsem měl pocit, že i férovější atmosféra. O HC Tábor tohle platí do posledního písmena. Jsem také rád, že jsem mohl absolvovat řadu individuálních meetingů s hráči a mohl nahlédnout do fungování organizace jako celku. V každém týmu je čas od času důležité, aby se na něj podíval někdo zvenčí a hráčům i realizačnímu týmu poradil, jak dál. Doufám, že se mi to v Táboře podařilo a že můj pobyt byl pro hráče i trenéry přínosný.
Moc děkuji Alešovi za pozvání i za domácké prostředí, které mi připravil, a Táboru přeji hodně štěstí do dalších bojů i v blížícím se play-off.
