Každý jednou začíná. A nikdo není neomylný. V mém dalším článku se zamýšlím, jaké nejčastější chyby dělají mladí hokejoví trenéři.
Snad ke každému správnému trenérovi patří určitá ješitnost, víra ve vlastní schopnosti a horlivost. Je to zároveň něco, co vás posouvá, zlepšuje a třeba tlačí do vyšších kategorií.
Takové posuny mohou nepřímo potvrzovat, že se trenér zdokonaluje nebo je takzvaně – hotov.
Jenže pozor, přemíra horlivosti může být na škodu. Jsou trenéři, kteří chtějí uspíšit svůj vlastní vývoj. Nenechají prostor, aby trenéřinu dokonale poznali a pochopili. Přitom je to velmi náročná profese i v nižších mládežnických kategoriích, kde se tvoří pouto mezi ním, hokejem a jeho hráči.
Trenér se třeba srovnává s počínajícím tlakem rodičů nebo klubu, adaptujete se na tréninkový proces své dané kategorie, zvyká si na kolegy a samotné hráče.
Mladí trenéři mnohdy o sobě mají velké mínění a když šanci v klubu dostanou, bohužel to může poznamenat celé družstvo, u nichž zbrzdí správný a plynulý vývoj.
Někdy se pozastavuji nad přemírou trenérského sebevědomí, kterým oplývají zejména mladší kolegové. Mají přitom zase sebou zkušenosti jen z přípravky či z několika sezon trénování.
Sebedůvěru získají například, když nakouknou do A-týmu dané organizace v pozici asistentů, potom se vrátí do dorosteneckých kategorií, ale jejich mínění předchází dosavadní schopnosti.
Bez sebereflexe to nejde a také je třeba si uvědomit, že mladý trenér se v mládežnických kategoriích neustále sám učí, ale současně stále formuje a posouvá své svěřence a věřte, že každý trenér má do života, a to i mimo hokej, vliv na vývoj a tvorbu charakterů svých svěřenců. Pro hráče je vzorem, jak na ledě, tak také i mimo led.
Není šťastné, když si mladí trenéři nenechají poradit od starších a zkušenějších kolegů ve svých počátcích a v nižších kategoriích.
Nesporné však je, že hlavní trenér vždy za každé okolnosti potřebuje i pomoc od kolegů z realizačního týmu.
Každý nedokáže zvládnout úlohu hlavního trenéra, na níž jsou kladeny nejvyšší nároky. Chvíli trvá, než daný člověk pochopí, že na to nemá vlohy, ale může být skvělým asistent se zajímavou budoucností.
Co mi dělá radost
Často jsem říkal v mládežnických kategoriích hráčům, že jejich čas přijde a budou třeba jednou trénovat s áčkem nebo dokonce hrát mezi dospělými Extraligu. Podobné věty by nejspíš měli slýchat i mnozí trenéři. Budou-li poctiví, pracovití a vnímaví, mohou se posunovat, trenér také potřebuje čas než „uzraje“.
Nejspíš mě už znáte a z předchozích řádků to je také pochopitelné. Zastávám názor, že trenérská štace u mládeže vám do budoucna může přinést jen samá pozitiva. V počátečním mezidobí také začínající trenér absolvuje různá školení, účastní se seminářů, získává potřebné trenérské vzdělání a licence.
Je samozřejmě nutné rozlišovat hráčskou, a i trenérskou praxi, ale zároveň sám mohu potvrdit, že velice prospěšná je i určitá teoretická průprava.
Stává se, že trenérům mohou scházet zkušenosti i pokora. Nic z toho nelze získat lusknutím prstu. Mladí trenéři by neustále měli vyhledávat semináře, hledat si informace a komunikovat nad rámec běžné klubové agendy.
A sám vnímám, že spoustu trenérů v naší branži nelení, snaží se zdokonalovat, vyptává se a pracuje na sobě. Vidím, že je velký zájem o doškolovací semináře nebo přednášky, což kvituji.
To mi dělá radost. Je to základ, aby se celý český hokej vůbec mohl posouvat.
Trenérům může pomoct i správné vedení klubu
Z vlastní zkušenosti musím říct, že organizace s přemýšlejícím vedením může u vývoje mladých trenérů sehrát významnou roli. Jde o citlivé dosazování hlavních trenéry a asistentů do jednotlivých kategoriích. Je důležité, aby se trenérské týmy navzájem dobře doplňovaly a měly chemii. Někdo z trenérů je přísnější, jiný je více přátelský. Některý trenér má dobrý cit na předání informací, další umí správně nastavit celý tréninkový proces a chod mužstva.
Takhle to máme nastavené v naší vítkovické organizaci a věřím, že i v jiných organizacích zasahují trenéry do určitých pozic, kde cítí, že jsou v dané chvíli klubu nejprospěšnější. To ovlivní celý chod organizace i její budoucnost, v níž se budou vychovávat kvalitní hokejisté.
Samozřejmě ze všeho nejvíce záleží na trenérovi samotném.
Stává se, že mladí trenéři dostudují trenérskou licenci a najednou si myslí, že půjdou do klubu pracovat za vysokou a třeba i akademickou mzdu, který činí vyšší desítky tisíc korun.
Najednou jsou překvapení, že realita je jiná.
Trenér by měl být samozřejmě adekvátně ohodnocen. Financování mládežnických trenérů by vydalo na dlouhý a samostatný článek.
Trenér by ovšem neměl vnímat hokej jen jako zaměstnání a zdroj příjmu. Pokud to tak má, je to další dobrý předpoklad, aby se z ně stal kvalitní trenér, odborník, metodik, pedagog a lídr.
